Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu rozhodl, že Slobodan Miloševič nenesl žádnou vinu na válčených zločinech a genocidě spáchané během bosenské války mezi lety 1992-1995. Rozhodl tak více než deset let po jeho smrti. Neodsouzený bývalý prezident Srbska čekal pět let v Haagu na rozsudek, který nepadl, na následky zdravotních potíží spojených s vězněním bez rozsudku přitom Miloševič zemřel.

V nečekaném rozhodnutí komory, která například Radovana Karadžiče odsoudila k čtyřiceti letům žaláře, se uvádí, že “Slobodan Miloševič nebyl součástí společného trestného počínání.” To přitom mělo spočívat v pronásledování muslimů a Chorvatů během bosenské války. Miloševičovy činy, ze kterých byl definitivně zproštěn, byly vedeny jako argumenty k napadení Srbska a obsazení Kosova. Tam doteď probíhá pronásledování Srbů Albánci. Kvůli jejich letitému pálení domů a vraždění musí řadové Srby v Kosovu bránit členové armády NATO.

Čtěte také: Madeleine Albrightová: strůjce bombardování Kosova, která se netají nenávistí k Srbům

Čtěte také: Dokument „Uloupené Kosovo“ se multikulturalistům nelíbí. Srbů se ale neptají

Podle obžaloby a podle všech politiků a médií bylo přitom na přelomu tisíciletí vše jasné. Slobodan Miloševič měl odsouhlasit násilný odsun muslimů a Chorvatů z území a měl se tím pádem podílet na etnické čistce. V jejím rámci se zabíjelo a kradl se majetek. Táhlý proces média označila jako hotovou věc. Slobodan Miloševič se jako právník obhajoval sám a obžaloba se rozpadla. Přesto byl pět let držen v Haagu, kde se prohlubovaly jeho zdravotní potíže. Ty se mu staly osudným. Nad jeho smrtí politici jásali a například tehdejší ministr zahraničí Vuk Drašković politoval pouze toho, že Miloševič nebyl souzen v Srbsku.

Výroky dalších politiků též stojí za zmínku. Tehdejší ministr zahraničí Slovenska Eduan Kukan řekl: “Zdá se, že to byla přirozená smrt. Život to nakonec vyřešil místo všech mezinárodních tribunálů.” Cyril Svoboda prohlásil: “V tomto případě boží mlýny mlely rychleji než lidská spravedlnost.” Naopak Srbové, v té době již znechuceni západní politikou, která mnoha z nich zničila životy a pomohla ke smrti jejich blízkých, byli v šoku. Podle Srbů, kteří v médiích dostali prostor, bylo šokující především to, že Miloševičovi byli odepřeni doktoři kteří mu mohli pomoci s jeho zdravotními komplikacemi. Označili tak toto chování jako pomalý trest smrti bez rozsudku. Politici si však trvali na svém. Miloševič byl zločinec.

Soud však zjistil, že pro odsouzení neexistuje žádný důkaz a naopak, objevila se řada argumentů, které stály na straně Miloševiče. Přesto byl do své smrti vězněn. Soud například zjistil, že odsouzený Karadžič a Miloševič neměli od roku 1992 vůbec dobré vztahy. V konečném rozsudku soud uvádí, že Miloševič nebyl součástí té partaje, jenž rozhodla o tvrdém přístupu, naopak právě on se pokoušel, aby Srbsko “zaujalo opatrnější přístup.” I přes to však Srbsku bylo odebráno území Kosova, které obsadili muslimové a nyní se i tam shromažďují islamisté. Bombardování Kosova, které bylo odůvodněno právě obviněním Miloševiče z válečných zločinů, si vyžádalo tisíce mrtvých civilistů. Lidé, jako například Madeleine Albright, kteří na válce v Srbsku neuvěřitelně zbohatli a hlavně jí vedli, nebyli nikdy ani obviněni.

O zproštění obvinění zatím neinformovala žádná větší česká média. O zproštění informoval web InSerbia.info.