Archiv rubriky: Blog

Chcete psát blog pro Stop-multikulti.cz? Pošlete svůj článek s kompletními daty a potřebnými odkazy, nejlépe v Wordu, na email [email protected]!

Proč stojíme za paní ředitelkou Kohoutovou?

Za nový spolek Mladí vlastenci píše Nikola Zbořilová, proč je velmi důležité stát za ředitelkou Střední zdravotnické školy, která je souzena za to, že nedopustila, aby jistá muslimská studentka do školy chodila bez potřebných dokumentů. O případu Somálky, která od té doby tvrdí, že byla vyloučena kvůli hidžábu, jsme již několikrát psali:

Do kauzy jsou zapojené 2 studentky, jedna je Somálska, druhá z Afghánistánu. Somálská studentka žaluje Střední zdravotnickou školu ve Vršovicích, protože se domnívá, že paní ředitelka se chovala diskriminačně vůči jejím náboženským svobodám a že stejný důvod pak měl následně i odchod afghánské studentky. Kde ale stojí realita?

Byla jsem svou přítomností podpořit paní ředitelku Kohoutovou již u prvního soudu, který tento případ projednával. Tady jsou některé postřehy, které jsem si odtamtud odnesla.

Obžaloba tvrdí, že první školní den (2.září 2013) byly obě studentky s šátkem zavolány do ředitelny a vyzvány k sundání šátku a vyhodnocuje to, jako omezování náboženských svobod. Rovněž tvrdí, že cituji: ,,Zakryté vlasy jsou například při tělocviku bezpečnější, než vlasy odkryté.“, což se ale neshoduje se skutečností, protože šátek se při výkonu sportovních aktivit může zaseknout o nějaké náčiní a způsobit poranění studentky. Za všechny tyto újmy na svojí svobodě projevu si somálská studentka, slovy svojí právní zastupitelky, účtuje 60 tis. Kč + omluvu.

Co považuji za extrémně zajímavé je to, že po stížnosti na Českou školní inspekci (ČŠI), školní inspekce dala za pravdu zdravotnické škole a svoje stanovisko změnila až po vyjádření ombudsmanky Šabatové. Celý spor ale nebyl pouze o šátku. Rozhodně ne zpočátku. Skutečnost je taková, že somálská studentka do začátku školního roku neodevzdala všechny potřebné dokumenty, aby na této škole vůbec mohla začít oficiálně studovat. To byl také důvod, proč byla studentka první školní den povolána rozhlasem do ředitelny.

Příběh následně pokračoval tak, že ještě ten samý den, studentka vztekle vběhla do kanceláře ředitelky, kde nejdříve dělala nepořádek a poté přinesla žádost o ukončení studia (která stejně nutná nebyla, protože se studentkou de facto nikdy nestala). Druhá (afghánská) studentka ukončila studium dva měsíce poté, protože propadala ze všech předmětů, vyjma anglického jazyka a také měla velice slabou docházku.

Další zajímavou skutečností je, že minimálně afghánská studentka vůbec neměla v úmyslu zůstat studovat a pracovat v České republice a prý se nijak netajila tím, že je v procesu přesunu do Anglie a do školy se zapsala především kvůli potvrzení, že se zde v ČR vzdělává.

Můj pohled na tento případ je následující. Somálská studentka, která školu žaluje ani nedodala všechny dokumenty, nebyla nikdy opravdu studentkou přímo Střední zdravotnické školy ve Vršovicích. Pokud se ale týká smyšlené kauzy s šátkem, tak i kdyby byla pravda, že bylo vyžadováno, aby u určitých aktivit byly šátky odkládány, kvůli bezpečnosti, jak to určuje školní řád, tak je to jedině spravedlivé a pochopitelné. A nutno podotknout, že se nacházíme v České republice, takže islámské móresy a snahy o vnucování šaríi a šikanování české společnosti, jsou naprosto neodpustitelné a skandální. Podobné snahy jsou jen začátkem něčeho, co dnes již v západní Evropě lze jen těžko zastavit. Utněme islámskou šikanu již na začátku!

Jsme s Vámi, paní ředitelko!

Nikola Zbořilová, Mladí vlastenci

Lukáš Lhoťan: K boji proti terorismu vyzývá obhájce palestinských extremistů a politického islámu

Média informují o kongresu muslimů, kteří tvrdili, že islamistický terorismus poškozuje islám jako náboženství. Velmi důležité postřehy přináší bývalý členy vysokého vedení Muslimské obce a konvertita z islámu ke křesťanství Lukáš Lhoťan ve svém blogu na iDNES.cz, který jsme se rozhodli, i s jeho svolením, zkopírovat na náš web.

BLOG

V Praze dnes probíhala první část takzvaného kongresu proti terorismu, kterou pořádali čeští muslimové a jejich jménem tam vyzval k spolupráci v boji proti terorismu přední český obhájce terorismu, pěkná trapárna, že?

O o kom, že to je řeč? No přece o místopředsedovi Ústředí muslimských obcí v ČR Vladimíru Sáňko, který v dobách kdy Palestinci páchali sebevražedné atentáty na izraelské civilisty tvrdil, že na to mají Palestinci právo a že to je podle islámu. Pak se proslavil projevem v pořadu Já, muslim v České televizi, že si přeje islamizaci České republiky, což mu jako muslimovi nemůžeme mít za zlé neboť dělá jen co chce Mohamed.

Video ukázka z pořadu Já, muslim s proslovem Vladimíra Sáňky zde:

Pak se ukázalo, že pan Vladimír Sáňka organizoval vydání knihy předního radikálního islamistického teoretika Bilala Philipse. V této knize se hovoří o nutnosti nenávidět neislámské vlády, svrhnout je a třeba i to, že je potřeba zničit hrobky, jako je Tádž Mahal v indií nebo to, že Alláh nenávidí židy a křesťany. Podle odborníku na islámský extremismus jde o stejný ideologický základ, jaký má teroristické hnutí Islámský stát. Kvůli této knize je právě Vladimír Sáňka souzen a při posledním soudním jednání soudce konstatoval, že je kniha závadná, ale nejde o propagaci hnutí a tedy české zákony nepostihují šíření (islámistické) nenávistí, ale pouze podporu hnutí a proto nemůže být asi Vladimír Sáňka odsouzen. No skvělý návod pro neonacisty, šiřte nacismus, ale ne hnutí a odvolejte se na případ islámské nenávisti u pana Sáňky …

Mohl bych tak podrobněji vypsat všechny ty názory a projevy, které mezi muslimy pan Sáňka zastává a které jsou zdokumentované, ale k čemu to? Naši čeští novináři ho s těmito fakty konfrontovat nebudou a budu jen přežvykovat jeho PR image a to tak dlouho až společnost zapomene kdo to doopravdy je Vladimír Sáňka. Je to klasická strategie islámu jenž byla stejná i u nacistů a říká, že Stokrát opakovaná lež se stává pravdou, a vyslovil ji jistý Joseph Goebbels, který byl poskokem velkého obdivovatele Mohameda jistého neúspěšného malíře Adolfa Hitlera.

No a potom všem se asi snaží, aby česká společnost zapomněla na jeho “průsery” a měla ho za mírumilovného tolerantního muslima a tak na konferenci českých muslimů vybízí k společné spolupráci nevěřících Čechů a českých muslimů proti terorismu. Více v článku Idnes.cz zde: Teror deformuje naše náboženství, zaznělo na konferenci českých muslimů Nádherně tuhle strategií muslimů popsal bývalý muslim Alí Sína v tomto článku.

Upřímně nechápu proč čeští muslimové stále takového demaskovaného islámského extremistu, jako je pan Sáňka, volí do svého vedení? Nebo snad mají stejné názory jako on? To se dovím asi již zítra, protože jdu na druhou část tohoto islámského kongresu na vlastni uši si poslechnout co se tam bude říkat …..

Zdroj: http://lukaslhotan.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=578441

____________________________________________________

Pokud se vám líbí obsah našeho webu www.stop-multikulti.cz, můžete jej nyní podpořit finančně.

Učinit tak můžete na účet u Fio banky číslo 2401131596/2010, který je transparentní. Odkaz zde.

BLOG: Označil legionáře za nácky, jeho bratr cenzuruje kritiky na iDNESu 

(Zakázány článek Provazníkové níže) Radek Banga na facebooku tvrdí, že členové kapely Ortel  měli na sobě nacistické symboly při převzetí stříbra na Slavících. Psali jsme zde. Tím vlastně označil československé legionáře v Rusku za nácky… 

Po zveřejnění těchto pomluv začali lidé na síti sdílet texty Banky alias Gypsy.cz. Na blogu iDNES.cz to byla například bloggerka Provazníková. Za odměnu si od bratra tohoto rappera vysloužila úplný zákaz blogování. Právě kvůli úryvkům textů Radka Bangy jí Patrik Banga zablokoval možnost veřejně psát na zmíněném webu. 

TEXT PROVAZNÍKOVÉ, KTERÝ ZPŮSOBIL JEJÍ ZABLOKOVÁNÍ 

Tak sem si dala tu „práci“ a poslechla asi 40 písniček pána Ortela. Abych byla v malbě, když si ho teď každý přežvykuje v hubě a Radku Bangovi se kvůli němu zapaluje koudel u zadku tak, že vystřelí ze sálu jak cikán ze sámošky.

Jako úplný hudební laik musim říct, že hudebně nic moc. Ve svých pivařských rockerských letech – tak před 12 lety – jsem ujížděla na lepších kouscích. Doteď jsem si říkala, že to ten Ortel ve fóglovi válí prostě proto, že lidi sou nasraný, a to tak, že hodně. Nechat (téměř) vyhrát v uhlazené komediantské šaškarádě někoho, koho se neomarxističtí komedianti s IQ vařené brambory snaží mediálně zničit, je prostě forma protestu. Protestu proti všemu tomu omezování a regulacím. Ale především proti všem fakticky nevzdělaným kašparům, kteří jen díky technologiím dnešní doby neživoří na hradních nádvořích, ale čumí na nás i v obýváku z čumbedny a z titulních stránek blitkovin, kde kážou lidem, jak jsme xenofobní národ a máme přijímat uprchlíky.

Ale pak jsem vstřebala ty Ortelovy texty.

Vo čem zpívá Ortel

Pobavila mě píseň Absurdistán: „..pozvu všechny do Prahy, ať to všechno vidí…jak válej se tam tataři…jak ňáký ženě na hlaváku teče z hlavy hnis. …co tam dělaj politici, to se nikdo nedoví, asi píšou lobbistům domácí úkoly. … psychopati na silnici, magoři a vrazi, dnes a denně potkávám je, naši páni drazí. Páni, co si ve vázankách ruce sobě mejete a na slušný lidi tak vokatě serete!“

Co je na tom nenávistného? No, přiznejme si, agresivita a nenávist tam je. Ten pán je trošičku naštvanej. Jenže, málo platné: ten text je pravdivý. Jestli tím Ortel někoho uráží, je to jen a jen jeho problém. Tak dál.

Píseň Gayparáda. Hned na začátku zpívá o tom, že jemu jako heterákovi žádná neziskovka prachy na proháňku Prahou nedá. „Pro mě za mě ať si zadky servou, ať už lesby nebo bukvice. Nepochopim, proč s takovou vervou, maj potřebu transparentně brázdit ulice.“ Směju se a podepsala bych se pod to. Potřeba veřejně tramtarárovat svoji sexuální orientaci je na psychiatrické vyšetření a plýtvat na průvod zakomplexovaných blbců penězi, které by někomu opravdu mohly pomoct, je nechutné. Jestli tím Ortel někoho uráží, je to jen a jen jeho problém. Pokud vim, nikomu uřezáním pindíka nevyhrožuje.

Písně Mešita a Zůstaň mým domovem jsou namířené proti islámu. Jak už vzdělaní, moudří lidé ví, každý správný muslim je vrah – zkrátka proto, že vrahem byl zvrhlík Mohamed a jeho život je pro každého muslima následováníhodným příkladem. Není problémem Ortela, že neomarxističtí polomozci nejsou schopni si přečíst základní texty islámu, Ústavu ČR a Listinu základních práv a svobod a historii muslimské výbojnosti. Páč pak by ti hysterici zjistili, že Ortel se v těchto dvou písních prostě jen staví za svoji vlast, a to z dost opodstatněných důvodů. Vždyť on i v jedné písničce zpívá o tom, že chce ve své vlasti klid a mír!!!

Určitě jsem neslyšela všechny jeho výplody, možná, že chce někde někoho našrotovat do špekáčku, ale to, co jsem slyšela, nemá s nacizmem nic společného.

Nacistické symboly vs. svoboda slova a vyjádření

Prý že lebka s hnátama je nacistický symbol. Tyjo. Je to symbol používaný v asitak miliardě různých hudebních skupin, hnutí, sekt, ideologií a já nevím čeho, nebo prostě jako vizuální umění napříč historií od pravěku až dodnes. To samé platí pro pravotočivý i levotočivý hákový kříž, který byl pravděpodobně užit již v neolitu, ve všech kulturách od hinduismu, buddhismu, zoroastriánství, až po moderní Evropu 20. století značil štěstí – a byl znakem hned několika evropských letectev či vojenských složek jak před, tak i po 2. sv. válce. Jen kvůli Hitlerovi se všichni podělali a kvůli omezení svobody slova se bojí tento starověký symbol štěstí/talisman používat. (Věděli jste, že v Německu nesmíte na auto chtít značku s písmeny AH, i pokud to jsou vaše iniciály? A celou řadu „nacistických“ číselných kombinací obsahujících 88. Ano, to je „svobodná“ Evropa. Snad mi tady v Německu jednou nepřepíšou rok narození.)

Ale dost Ortela, nechme se kulturně pozvednout Gipsy CZ.

Nachystejte si blicího pytlika a pojďme hodit voko na tvorbu uraženého Radka Bangy a la Gipsy CZ. Jeho tvorbu jsem taky trochu sjela. Nejdřív parafrázuji, co pronesl v rozhovoru na expres.cz: Ortel je nácek…umělec by měl šířit pozitivní energii, přinášet radost, poselství, povznášet k něčemu dobrému…

Naprosto s Bangou souhlasím – to samé tvrdím o vizuálním umění, v němž se vyznám podstatně víc a vystavené posrané hajzlíky uprostřed galerií považuji za úpadek společnosti (o tom jindy). Při procházení jeho textů jsem ale měla problém udržet večeři v žaludku. Pro ilustraci jen jeden text – z písně „Černej kluk“.

Jeden černej kluk hledal takle šuk

jakou píču vošuká to mu bylo fuk

dal do kapsy love a už si to klove

přímo ven z domu do centra metropole

tam r ́n ́b klub spousta divnejch tlup

kundy ale supr tak zaplatil vstup

sotva došel k baru pička jako sviň

stačilo pár keců a už jdou na drink

ožral jí jak nic po třech panacích hrne si jí

co však prijde ani jeden z nich netuší

ještě ani ráno a řekla mu ano

šuk už byl jistej už je zaděláno

a tak si tak jdou už se vocucujou

a na dlouhou noc se připravujou

sotva dveře zavřou už mu hulí péro

do postele vlezou a jedou

jak to bylo dál to už je jedno

protože to podstatný je že

tenhle černej kluk teď chcípá na céčko omámen

za jedinou mrdačku je s timhle klukem amen

A tento pán káže o morálce, o tom, že umění má pozvedávat.. No, on tedy pozvedává zajímavě nechutným způsobem.

Kde je problém?

Menšiny jsou státem chráněné, ba dokonce privilegované do takové míry, že to většinovou populaci štve. Problém není Ortel. Problém je státní aparát, síť parazitujících neziskovek, které se svou činností stále více vzdalují od zájmů většinové společnosti, zatímco podporují menšiny, které se mnohdy o stát žádným způsobem nezasloužily. Problémem jsou již výše zmínění komedianti s IQ brambory a hloupí lidé, kteří chtějí za každou cenu rozvracet stabilní, staletími ověřený společenský řád, to vše křikem, urážkami prezidenta a zpochybňováním demokratické volby, urážkami většiny českých občanů a nadáváním prázdnými, neopodstatněnými slovy bez argumentů: xenofobové, nácci, islamofobové.

Lidem se asi zkrátka česká kotlina libí a nechtějí, aby to byla kotlina černá a zaodpadkovaná. A rozumný lidi se nechtějí vracet do středověku a pouštět sem ideologii, která ponižuje ženy. Především ale hodně neziskovek a všech trotlů hajících „práva menšin“ zapomíná, že demokracie je především o hlasu většiny. A ta většina – sorry, teď to bude asi rasistické (?) je v Česku prostě bílá, heterosexuální, nemuslimská a ateistická. Většina lidí nejsou rasisté a nechtějí utlačovat menšiny. Zeptejte se pár lidí, co říkají na Vietnamce. Vsadím se, že prostě ať si prodávají ty svý fejkový hadry dál, když nikoho neprudí, učí se česky, posílají děti do školy. Pak se zeptejte na cikány. Na muslimy.

Problém není údajný rasismus českého národa, problémem je pozitivní diskriminace menšin, do které se lije neuvěřitelné množství peněz, a přesto to nikam nevede. Ale je to takové hrnečku vař: a hrneček nám pomalu přetéká.

BLOG, Jiří Barták: Zdálo se mi…

Zdálo se mi v noci na dnešek: Stáli jsme venku na ulici a bylo nás dost, určitě minimálně stovka. Všichni jsme měli být aktivními účastníky nějaké islamofobní akce. Bylo těsně před sedmou ráno, atmosféra se zdála být vzrušená. V tom se objevili těžkooděnci a všechny nás po jednom odváděli. Šli jsme bez odporu. Střih.

Sedím na chodbě v nějaké budově, obě ramena mi svírají policajti v černých kuklách. Sedíme, sedíme a čekáme. Na co? Na Godota? Nevím. Policajti na mé pokusy o konverzaci neodpovídají. Kolem projde bývalá spojenkyně z odboje a pár lidí od ní. Na mé otázky taktéž nereagují. Nejsem si jistý, jestli jsou ve stejné situaci jako já, nebo jsou to konfidenti. Střih.

Jsem v kanceláři. Ptám se úředníka, jestli jsem zadržen, zatčen, nebo co to má sakra znamenat. Úředník otevírá vcelku objemnou složku s mým jménem. Hned na první straně je kancelářskou sponkou připevněná moje fotka, ale na pasová – z venku, z nějaké jiné akce. Úředník ukazuje na nápis na jakémsi protokolu – stojí tam velkými písmeny “ZADRŽEN”. Jinak zase nevím nic. Střih.

Jsem v nějaké hale, policajti už tam se mnou nejsou. Zato jsou tam desítky lidí – úředníci. Sedí každý u svého stolečku podobného školní lavici. Před sebou mají jmenovky – ale ne, nejsou to jmenovky, je na nich uveden jen název jejich funkce. Jdu dopředu, k prvnímu stolečku, protože předpokládám, že úřednice za ním je nějaká vedoucí. Na cedulce před svým objemným hrudníkem má napsáno “Krajská (nevímco)”. Poprvé se se mnou někdo trošku baví, nehovoří se mnou vyloženě nepřátelsky, ale opět mi neříkají nic určitého. Ne, soud to není. Jen potřebují nějaké informace. Ona a její kolegové se mě ptají na absurdní, vzájemně nesouvisející věci z odboje. Už jsem opravdu vytočený. Je už půl čtvrté. Budu mít problém v práci. Teda jestli mě pustí. Ptám se na advokáta. Střih.

Jsem v jakési jídelně. Lidí plno, ale nikoho neznám. Mám hlad a už mi schází síla se někoho na něco ptát, žeru chlebíčky. Už si mě nikdo nevšímá. Střih. Venku před jídelnou sedí Konvička. Povídá, že je všechno v pohodě, že si to vysvětlili, že jen budeme muset zaplatit to žrádlo a můžeme jít. Řvu na něj, jestli si snad kurva dělá prdel. Střih.

Stojíme na tribuně, jen chvíli poté, co nás pustili. Někdo zorganizoval v době našeho zadržení bleskovou demonstraci na naši podporu. Na náměstí nejsou stovky, ale tisíce lidí. Jsem unaven, ale potěšen. Konva si bere slovo. Koukám na dva lidi, mladou holku a nějakého chlapa. Neznám je jménem, ale všiml jsem si jich už dřív, byli na našich předchozích akcích. Berou do ruky jablka a házejí je po nás. Konec.

Takže takovéhle kafkovsko-orwellovské sny s příchutí eurosurrealismu (ale i švejkování, ti úředníci taky podle všeho “jen” plnili nějakou normu) se mi zdají. Možná bych měl zase začít fetovat. Třeba by se mi pak zdálo o bičování mladých pevných kusů, nevím.
Vlastě to ale docela dává smysl: Výše uvedené je v podstatě aplikace velkoryse napsaného protiteroristického zákona proti domácí populaci. Člověk může být zadržen, ba vězněn po neomezeně dlouhou dobu bez obvinění. A stejně tak i bez vysvětlení propuštěn. Není třeba žádná brutalita na to, aby režim naprostou většinu lidí zlomil, v tom snu jsem pociťoval nejen zlost, ale i mimořádně silnou frustraci a pocit zmaru.
Je tohle dnešní Anglie? Čeká nás tohle za dalších pět let?
Jdu si dát kafe…

 

Martin Jaroš: Proč jsem nepřijal “práci snů” pro EU

pikčr brexit

Poznámka redakce: Jedná se o zkopírovaný status, který 24.6. zveřejnil pan Jaroš na svém facebooku. Je tam několik postřehů, které stojí za pozornost. Profil pana Jaroše zde.

Popíšu vám tady, jak jsem já osobně poznal EU a co určilo můj vztah k ní. Nebudete tomu asi věřit, ale před mnoha a mnoha lety jsem chtěl pro EU pracovat. Ještě předtím, než ČR do Unie vstoupila. Byl jsem tehdy mladičkej cucák, věřil jsem evropské myšlence a chtěl jsem se na ní podílet. (Ostatně té myšlence věřím furt, jen to provedení by se dalo zlepšit.) Navíc to bylo logický pokračování mojí školy – studoval jsem totiž mezinárodní politiku a diplomacii, EU jsem bifloval 4 roky a věděl jsem o ní první poslední. K tomu jsem odjakživa soutěživej. Hlásilo se tehdy skoro deset tisíc lidí, přitom v první vlně mělo práci dostat 95 Čechů (na všechno jsou v Unii kvóty) – takový věci mě vždycky namotivujou. No a samozřejmě i ty peníze mě zajímaly – nabízeli tehdy myslím 4100 EUR čistýho plus nějaký příplatky, což pro kluka 2 roky po škole vypadalo lákavě. Úředníci mají slušný životní standard, to je dané prakticky přímo zákonem.

Výběrové řízení trvalo rok a půl – nekecám. Bylo velmi precizní, ale velmi zdlouhavé – ostatně jako všechno v Unii. Během toho roku a půl jsem se neustále učil – legislativu, procesy, jména klíčových lidí, všechno. Na začátku z těch skoro 10 000 lidí vybrali 1475 kousků, které pozvali na písemnou zkoušku v Praze. Test byl těžký jako prase, ale dal jsem to díky těm 4 rokům na vejšce. Do dalšího kola nás postoupilo 223. A další učení a další kolo, tentokrát už přímo v Bruselu. Opět jsem prošel, dostal jsem se mezi 145 samurajů. A pak zase další kolo a několik interview v Bruselu a jedno v Luxu – najednou nás bylo 95 a já jsem věděl, že už je to asi dobrý.

Ale – tím, jak jsem neustále jezdil do Beneluxu, tak jsem tu EU taky poznával zevnitř. Všechny ty mraky úřadů a ty bitky mezi nima a nesmyslný kompetence. A měl jsem z toho takovej divnej pocit. Přišlo mi, že tam dělá snad až moc lidí a že proti divokýmu intenzivnímu Oskarovi, pro kterýho jsem tehdy pracoval, je tam nějak zvláštně strnulá atmoška. Takový distingovaný leháro, jestli mi rozumíte. Kdežto my v tom Oskarovi jsme tehdy v prvních letech dřeli jako koně od rána do noci, ale bylo to vzrušující. Trochu jsem ztrácel svůj pro-unijní elán, ale byl jsem uprostřed závodu a závod se nevzdává.

Konečně nadešel Den D, kdy mě pozvali na závěrečné interview do Lucemburku. Měl jsem bojovat o pozici šéfíčka v publikačním oddělení OPOCE. Žena měla radost, že je to ten Lux – do Bruselu samotného jsme moc nechtěli, některý čtvrti toho města vypadaly, že tam řádí cholera a tyfus, divný místo. Ale ten Lux byl malej a čistej, země jako zahrádka. Interview začalo. Vedl ho tehdy šéf OPOCE, takovej starší francouzskej džentlmen přesně jak z nějaký belmondovky 70. let, švihácký sáčko, pomalá, ale impozantní mluva se skvělou dikcí, velkej rétor, nenápadně předvedl svou znalost 5 jazyků, ode mě chtěl totéž. Potěšil jsem ho. Chtěl vědět, co vím o publikacích a komunikaci, něco jsem mu řek. Dost jsem tehdy dělal do tisku a tak, mám ten obor rád. Po 15 minutách on najednou zaklapne blok a říká mi – Chcete tu práci? Máte ji, nastupujete 1. února. Já říkám díky, můžu vidět to oddělení? On – Bez problému, provedu vás. A ved mě tím barákem, viděl jsem strašně moc lidí, bral jsem do ruky jejich produkci – mraky publikací, o kterých jsem neměl ani tušení, že existujou, i když jsem v tý době věděl o EU víc než skoro jakýkoli Evropan. A jak tak jdeme, tak mi ještě šéf povídá – Bude se vám u nás líbit. Práce je to klidná, ve 3 jdeme všichni domů. Váš startovní plat jsou ty 4100, to už víte, za 20 let vás v průměru třikrát povýšej, po 20 letech bude váš plat x (číslo jsem zapomněl) plus v průměru 1,5procentní inflace. Já jsem tady 27 let. Rozloučili jsme se.

Před barákem čekala Bea – my totiž všechno podnikáme společně, až do dneška.
– Tak co, říká mi.
– Mám tu práci, odpovídám.
– No paráda, padla mi kolem krku, byla šťastná, už se viděla v tý upravený zemi a děti (které jsme ještě neměli) už viděla na mezinárodních školách, to bylo pro Beu vždycky důležitý.
– Brzdi trošku, říkám jí. Já to nevezmu.
– Co to povídáš, prosím tě, vždyť na tom děláš dva roky. Co se stalo?
– No, nezlob se, ale je to jen takovej pocit. Ten šéf mi řek, jakej budu mít plat za 20 let.
– No a co? Bylo to málo?, vyzvídá žena.
– Ale ne. Vždyť ty prachy znáš, pro kluka z Benešova dobrý. Ale já jsem si prostě uvědomil, že nemůžu dělat pro instituci, kde všichni dopředu věděj, jakej budou mít plat za 20 let. A navíc bych dělal zbytečný věci – viděl jsem to, tři čtvrtiny těch brožur nemůže nikdy střízlivej člověk otevřít. Je to habaďůra.

A tak to taky skončilo. Napsal jsem jim zdvořilej dopis, že se omlouvám, ale že do toho nakonec nejdu. Ať to radši dají té Polce, co tam byla na interview se mnou. A vrátil jsem se do Česka, ke svému soustruhu u Oskara. Sice jsem tam v té době měl menší plat, ale zato jsem měl jistotu, že ta práce k něčemu je, že moji produkci někdo uvidí. Spustil jsem pak v dalším roce s pár klukama časopis ĆILICHILI. A taky jsem měl naději, že když budu makat pořádně, tak za 20 let můžu bejt úplně někde jinde. Že můj plat není předpověditelný. Žena byla smutná ještě několik měsíců, ale řekl jsem jí – nezlob se, ale Unie není pro nás, jsou to chytří lidé, ale dělají zbytečné věci. A do ciziny tě jednou vezmu a děti na ty mezinárodní školy dáme. Což jsem učinil. A o Unii si pořád myslím to samé – spousta velmi kompetentních lidí, velmi pečlivě filtrovaných, ale vytvořili si tam takovou věž ze slonoviny a dělají věci, které jsou ze 75 procent na nic. Proto já, duší Evropan s druhdy precizní znalostí EU mechanismů, vítám Brexit. Protože Brusel a Lux potřebují facana, jinak se neproberou. Sorry za dlouhý text. Přísáhám, že je to pravda, tu práci jsem měl, nástupní dopis do Luxu mám ještě v šuplíku. Dneska už se tomu směju.