Archiv rubriky: Případy multikulturního fanatismu

Politické strany, Případy multikulturního fanatismu

“Zeman je sprostá jitrnice.” Pavel Novotný je v Praze zastupitelem za ODS

“Nebojím se muslimů, bojím se agresivních bílých hovad,” řekl publicista a politik serveru extra.cz Pavel Novotný v rozhovoru pro server manipulátoři.cz, kam píše i známý protižidovský muslimský kazatel Lukáš Ali Větrovec. O prezidentu Zemanovi se několikrát vyjádřil velmi expresivně. V jednom rozhovoru pro ParlamentníListy.cz uvedl, že je to “takový č****, že za něj stydí před svými dětmi,” v dalším rozhovoru pro tentýž server řekl, že “Zeman je sprostá jitrnice.” 

V rozhovoru na serveru Stream.cz, který vyslechl dva novináře na téma migrační krize, řekl naprosto doslova: “Kdyby polovina Čechů chcípla a místo nich tady byli muslimové, tak tady prostě nebude hůř,” nebo také slavnou větu: “Černoušci ze Sýrie a Vietnamci z Vietnamu jsou lepší než Češi.” A takhle bychom mohli v jeho velmi výrazných a urážlivých větách a replikách pokračovat dále. Důležitější je však jiná věc. ODS, jakožto strana, která se snaží vzít do rukou téma migrace a islámu z pravicové a tím pádem spíše vlastenecké strany, tohoto muže drží ve svých řadách jako zastupitele pro pražské Řeporyje.

Na tom by vlastně nemuselo být nic zvláštního. Je jisté, že jakákoliv politická partaj nechce přijít o člena v místní radě ani o zastupitele obce. Pavel Novotný však již od roku 2014 používá velmi urážlivé přívlastky, dá se říci, i mnohým členům ODS, a níž by strana dala jakkoliv najevo, že toto chování je neetické, neslušné a, jak se domníváme my, na hraně zákona. ODS veřejně nepublikovala žádný důkaz, že by Pavla Novotného za jeho extremistické výlevy jakkoliv zkritizovala či pokárala.

Do publikování článku nám vedení ODS ještě neodpovědělo na otázku, zda byl Pavel Novotný napomenut za své extrémní chování v médiích, nebo zda jsou jeho výjevy chování monitorovány vedením strany.

Případy multikulturního fanatismu, Události

Bohatí Turci vysávají evropský sociální systém. Dávky utrácí na svých jachtách

Vzhledem k tomu, že kancléřka Merkelová požaduje po Evropské unii zavedení jednotného sociálního systému, mělo by nás zajímat, jak si vede ten německý, jenž bude pravděpodobně udáván jako příklad, možná i jako cíl, pokud se bude o tomto tématu vážně jednat. EU pod náporem migrantů totiž potřebuje systém, díky kterému nebudou podle kvót přerozdělení uprchlíci využívat otevřených hranic k úprku do sociálně štědřejších zemí, jako je právě například Německo.

Pod pokličku se systému podíval německý Die Welt a zjistil zajímavá a zároveň alarmující fakta. Obrovské sumy přitékají do kapes tureckým boháčům. V Německu ze sebe dělají chudáky, vytěžené peníze však utrácí ve své vlasti na drahých jachtách a za vybavení svých milionových sídel. Skandální zjištění se však netýká jen Německa a jedná se o několikaletý problém. Jde přitom až o desítky milionů eur.

Podle úřadů v Německu a Nizozemí, kterých se dotázal redaktor Die Welt, jde o velmi jednoduchý způsob, jakým obejít systém tak, abyste byli za chudáky a přitom vlastnili vily a jachty. Podvody na sociálních dávkách probíhají dle všeho především v Německu a Nizozemí, okrajově však například i v Belgii, Rakousku či Švýcarsku. Podvody navíc nepřímo podporují i turečtí zákonodárci.

V Německu zkrátka o dávky v nouzi požádá člen turecké zámožné rodiny. Jelikož v Turecku není trestným činem žádat o dávky a přitom vlastnit majetek, turecké velvyslanectví není sdílné v tom, předávat německé straně informace o žadateli. “Dojde tak k tomu, že dávky v nouzi například v Německu dostane Turek, který ve své zemi má milionový majetek. V Německu je zákon, který pokládá takové zneužívání dávek za trestný čin. Německo však nemůže tureckou stranu žádat informace o majetku žadatele, jelikož v Turecku toto trestný čin není,” říká německý diplomat z Istanbulu.

Škody přitom mohou být extrémní, až mnohamilionové, bavíme-li se v eurech. Nikde však není vedena statistika, kolik peněz bylo vyplaceno nepotřebným. Nizozemská diplomacie v Turecku přistoupila k tomu, obejít turecké ministerstvo zahraničí. Aby Nizozemci zjistili, zda žadatel vlastní majetek, nastrčili do nejvíce podezřelých oblastí své “zvědy”. “V posledních letech se velvyslanectví v Ankaře pokoušelo obejít zdlouhavý a neúspěšný proces s tureckými úřady tím, že své zaměstnance postavil do role detektivů,” říká holandský specialista.

Zaměstnanci, kteří vzhledově i jazykově působí jako Turci, tedy domácí, byli rozmístěni ve čtvrtích, které byly v oblasti zneužívání dávek bohatými určeny jako nejvíce podezřelé. “Jedná se například o exkluzivní přímořské letovisko Bodrum na břehu Egejského moře,” přibližuje specialista z Holandska, jehož jméno redakce Die Welt nezveřejnila. Došlo k dílčímu úspěchu a v několika případech se podařilo zneužívání dávek skutečně prokázat. Dalším způsobem je třeba najmutí tureckých advokátů, aby se mohli dostat do místního katastru nemovitostí.

Ještě před několika lety však bylo složité se v decentralizovaných katastrech vyznat. Nizozemský expert nicméně tvrdí, že nyní je, i díky digitalizaci tureckého evidenčního systému, vše průhledné a na první pohled jde vidět, co komu náleží. Je tak snadné odhalit Turky, kteří zneužívají evropské dávky a přitom vlastní milionový majetek. Německo už pracuje na tom, aby v pátrání po bohatých Turcích pobírajících tamní sociálku využilo nizozemský příklad.

Turecké podvody vůči sociálním systémům některých evropských zemí je podle všeho navíc organizovaná. Objevují se sice sem tam případy jednotlivců, vesměs se však jedná spíše o systematické vybírání sociální podpory například v rámci různých klanů i náboženských bratrstev. Evropské úřady budou v pátrání po nepoctivých žadatelích o dávky pokračovat. “V době hospodářské krize je na prevenci zneužívání již tak extrémně zátěžových dávek potřeba klást vysoký důraz,” shodují se úřady.

 

Případy multikulturního fanatismu

Neziskovky žádají volební právo pro imigranty a výjimky ze zákonů. Požadavky sepsaly v manifestu

V čele Migračního manifestu, který spadá pod Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v ČR, o.s, stojí nezisková organizace Člověk v tísni, která je známá svými špinavými praktikami, podporou teroristů, třebaže nepřímou a spoluprací s ilegálně obývaným “centrem Klinika”. Uskupení, jako je například Nesehnutí, Meta nebo Multikulturní centrum Praha, v manifestu požadují opatření, která by měla vést k snadnějšímu přijetí a integraci imigrantů do EU, zvláště však se baví o České republice a Slovensku.

Čtěte také: Člověk v tísni: spolupráce s extremisty, teroristy a obhajoba islámu na prvním místě

Posted on

Manifest je poměrně dlouhý, to asi proto, aby se běžný uživatel nedočetl některých sporných bodů.“Svoboda pohybu by měla být normou. Přístup k migraci je však nastaven tak, že primárně se migrovat nesmí,” píše se například v manifestu. Ten například klade důraz i na zpřístupnění všem usazeným migrantům volební právo na místní úrovni a samozřejmě na možnost, aby se mohli stát členy politických stran.

Podle neziskovek podepsaných pod manifest je v Česku velmi neprůhledný imigrační systém. Ten by se měl více otevřít, zjednodušit a zprůhlednit tak, aby byl uprchlíkům srozumitelný. V rámci EU by mělo být dodrženo pravidlo volného pohybu osob. Jakým způsobem držet imigranty v Česku, když budou vědět, že v Německu jsou lepší podmínky, ale manifest neřeší. Dalším vážným aspektem je trvání na přesun rodinných příslušníků imigrantů do cílové země. Manifest nezmiňuje ani mnohoženství, které je v západních zemích v souvislosti s migranty velkým tématem.

Výjimky ze zákona pro imigranty

Krom důrazu na integraci uprchlíků již během azylového řízení kladou multikulturní neziskové organizace apel na odpouštění ilegálního jednání cizinců. Nejen, že je prý potřeba zpřístupnit sociální služby i ilegálním imigrantům, mělo by se jim odpouštět i nelegální chování, například cestování mezi státy bez dokladů a podobně.“Prosazujeme rozšíření působnosti zákona o sociálních službách na všechny migranty bez ohledu na pobytový status. Usilujeme o změnu nastavení dotačních řízení tak, aby byla cílena na všechny migranty, včetně migrujících občanů z EU a neregulérních migrantů,” píše se v dokumentu. Tím tak schvalují, aby se k sociálnímu systému dostali i nevyřešení či vysloveně ilegální imigranti.

Tlak neziskových organizací je v manifestu veden i na zaměstnance státní správy, kteří by se měli též “integrovat” ke kultuře migrantů. “Považujeme za důležité, aby zaměstnanci státní správy, samospráv a dalších veřejných institucí měli do svého profesního vzdělávání začleněnou oblast interkulturní komunikace a interkulturních kompetencí,” uvádí se. Celý Migrační manifest zde. Členské organizace zde.

Čtěte také: Člověk v tísni: kritika islámu je projev nenávisti, kritika jiného náboženství ne

Čtěte také: Komu všemu Člověk v tísni ještě vyhrožuje? Dopis organizace senátorovi děsí českou demokracii

 

 

 

 

Případy multikulturního fanatismu

Mnoho dětí se rodí do chudoby a nemocí, v reklamách však přispíváme na děti a ne na ochranu

Televizní reklamní prostory zaplavují spoty organizace UNICEF, která se zabývá právy dětí. Jejich boj za lepší podmínky pro děti, které se v extrémně vysokých počtech rodí do nejchudších a nejšpinavějších oblastí světa, je však spíše přetvářkou. V televizi nám brnkají na city, ukazují děti, které jsou na pokraji smrti a které, nebýt příspěvků lidí, zemřou.

Skutečnou motivací pro příspěvky by však mohlo být úplně něco jiného. Podle statistiky UNICEF, který spolupracuje i se Světovou zdravotnickou organizací (WHO), se ročně jen v Africe rodí statisíce dětí již s virem HIV. Země v Africe a Asii patří statisticky mezi ekonomicky nejméně aktivní. Jejich HDP na osobu bývá velmi nízké. Přesto právě v těchto zemích stoupá porodnost. V zemích, kde není příliš vysoká úrodnost půdy, kultura tamního obyvatelstva není schopná nalézt řešení sama, jelikož se v mnoha případech zasekla v nábožensko-politických středověkých zvycích.

Neziskové organizace z celého světa se sjíždí právě do těchto míst, aby pomohly tamním dětem. Spojené státy každoročně přijmou jeden milion lidí a tím se snaží snížit celosvětovou chudobu. Marně. Každý rok totiž v těch nejchudších zemích přibude přes 80 milionů lidí. Extrémní porodnost tedy snižuje efektivitu tamních zdrojů a zvyšuje požadavky na kapacitu lékařů a jiných pomocníků. Dá se však na druhou stranu říci, že pokud pomineme opravdové hrdiny – dobrovolníky, kteří pomáhají jen za jídlo a nocleh – je tento chudý svět plný lidí, kteří jeho chudoby zneužívají k vlastnímu obohacení.

I neziskové organizace musí mít své vedení a stálé zaměstnance s nějakým platem. Tito zaměstnanci totiž studovali nesmyslné obory a mají vysokoškolské tituly z oblasti, která je na Západě uživí v současnosti pouze migrační krize, v ostatních částech světa je však živí právě chudí. Boj s chudobou dává těmto lidem práci. Jejich vzdělání je totiž neuplatnitelné mimo charitativní, lidskoprávní a humanitní oblast. A v posledních letech je takových lidí víc a víc.

A to možná vysvětluje, proč musíme několikrát denně koukat na vyhublé malé děti. Řešení přitom při pohledu na srdceryvnou televizní reklamu napadne skoro každého: Proč tyto organizace nevyzývají k příspěvkům na pomůcky, které by zabránily tak vysoké porodnosti? My v Evropě a na zbytku Západu používáme antikoncepci, používáme kondomy, v Japonsku existují i velmi kruté, však účinné prostředky proti znásilnění, které je v těchto územích bohužel tak “populární”.

Z toho všeho by mohlo vzniknout jediné. Nerodilo by se tolik dětí do života, který pro ně v 50% případů znamená smrt v prvních třech letech života a který pro ně ve třetině případů znamená jít poprvé do práce v době, kdy evropské děti jdou poprvé do školy. Děti by se nerodily do světa, kde je 30% pravděpodobnost, že se stanou sirotky ještě předtím, než biologicky dospějí. Jenže by z toho vzniklo ještě něco. Někdy až primitivní náboženské a duchovní zvyky by byly těmito antikoncepčními přípravky porušovány. A také by s úbytkem dětí v tomto chudém světě ubyla práce mnoha a mnoha absolventům humanitních fakult.

Co je také alarmující, je fakt, že z lidí, kteří své země opouštějí legálně, jich je vysoký počet těch, kteří vyčnívali v dobrém slova smyslu, těch, kteří by mohli pomoct napravit svojí zemi a pozvednout její úroveň, ale západní státy je nalákají k sobě. Například USA tak spíše přispívají k tomu, že se země Třetího světa v mnoha dalších dekádách nebudou schopné vzpamatovat. Bohužel to vše se děje v rámci humanity, multikulturalismu a přesvědčení těchto lidí o jejich vlastní neomylnosti.

Případy multikulturního fanatismu

Společnost profesionálních novinářův USA přikazuje, jak psát o terorismu

Šokující instrukce profesionálním novinářům píše SPJ, tedy Společnost profesionálních novinářů. Americká komunita novinářů vydala instrukce pro publicisty, jak psát o terorismu tak, aby nebyla uražena žádná dotčená menšina. Hlavní cílovou skupinou jsou “překvapivě” Arabové a muslimové.

Článek se jmenuje “Pokyny pro Boj proti rasovému, etnickému a náboženskému profilování” a je zaměřen na způsob, jakým má novinář psát a hovořit o terorismu. Prohlášení je platné již téměř patnáct let a američtí novináři o něm nehovoří. běžného čtenáře by nenapadlo číst na serveru, který je určen hlavně novinářům a tak se instrukce příliš nerozebírají. Rozhodnutí o tom vydat takové instrukce padlo necelý měsíc po útoku 11.9.2001, při kterém zahynuly tisíce lidí. 

“Dne 6.10.2001 na svém národním shromáždění v Seattlu Společnost profesionálních novinářů schválila rezoluci, která vyzývá kolegy novináře a členy Společnosti (SPJ) k přijetí opatření proti rasovému profilování v rámci informování o boji proti terorismu,” píše se v úvodním odstavci.

V instrukcích se píše například. “Psát v jazyce informativním, nikoliv pobuřujícím” nebo “vylíčit muslimy, Araby a jihoasijské Američany jako bohaté lidi a zdůraznit jejich rozmanité zkušenosti.” Ještě zajímavější a přiznejme si i skandálnější jsou instrukce o vyhledávání vhodných situací k fotografování. Pod nadpisem “vizuální obrazy” se novinářům doporučuje “vyhledávat z různých etnických a náboženských skupin při fotografování jejich smutku nad ztrátami v New Yorku, Washingtonu a Pensylvánii (dějiště útoků 11.9.2001).”

Další instrukce, které v důsledku útoků v USA dne 11.9.2001 dodržuje SPJ dodnes, jsou například: “Hledat muslimy, Araby, Asijce a další etnické a náboženské menšiny a vyprávět jejich příběhy z válek na Východě.” Dále tam je například: “Kladení důrazu na nadřazenost bílé rasy v minulosti,” nebo “upozorňovat, že klečení na podlaze, modlení a recitování z koránu není nic neobvyklého” a také “informovat, kolik muslimů žije ve všech koutech světa při informování o islámu.” Dále je v článku kladen důraz na “vyhledávání tmavší muže a ženy, sikhy, muslimy ve všech odvětvích umění a obchodě.”

Velmi důležité je údajně také “vyhýbání se slovních spojení jako “muslimský extremista” nebo “islámský terorista”, které jsou údajně zavádějící, jelikož shazují vinu na náboženství.” Jako alternativu může novinář použít známé názvy teroristických organizací, čili použít spojení například “terorista z ál-Kájdy” a podobně. Dále je doporučeno se též vyhýbat slovu “džihád”, pokud novinář není důkladně seznámen s jeho přesným výkladem.

Článek je k dispozici zde, na oficiálních stránkách SPJ. Kompletně v anglickém jazyce. Co myslíte? Mají evropské novinářské asociace podobné instrukce? Zatím to tak totiž vypadá…