Aleš Brichta s kapelou měli přes dva měsíce zprostředkovaně domluvený koncert v rámci akce Vrať se domů, Ivane, která se bude konat v Rakovníku v podniku U nezbedného Bakaláře. Jako headlinera jej však údajně odmítly kapely i zvukaři Vlado a Duda sound. Po kamarádovi, který vyjednal veškeré podmínky, pak pořadatel Brichtovi vzkázal: “Xenofobové na naší akci hrát nebudou!”
“Všechno bylo dva měsíce dohodnuté včetně podmínek, jediné, co chybělo, byla smlouva,” říká klávesista Zdeněk Vlč. “Tři dny před konáním akce nám vzkázali, že xenofoby jako my odmítly jak kapely, tak zvukaři.” říká do telefonu. V tu chvíli píše Aleš Brichta na sociální sítě špatnou zprávu: “K našemu překvapení se akce “Běž domů Ivane” v posledním týdnu zřejmě změnila na akci “Vítejme islámské vrahy”, na které prý xenofobní Brichta hrát nesmí.” Dodal, že návštěvníkům doporučuje dát najevo svůj názor přímo na místě.
S “xenofobním” Brichtou údajně odmítli hrát členové kapely 2ND, Krize, Five Sins, The Undertakers a zvukaři Vlado & Duda sound. Kapela Five Sins se nám však ozvala s tím, že do hudby nikdy politiku netahá. “O neúčasti Aleše Brichty jsme se dozvěděli dnes, z naší pozice jsme o výběru účinkujících s pořadatelem vůbec nemluvili. Zároveň jako hudební skupina ve svých písních žádným způsobem nevyjadřujeme jakékoliv politické názory či témata,” uvedli členové kapely.
Zajímavý je už jen plakát. Kde jinde, než na extremistické akci, byste mohli najít plakát, jenž má připomínat okupaci, jenž začala v roce 1968, a na kterém jsou tváře Zemana, Ovčáčka a Babiše na rudém pozadí. Rozhodně nebudeme básnit o tom, jací jsou tito tři úžasní lidé, jejich hodnocení je na vás, ale neexistuje sebemenší souvislost mezi smutným srpnovým dnem roku 1968 a těmito třemi osobami.
Akce s takovým plakátem jistě nebude mít za úkol připomenout si vpád komunistických vojsk, ale po celou dobu akce na vás budou koukat obličeje Zemana, Ovčáčka a Babiše a spolu s odmítnutím Brichtovy kapely jen pro názor si neustále budete přehrávat, že v neděli 21.8. nebudete na akci proti SSSR, ani proti komunismu, ale pro multikulturalismus a proti těm, jenž jej kritizují.
Milvaukee je dalším městem, které zasáhly nepokoje černošských obyvatel poté, co policista zastřelil černocha, ozbrojeného kradenou pistolí. Policista byl též černoch, což se například do českého tisku vůbec nedostalo. Odpovědnost se tak hází na bělochy. Skupina černošských extremistů Black Lives Matter nabudila tamní černochy, aby, jako v dalších amerických městech, ničili majetek, zapalovali ohně a rabovali. Při vyhrocených situacích došlo k několika napadením, například k postřelení kolemjdoucího bělocha. Novinář, jenž je uznávaným právě díky reportážím z prostředí místních nepokojů, žil dlouhodobě v Milwaukee. Jeho tvorba je uznávána a on teď píše: “stěhuji se z Milwaukee, protože pro bělocha není bezpečné tu žít.”
O víkendových protestech černoši rozhodně nevyjadřovali podporu svému zastřelenému “bratrovi”, který měl dalekosáhlý trestní rejstřík. Demonstranti nesli transparenty s nápisy “Fuck white people (jebat bělochy)” a po okolí pokřikovali hesla: “Co tady ti běloši dělají?!” Reportér na sociálních sítích také popsal, jak viděl jednoho z černochů, který udeřil do hlavy novináře, aby poté podněcoval ostatní, aby napadli další novináře.
Novinář dříve pracoval pro tisk Fusion, v minulých pěti letech reportážemi pokrýval nejrůznější demonstrace, jako například “Occupy Wall Street” v roce 2011 nebo Ferguson a Missouri o tři roky později. Používal drony, z nichž vysílal přímé přenosy. Jeho rozhodnutí raději odjet zpečetilo, když viděl, jak černoch bezdůvodně střelil bělocha do krku právě přímo během demonstrace. “Když slyšíte, jak dav černochů vylévá svůj hněv na bělochy, vidíte několik napadení a ta vyvrcholí postřelením bělošského mladíka do krku, to je přesně ten okamžik, kdy jsem si já řekl: “tak a teď je čas odejít,” napsal Pool.
Není však jediný reportér, který má bezpečnostní potíže a strach kvůli své barvě pleti. Jim Darlymple, reportér BuzzFeed musel hlásit pronásledování své osoby. Skupinka mužů jej sledovala v Chevroletu Suburban. Sám Darlymple si není jistý, o co skupince mužů šlo. Vše skončilo dobře a reportér tweetnul, že je v pořádku. Z auta jej však vyprovázel ozbrojený strážník. “Jsem v pořádku, ale jsem trochu roztřesený. Nevím, o co přesně šlo,” napsal.
Milwaukee je další město, kterého se týká problém zločinnosti černochů a jejich požadavků k naprosté nečinnosti policie. Policisté po celých Spojených státech mají dle novinářů strach bránit se ozbrojeným černochům. Běloši jsou v tuto chvíli v nevýhodě, je milost nečeká a policisté se normálně brání. Mediální masáže o tom, jak je černý zločinec hodný a mámě pomáhal s mytím nádobí, znevažuje celou pověst policie a další černí zločinci pak incidenty využívají k ukájení své touhy po chaosu.
Černošská komunita v USA označuje tamní systém jako produkt zkažené a rasistické bílé většiny. Skupina Black Lives Matter tak nabádá všechny černochy v USA, aby nenávistí k bělochům přispěly ke zhroucení špatného rasistického systému.
Festival Prague Pride je jedním z největších paradoxů současné české společnosti. Pyšní členové LGBT komunity opěvují svojí sexuální orientaci, dávají jí veřejně najevo, gayové se ohání bičíky a holými zadky, ženy křičí feministická hesla. Akce, která podle všech diskusí a průzkumů jako jediný homosexuální projev snižuje českou toleranci LGBT komunity, má každý rok více a více účastníků. Ne však mezi sexuálnímu menšinami. Akci zneužívají politici, extremistické organizace a vládní agentura. Hned úvod akce poznamenal útok levicového extremisty a spolupracovníka HateFree Cempera, který se slovy o fašismu plivl na křesťanského aktivistu. Více zde.
Gayové vystavují barevné pruhované vlajky, vlevo ode mně stojí pán, který nad sebou mává lepenkovou cedulkou, na kterou pracně nalepil slova “I’m proud” kombinovaná s dvojitým znakem mužského pohlaví. Ani ne deset metrů za mnou vidím maskovanou dívku s nápisem “Chceme rodinu, ne jen partnerství,” která poukazuje na tužby sexuálních menšin adoptovat děti. Hned vedle nich stojí zamaskovaný mladík s obrovskou vlajkou extremistické skupiny Antifa, který žádnému pochodujícímu nevadí.
EXTREMISTÉ: Antifa, Socialistická solidarita a Idealisté.cz na Prague Pride 2016
Romský "vůz" na Prague Pride 2016
Zástupci vládní HateFree Culture na Prague Pride 2016
Za holý zadek, vystrčený na americké vojáky deset měsíců podmínka. Tento holý zadek je však v pořádku
Tatínkové s kočárkem demonstrují za adopci dětí na Prague Pride 2016
Multikulturní cedulky o hranicích na Prague Pride 2016
Antikřesťan na Prague Pride 2016. Proti islámu ani slovo
Agitka Strany zelených na Prague Pride 2016
Antifa na Prague Pride 2016 nikomu nevadí
Extremistka Gamal Richterová na stánku HateFree Culture i s plackou na Prague Pride 2016
Stánek vládní HateFree Culture na Prague Pride 2016
Antifa na Prague Pride 2016 zřejmě nikomu nevadí
Česká televize na Prague Pride 2016
Zbraně by zakazoval, tím by připustil další "Orlando". Dienstbier na Prague Pride 2016
Při chůzi míjíme pána s přeškrtnutým křížem jako znak, že je proti křesťanství a cedulkou “Ježíš byl taky gay!” Při porovnání obětí, za poslední rok ani jeden gay nebyl zavit rukou křesťana, zatímco společně s útokem v Orlandu zemřely letos již desítky gayů rukama islamistů. Proti nim jsme však žádný takový “odvážný” postoj nezaznamenali. V průvodu u velké, asi pětimetrové vlajky, nemohl chybět zelený Matěj Stropnický, který při jednání o žižkovské budově, kterou obsadili levicový extremisté, vyzval právě tyto extremisty, aby vykázali “občanskou neposlušnost.”
A aby toho nebylo málo, známý mi na facebooku píše, že právě minul skupinku lidí, která se vlaječkami a transparenty hlásila k Socialistické solidaritě. A to není zdaleka vše. Akce zaměřená na LGBT komunitu s sebou nesla i řadu levicových populistů. Tak například Jiří Dienstbier mladší, který by zakázal veřejnosti nošení zbraní. Právě gun free zóna způsobila v Orlandu masakr padesáti gayů, které postřílel muslimský nepřítel LGBT komunity, jenž o zákazu zbraní v areálu klubu věděl dopředu. Dopředu věděl, že oběti nebudou mít jak se bránit.
Na akci nemohla chybět dvojice Krnáčová – Feri, která spolu nemá zdánlivě nic společného. Jediné místo, kde se ukázali spolu, bylo představení s “umýváním” červenou barvou pošpiněné pražské kavárny, která byla zároveň tzv. HateFree zóna. Pachatelé se dodnes nenašli. Sérii vandalských útoků však média okamžitě označila jako akci pravicových extremistů. Výsledek pak byla demonstrace, kde vedle sebe na pódiu stáli majitelé oněch podniků, levicoví superextremisté z Antify a Socialistické solidarity, členové tzv. Kliniky, kteří jsou napojení na teroristy, co chtěli zaútočit na vlak zápalnými láhvemi a také administrátoři z projektu HateFree Culture, vládního projektu. Tehdejší demonstraci, oficiálně ohlášenou jako akci proti nenávisti, navíc uspořádal antisemita Májíček, jenž také “kraloval” na pódiu.
Pochod pokračuje až na Letnou. Divím se však nad jedním. Co dělá na takové akci stánek HateFree Culture? Když se podíváte na jejich stránky, jsou plné zastávání se islámu. LGBT má minimální prostor již od začátku migrační krize. Jenže teď je tu možnost přidat pár lidí s růžovými plackami a pár lajků na sociálních sítích, což jsou jediná čísla, která tento vládní projekt, krom nákladů, vykazuje. Samozřejmě, aby toho nebylo málo, ve stánku stojí muslimská extremistka Gamal Richterová, která, jak od nás víte, absolvovala on-line islámskou univerzitu, kterou vlastní autor nenávistné knihy Základy Tawheedu, kvůli které proběhla razie v české mešitě. Kniha již byla v mnoha zemích zakázána.
Celým průvodem provází dokonce vozidlo americké ambasády. Ano, té ambasády, která dolézala za muslimským extremistou Alrawim, aby jménem USA podpořila místní muslimy. Že má Alrawi za sebou nejedno nenávistné kázání v mešitě, nevadí. Po útocích 11.9.2001 muslimové na mnoha místech vyrazili do ulic slavit úspěch – smrt tří tisíc dhimmi. Od té doby je Američané přinutili ustoupit, jelikož se proti chování tamní muslimské komunity velmi hlasitě ohradili, třeba i nadávkami a výhrůžkami.
Já a mí známí hovoříme také přímo s členy LGBT komunity a jsme překvapení. “Prague Pride nás nezajímá. My se jdeme ožrat na Letnou,” vesměs odpovídají. Akci využívají právě kvůli setkání se s “kolegy” ze své sexuální skupiny. Politická agitka je štve. “V Česku není snad nikdo homofobní, když chce chlap š***t do zadku, tak může,” většinou říkají. Napovídá to samozřejmě i účast. Zatímco počet účastníků právě z řad sexuálních menšin stagnuje, nebo spíše ubývá, přibývá naopak jinak nenáviděných politiků, kteří selhali v důležitých rozhodnutích a barevnou vlajkou se snaží nahnat body, které je byť jen o pár hlasů udrží u koryta.
V zájmu mírumilovného soužití je jistě dobře, že jsou Češi vůči této sexuální menšině loajální. Politická agitka kolem Prague Pride však problematice vůbec nepomáhá. Ukazovat hrdost na svojí sexuální orientaci dává smysl pouze tam, kde je tato orientace nějakým způsobem omezována. Tak například v téměř všech muslimských zemích vám za veřejný projev homosexuality hrozí tvrdý trest. Na území ISIS, v Saúdské Arábii a například i v Afghánistánu pohlédnete do tváře smrti a svojí orientaci nemusíte ani projevit veřejně. Navíc Romana Červenková, která je muslimskou spolupracovnicí multikulturních médií a organizací, na facebooku veřejně přiznala podporu právě trestům za veřejný projev homosexuality.
LGBT Pride je navíc součástí důkazu o tom, jak veřejnost jednotlivé projevy hrdosti vnímá. Nebo spíš, jak se má vnímat. Tak například podle Wikipedie je černá, LGBT a asijská hrdost velmi prospěšná, zatímco bílá hrdost je projev rasismu a neonacismu.
Nic proti sexuálním menšinám, přehlídka levicových extremistů a trapnosti americké ambasády jsou znaky selhávající akce na podporu proti LGBT komunitě. Jakmile se z něčeho stane multikulturní agitka, všichni rozumní by si měli zafixovat jednoduchý úkol – zdržet se, distancovat se, nesouhlasit. Proto my, i přes odpor k zákazům homosexuality, musíme zdůraznit odpor vůči Prague Pride. Zkuste si jí uspořádat jinde. Jsme zvědaví, jak byste dopadli, kdybyste zkusili Istanbul Pride. Ó ano, vy jste to zkusili, ale byli jste rozprášeni vodními děly!
Napříč multikulturním spektrem se jako vtip šíří kritické a zesměšňující komentáře vůči Olivii Žižkové, která svým klipem “Evropo, dýchej” rozhýbala debatu, zda má umění opravdu mluvit do politiky EU a migrační krize. V reakci na její klip si jí dokonce pozvali do studia DVTV, kde se jí snažila Drtinová srazit despotickými otázkami. Následkem byl i článek na severu časopisu Respekt, který jí označil za “naivku, která ničemu nerozumí.”
Po hudební stránce je hudební část písně složená nejspíše na elektronickém zařízení, tedy bez reálných hudebních nástrojů. V rozhovoru s Drtinovou Žižková uvedla, že text přiřadila právě k neobsazené melodii. Jestli v písni otevřeně vyjádřit názor se definitivně rozhodla poté, co ve Francii islámský terorista podřezal kněze v kostele. Text prý složila v zápalu emocí. Klip je sestřižený záběr z nahrávání vokálů k písni a videa z internetu, která ukazují problémovou tvář migrační krize.
Zda si po hudební stránce zaslouží výsměch, můžeme soudit každý zvlášť. Rozhodně je třeba zdůraznit, že Žižková podle vlastních slov rozhodně počítala s odezvou, nicméně nepočítá s tím, že by píseň bořila hitparády a vyprodávala haly. Což se rozhodně nedá říci o oficiální “HateFree” písničce, kterou v soutěži “Slož to!” vybrali zaměstnanci vládní Agentury pro sociální začleňování v projektu HateFree Cuture. Soutěž vyhrála slovensky zpívající kapela Hrana a pokud pomineme, že kapela hraje živými nástroji, textově naprosto selhala. Srovnání obou klipů najdete zde:
V zadání soutěže dokonce stála povinnost mít jediný správný názor. Jak se ukazuje, HateFree Culture se mění v cosi jako sektu. Soutěže se totiž mohli účastnit ti interpreti, kteří “reflektují rasismu, vzájemné soužití a respekt.” Zakázka státního projektu tak zněla jasně: Píseň musí být multikulturní, jinak nemá šanci, bez ohledu na kvalitu!
V refrénu písně se neustále opakuje verš “ale já nenávidím nenávist, protože nenávidím, nenávidím nenávist.” Klip, jehož kompletní zpracování zaplatil právě projekt HateFree Culture je plný bizarních úkazů, kdy běloch s baseballovou pálkou spolu s Romem pomáhá starší paní se zvládnutím eskalátorů, nebo bílého sekuriťáka, který nechtěl muslimku pustit na stadion kvůli pozitivnímu nálezu při hledání detektorem kovu, kdy se nakonec ukázalo, že muslimka má kovový přívěsek ve tvaru srdce.
Nebo scénku, kdy bílá “barbie” s otráveným úsměvem pozoruje Vietnamce, který poskakuje, aby viděl na cestu přes svůj toaletním papírem naložený nákupní vozík. Náklad právě po kolizi s dotyčnou běloškou shodí a když se společně pustí do jeho sbírání, láskyplně na sebe začnou zírat.
Ačkoli by téma sportu správně nemělo na tomto serveru co dělat, multikulturní fanatismus nás dohnal i zde. A můžeme si zde všimnout extrémní nevyrovnanosti médií vůči chování jednotlivých osob z různých etnik a národnostních a náboženských skupin. Zkrátka jakmile jde o muslima či uprchlíka, je tento člověk prakticky nedotknutelný a jeho skandály v informačních serverech rychle zmizí kdesi hluboko v archivu.
Prvním průšvihem je jen prostý fakt, že muslimským zemím sportovní organizace tolerovaly to, že na hry schválně nepouštěly své ženské zástupkyně, ba co víc, olympijský výbor ignoroval jasnou diskriminaci žen v islámských zemích. Silná prohlášení zůstala bez reakce. Vedení zemí nyní samo ženy posílá na hry, jelikož si například uvědomuje, že mohou být při reprezentaci úspěšné i ony. Rozhodně nejde o to, že by v rámci ženských práv nějak země jako Egypt postoupily vpřed. Sportovní organizace totiž musely ustoupit i nadále. Muslimským ženám je povoleno nosit při závodech oděvy, které jsou ostatním sportovcům pravidly zakázány. Tohle je ostatně průšvih, který pozorujeme už roky.
Jenže nyní přibyly další. A jedná se i o velký rasistický skandál. Začněme však od začátku. Olympijský výbor se rozhodl, že pod vlajkou pěti kruhů budou závodit i uprchlíci. Vybráno bylo deset sportovců, kteří podle prvotních informací měli splňovat zákonná pravidla i klasické sportovní limity. Jaké překvapení, když jsme se dozvěděli, že nejvýraznější postava tohoto týmu, plavkyně ze Sýrie, která popisovala svůj dramatický příběh o ilegální cestě z Turecka do EU, má osobní rekord, který by na klasický olympijský limit ztrácel devět, respektive jedenáct vteřin.
A to jsme teprve na začátku. Další velkou a výraznou postavou je šermířka, která reprezentuje USA na letošní olympiádě. Údajně se jedná o hrdou Američanku. Na závodech však šermovala a prošermovala se na dvanácté místo ve sportovním hidžábu. Proč to dělá, když ví, že hidžáb je na Východě symbolem útlaku vůči ženám, můžeme těžko hádat. V USA nemusí hidžáb vůbec nosit, leda, že by byla pod tlakem rodiny. Její odpověď však přišla záhy. “Víra je pro mně na prvním místě,” řekla médiím, píše server Aktuálně.cz. Čili žádná hrdá Američanka, ale hrdá muslimka, pro kterou je islám víc než cokoliv jiného. Mimochodem, proč je o jejím dvanáctém místě zvláštní článek na stránkách naší veřejnoprávní televize? Je o každé zahraniční sportovkyni na dvanáctém místě na tomto serveru takový článek? Ne, nejsou to totiž muslimky.
Velký skandál pak vyvolal Hasan Sáda, boxerský reprezentant muslimského Maroka. Ten sexuálně napadl dvě uklízečky a skončil ve vězení. Již čelí obvinění a hry pro něj skončily. Není to tak trochu náhodou jeho náturou, kterou si přivezl ze své domovské země? Muž je více než žena, odhalená žena provokuje, muž může cokoliv, islámský soud jej osvobodí a ženu ukamenuje za cizoložství. Tak to v jeho zemi a v dalších muslimských zemích chodí. On si jen nevzpomněl, že není v muslimské zemi, ale v Riu, hlavním městě země s vysokou zločinností, ale bez islámských soudů. Bude souzen jako každý jiný zločinec.
To ale momentálně pořád není ten největší vrchol muslimské trapnosti na letošní olympiádě. A vlastně je to i největší trapas pořadatelů samotných her. Libanonská výprava totiž měla jet s Izraelci do dějiště her z olympijské vesničky stejným autobusem. Když se do dozvěděl šéf výpravy, stoupl si do dveří a odmítl Židy pustit do vozidla. Pořadatelé nakonec Izraelcům navrhli, aby jeli na skupiny klasickým linkovým autobusem. Velmi nerad do článku stavím emoce, ale to jsou věci, že? Muslimská výprava rasisticky napadne a odmítne sedět vedle Žida a místo toho, aby byla rasistická výprava vyloučena z autobusu, jely by oběti rasismu linkovým autobusem. To nakonec Izraelci nemuseli, jelikož si stěžovali a byl jim přistaven jiný speciální autobus. Rasistický incident se obešel s pouhopouhým napomenutím od Olympijského výboru. Opět směšná reakce na muslimskou drzost. Olympijský výbor nedělá zkrátka nic proti tomu, aby se neopakoval rok 1972 a vražda devíti izraelských olympioniků, kteří zemřeli jen proto, že byli Židé.
Mimochodem, tyhle incidenty neměly zdaleka takovou mediální pozornost, jako například Trumpovy výroky o uzavření hranic, které byly navíc překrouceny v jeho neprospěch. iDNES.cz v podnadpisu tento rasistický incident označil jako “malý a vyřešený problém.”
Zkrátka kdo si myslí, že politika do sportu nepatří, má pravdu. Podle multikulturalistů však ta “správná” politika ve sportu místo má. Má dokonce i přednost. Komu například vadí, že Katar má svojí házenkářskou reprezentaci složenou z občanů, kteří ono občanství získali před pár lety a byli vykoupeni z jiných, převážně evropských zemí? Krom diváků a části reprezentantů ostatních zemí to nikomu nevadí, krom toho, že Katar je muslimský, je totiž i velmi bohatý.
Podpořte činnost našeho webu 2401131596/2010 (transparentní)
