Archiv štítku: Právo

Propagaci vlajky Islámského státu je složité prokázat jako trestný čin

Mladý Syřan ve Švédsku na svém facebooku zveřejnil současnou vlajku Islámského státu. A soud jej zprostil, jelikož “pachatel” obhájil tezi o významu tohoto symbolu z minulosti. Válka “náboženství versus právo” pokračuje a islám západní právníky válcuje na každém bitevním poli.

Pokud totiž máte islám jako náboženství zcela legitimní a bez výhrad, i zdánlivě jasné případy  se střetnou s náboženskou tolerancí a islám má vyhráno. Jak se tak může stát? Krásným příkladem je vlajka v současnosti jedné z nejnebezpečnějších teroristických organizací – Islámského státu (IS).

Zkráceně si můžeme složit vlajku ISIS ze tří souborů. Všechny mají náboženský význam, který si nesou z minulosti od proroka Mohameda. Vlajka se skládá z černé části, nápisu a bílé části. Černá část je okopírovaný “orlí prapor” s šahádou (též islámský “vynález”), která zní: “Vyznávám, že není Boha krom Alláha.” Mohamed si černý prapor sebral od svého kmene Kurajšovců. Orlí vlajka se jí říká proto, že místo současného bílého symbolu na původní vlajce vlál na černém pozadí orel.

A pak je tu pečeť Mohameda s nápisem “Mohamed, posel Alláhův.” Kompletní soupis významu vlajky IS, pokud vám nestačí tato stručnější verze, najdete na webu hnutí Islám v ČR nechceme. 

A máme to tu. Symbol nebezpečné teroristické organizace se odráží od historických období “islámské kultury” a podle momentálních a aktuálních pravidel je náboženství “svaté” i před tribunály 21. století. Sice zde visí otázka, zda si tato doba vůbec zaslouží, aby před vyspělými společenskými předpisy, kterým se říká legislativa, mělo přednost něco tak starého a, vzhledem k důkazům o neexistenci mnoha postav a hlavně “Bohů”, tak zpátečnického jako náboženství.

Právníci si nad takovými případy budou lámat hlavu pořád. Symbolika nacismu má též vazby na obrazce z historie, ale z důvodů politické korektnosti se i tak od obrazců připomínajících hákový kříž, který Hitler okopíroval, upouští a málokdo zná jiný význam než ten nacistický. Zde je to naopak. Prapor vražedné fanatické mašiny se zde zdůrazňuje rovněž jako náboženský symbol – právnicky nedotknutelný obrazec, který by se neměl zakazovat.

Rovinu mezi tato dvě různá rozhodnutí pro téměř identické případy, kdy ten nacistický se liší tím, že symboly ukradl úplně jinému kulturnímu útvaru a IS svůj symbol inspiroval právě tím, pro jaké náboženství hodlá dobýt svět, by mělo řešit právo. Je však velmi složité dokázat, že propagátor vlajky IS skutečně podporuje Islámský stát. Opak však může být pravdou, což dokazuje případ ze Švédska. Pokud se dotyčnému neprokáže příslušnost přímo k teroristické organizaci, není možné jej odsoudit za propagaci historických symbolů.

Právo by to mohlo řešit i jinak. V téměř každé ústavě, a v té české též, je, krom práva náboženského vyznání také právo takové vyznání potlačovat, bude-li porušovat demokracii. Islám to dělá a nic se neděje. Válka s právníky tak bude nejspíše pokračovat, dokud se voliči neprobudí a nezvolí si takové představitele, kteří zapomenou na ropu či politickou korektnost a schválí zákony, které budou mít odvahu upřednostnit symboliku IS před symbolikou starých Mohamedových pečetí a orlích vlajek…