“Chápeme naprosto přirozené obavy z neznámého a cizího. Uvědomujeme si ale složitost a nečernobílost celé situace … frustrace jsou živnou půdou extremismu,” to je malá ukázka z nového, zdaleka ne prvního ani posledního, multikulturního manifestu, ke kterému se připojují podniky a kavárny, převážně z Českých Budějovic. Status “My se nebojíme” působí, vzhledem například k vyvěšení fotografie Martina Konvičky na mešitě ve východním Londýně, velmi ironicky. V textu je však několik pasáží, ve kterých si autor protiřečí.
Filip Holzer například uvádí, že “si uvědomuje nečernobílost situace.” To je určitě krok k tomu chápat téma z obou stran. Hned to ale vyvrací v dalších větách. Pro něj totiž neexistuje racionálně uvažující odpůrce, ale jedině nenávistí nasycený zamindrákovaný chudák. “Nenávistí vůči někomu jinému si lidé, stejně jako my sami, často ulevíme od svých osobních selhání či neúspěchů,” například tvrdí. Zní to skoro až pateticky, ale toto uvádí téměř každý multikulturní politik a osobnost. Jedná se zkrátka o heslo “islám a migranti nemohou za vaše podělané životy.”
Ono nám na pochopení tohoto manifestu skutečně stačí jen prvních pár vět, abychom pochopili, že autor rozhodně nechce vést nějaký dialog, ale chce jen nálepkovat, urážet a strkat všechny kritiky do jednoho pytle. “Naše společnost je poslední dobou, zvláště v souvislosti s migrantskou krizí, přesycena nenávistí a strachem, které šíří vyčůraní politici, xenofobní spolky, hudební skupiny i všemožní mudrlanti.” Ten muž vyjmenoval dle něho všechny skupiny lidí, kteří nesouhlasí se současným pojetím migrační krize. Jediná neurážlivá skupina, kterou nazval, jsou “hudební skupiny”, jinak je to tam samý “póvl”.
A samotný malý odstavec, kde se autor obhajuje, že “necítíme nenávist. Nechceme společnost rozdělovat, ale spojovat,” zakonči dokonalou větou: “Nechceme nikoho posílat do pracovních táborů ani obepínat naší zem ostnatým drátem,” jako kdyby naznačil, že tu úplně všichni kritici, do jednoho, chtějí migranty posílat do pracovních táborů. Se zavřením hranic souhlasit musíme, od čeho jinak jsou národní státy bez hranic? Od čeho je Schengen, když si migranti dělají Schengen z celého světa? Racionalita tak trochu chybí.
“Raději používáme zdravý selský rozum a nenecháme se zblbnout zastrašováním a manipulací,” píše Holzer dále. Podle něj a lidí, kteří se pod takový manifest podepsali, jsou úplně všichni kritici do jednoho doslova “zblbnutí”. Všichni jsme hlupáci, jen ti, co to podepíší, jsou “lepší společnost”. Arogance je u multikulturalistů velmi častým jevem. Arogance a nadřazenost. Nálepky, kdy se ze všeho obviňuje jen druhá strana a vyzývá se k jejímu mlčení, známe z předchozích nedemokratických režimů.
Celé to zakončuje větou “Buďme tu pro sebe navzájem.” Bylo by dobré, kdyby sám autor alespoň z části držel tato slova. Jeho manifest je totiž popírání všech kladů, které si přičítá. Je to zkrátka multikulturní manifest jako každý jiný.
“My se v Berlíně od německých sluníček učíme co? My se v Berlíně od německých sluníček učíme, jak vám zakroutiti krkem,” tak zní slova aktivisty Tomáše Schejbala, který tento vzkaz věnoval Martinu Konvičkovi (IVČRN/BPI). Tento muž se, podobně jako jiní extremisté, účastnil několika akcí organizace Antifa. Ta měla původně bojovat proti fašismu. Nyní je mnoha odpůrci s fašismem přímo spojována. Aby ne. Má k tomu všechny možné předpoklady.
Šikana názorového protipólu
Nečekaných rozměrů například nabírá šikana německé strany AfD, kterou Antifa považuje za neonacistickou. Velmi častým doprovodem brífinků AfD je třeba telefonát o uložené výbušnině v areálu, kde se sraz AfD koná. Jedné takové akce byl svědkem i exprezident Václav Klaus. Další je samozřejmě vyhrožování fyzickou likvidací. “Počkáme si na tebe, nácku,” píší lidem z AfD členové Antify maily pod různými anonymy. A stejně jako u nás se čmárá na zdi, vylepují se štítky “FCK AFD” (jebat AfD) a podobně.
Vrchol těchto nenávistných akcí je zabraňování příznivcům a členům Alternativy ve vstupu na mítink (viz video výše). Lidé byli odstrkováni, byla na ně volána hesla “smrt neonacistům” a byli extremisty ujišťováni že “tudy rozhodně neprojdou.” Důsledkem jsou stovky policistů, kteří hlídají okolí budov, kde se sjezdy a srazy Altenrativy pro Německo konají či mají konat. Velmi podobně jednají levicoví a multikulturní fanatici i v Česku.
Například klub, ve kterém měl Ortel hrát svůj koncert v rámci minifestivalu, na kterém vystoupil i Aleš Brichta se svým projektem, někdo napadl, vloupal se do něj a v interiéru vylil velmi zapáchavou látku, aby ke koncertu nemohlo dojít. Dále pak čelil výhrůžkám starosta Krabčic, který byl té “drzosti” a Ortel si též pozval na vystoupení v rámci Řípské poutě. Došlo i k petici, kterou podepsali i lidé, kteří ani nebydleli v obci či jejím okolí a ani se nechystali na pouť jet. Starostovi bylo vyhrožováno, že bude médii pranýřován jako příznivec neonacistů. Přáním fanatiků, jejichž akce se nápadně podobají činnostem Antify, nakonec starosta nevyhověl a koncertu Ortelu se účastnilo na tisíc lidí.
Vraťme se do Německa. V roce 2008 aktivisté Antify děkovali za “bomber Harris”, což byli letci, kteří na konci druhé světové války nalétli na nacisty v Drážďanech. O šest let později, tedy v roce 2014 pak na pochodech Antify můžete zahlédnout výzvu “bomber Harris, do it again” (udělej to ještě jednou). Aktivisté tak přímo vyzývají k bombardování Drážďan. Konkrétně k náletům přímo na Pegidu a její demonstrace takto Bombera Harrise vyzvala 23-letá feministická aktivistka napojená na Antifu. Jako perličku přidala hashtag #NoPegida, čímž jasně naznančuje, že si přeje letecký nálet na příznivce a členy této antiimigrační a protiislámské skupiny, na jejíž demonstrace v Drážďanech chodí desítky tisíc lidí každé pondělí.
Terorismus
Antifa je napojena například na Síť revolučních buněk. Chodí společně na multikulturní demonstrace, nevyjadřují se jeden k druhému, spolupracují. Stejně tak se drží i Socialistická solidarita. Pod jednou vlajkou se sešli například na podporu údajného napadení sítě Hate Free Zone. A právě Síť revolučních buněk stojí za terorismem a terorem. Tak například se jedná o zapálení tří automobilů patřících majiteli podniku Řízkárna. Jedná se o prokázané vyhrožování majiteli a jeho rodině. A v rámci těchto útoků zapálila SRB i dvě policejní vozidla. V jejich prohlášení navíc stálo, že útoky jsou pomstou nejen za zatýkání v souvislosti s Řízkárnou, ale také za vyhnání squatterů z takzvané “Kliniky”.
Dalším slavným kouskem SRB je pokus o atentát na vlak. Ten měl explodovat pomocí zápalných lahví. Útok byl mířen proti nákladnímu vlaku. Jednat se mělo o soupravu s vojenským materiálem nebo vozidly značky Hyundai. V rámci zátahu proti extremistům ze SRB policisté našli dokonce nástražný výbušný systém. Síť revolučních buněk se skládá z mnoha organizací a spolků, které nejsou nikde registrovány. Slouží jako komunikační kanál mezi anarchisty a jako zdroj o prohlášení k akcím extremistů. Dalšími akcemi byl například požár přede dveřmi firmy DD Technik v Praze nebo útok zápalnou lahví před policejní budovou, rovněž v Praze. Zakladatel Sítě revolučních buněk Lukáš Borl je nyní v hledáčku Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Je hledaný a podle policie ozbrojený a nebezpečný. Podle některých svědků byl párkrát spatřen v útrobách budovy takzvané “Kliniky”. Kliniku jako takovou podporuje, čímž se anarchistický squatt chlubí na svém webu.
A celou teroristickou činnost doplňuje také jeho podpora. Vysoce postavený člen Socialistické solidarity Jan Májíček v roce 2007 prohlásil. “Gratuluji Hizballáhu k porážce Izraele.” Přihlásil se tak k příznivcům hnutí, které bylo v té době zapsáno mezi teroristickými a dodnes se o nich takto politici a média vyjadřují – jako o teroristech. Hizballáh při své antisemitské teroristické činnosti mezi lety 1982 a 1985 zabil 250 vojáků a 50 civilistů. Další desítky amerických občanů unášel, věznil a mnohdy zavraždil. Mimochodem Májíček byl zapsán jako pořadatel akce 25.4.2016 na podporu poboček sítě Hate Free Zone, které měly být napadeny radikály z druhé názorové strany.
Násilné blokování a napadání policistů
Pro nezasvěcené, extremisté v roce 2012 násilně blokovali ohlášenou demonstraci Dělnické mládeže, která se konala k výročí vyhlášení nezávislosti Kosova. Tuto demonstraci se snažili násilně napadnout, svou akci ani neměli nahlášenou. Při demonstraci Dělnické mládeže byl lustrován téměř každý její účastník s podezřením na propojení s krajní pravicí, akce jako taková proběhla za doprovodu hesel “Kosovo je Srbsko” v poklidné atmosféře, kterou narušila pouze Antifa. Po sklizení velké kritiky i ze strany příznivců se členové hnutí snažili vymluvit na to, že DM výročí krádeže území Srbům jen využila k populismu.
V našem článku již jednou zmíněný Tomáš Schejbal pak společně se svojí přítelkyní, levicovou extremistkou Kateřinou Krejčovou, a dalšími v roce 2015 blokoval jinou demonstraci ND a DSSS v centru Prahy. V rámci odsouvání blokujících aktivistů policií Krejčová skočila na záda jednoho z policistů. Soudem byla v roce 2016 osvobozena s tím, že se nedopustila trestného činu. Žalobce však trvá na tom, že spáchala trestný čin. Další blok provedla Antifa i za podpory pražského magistrátu, který povolil demonstraci 6.2. na jedné z přístupových cest na Hradčanské náměstí v Praze, kde se ve stejnou dobu konala demonstrace BPI a Úsvitu. Těm zbyl dokonce jediný možný vchod a východ, přestože se demonstrace zúčastnilo odhadem přes 12 000 lidí.
V Německu je běžné, že zatímco akce proti migraci a islámu doprovází většinou klid, demonstrace protistrany klidné nebývají. A úřady tomu dokonce fandí. Vysvětlíme. v Drážďanech jsou všechny demonstrace důkladně a velmi spolehlivě doprovázeny provokacemi ze strany Antify a jiných multikulturních fanatiků. Ti na příznivce Pegidy vykřikují antinacistická hesla, hrozí jim zbitím a “že si na ně počkají”. Při potyčkách s policií létají vzduchem kameny, kopance a pyrotechnika, včetně zápalných lahví. A právě úřady reagují tak, že chtějí zakázat demonstrace hnutí Pegida a vinu svádějí na nebezpečí střetu s levicovými, podle nich “aktivisty”. Akce těchto extremistů hrají do karet celé německé multikulturní vládě. Ta se bohatě vyjadřuje o nenásilných demonstracích Pegidy, k jejich hlasitým a násilným odpůrcům nemají kritické komentáře.
Pronásledování
“IVČRN Vítová” stojí na zdi bývalého bydliště jedné z aktivistek hnutí IVČRN. Takové akce se velmi podobají činnosti Antify. “Zde pracuje (jméno a příjmení), neonacista,” píší aktivisté Antify na zdi podniků a domů. Členové Antify též pozorně sledovali petici proti kvótám, kterou zahájilo hnutí IVČRN. A dva aktivisté zezadu napadli jednoho z dobrovolníků, kteří spravovali petiční místa (stánky).“Martine, vykašli se na to,” spolu s přeškrtnutou konvičkou objevila rodina Martina Konvičky na vrátkách pozemku jejich chaty. Na demonstraci 25.4. sledovali tři členové Antify jednoho z našich příznivců. Jeho obličej zřejmě znají z blogů a jiných demonstrací. Potvrdila mu to i jeho známá, příznivkyně Socialistické solidarity. Sám se nikdy nezúčastnil žádné neonacistické akce.
Protinárodní aktivity
V neposlední řadě je k české Antifě, krom “Kliniky”, Sítě revolučních buněk a Socialistické solidarity napojena také iniciativa Ne rasismu. A ta na demonstracích též chodí bok po boku s členy ostatních těchto skupin. A na několika z nich se v rámci svého projektu ukázali s transparentem “stop české národní hrdosti.” Iniciativa krok vysvětlila tím, že pokud má člověk kladné cítění ke své zemi, automaticky jí tím nadřazuje nad ostatní státy a rasy. Tím se nepřímo dopouští rasismu a nepřijatelného nacionalismu. Na svých facebookových stránkách rovněž sdílí fotografii jejich příznivce, který drží cedulku s nápisem “smrt náckům.” Za nácka však iniciativa i jiní multikulturní diskutující označují kdekoho.
Antifa a další podobné levicové spolky jsou propojené. Jejich členové spolu chodí na demonstrace, na určitě lepší pití než pivo (to je přeci jen pro podřadné Čecháčky) a společně chodí držet transparenty. Ty vyzývají k návratu socialismu, boji proti systému a proti národní hrdosti. Celá tato anarchistická síť je svými činnostmi a podporováním islámu a masivní migrace jednou z nejnebezpečnějších sítí současné západní civilizace.
