Archiv štítku: Evropská unie

Brexit vůbec nic ovlivnit nemusí. Záleží na EU

Že je odchod Británie z EU katastrofou pro ekonomiku, libru, euro, mír a multikulturalismus, jsme již slyšeli v médiích. Že z brexitu bude těžit Rusko, nám Česká televize do hlavy masírovala celý čtvrtek i pátek. Jaký však může být reálný dopad toho, že EU přijde o jednoho ze svých ekonomicky nejsilnějších členů? Záleží pouze na vyjednávání, ve výsledku se totiž nemusí změnit vůbec nic.

Volný pohyb osob a zboží. To je to první, o co se všichni bojí. Jenže zde se nic změnit nemusí. Království nikdy nebylo součástí Schengenského prostoru. Do něj se mohou zařadit i země, které nejsou členy EU. Takže pokud se Británie bude chtít jednou k Schengenu připojit, nebude mít sebemenší problém. Pokud se Evropská komise zachová jako malé dítě a Britům to v případě jejich zájmu neumožní, rozhodně se nebude jednat o problém a vinu Británie, ale urážlivosti EK.

Stejné je to s volným pohybem zboží. Británie se může dohodnout dvěma způsoby. Buď vyjedná obchodní spolupráci bez cla s každým jednotlivým státem, stejně tak má možnost vyjednat si to přímo s EU, opět bez nutnosti členství a opět v závislosti na urážlivosti tamních úředníků. Pokud česká vláda nebude chtít připustit, aby přišla o volný obchod s královstvím, může si to zkrátka vyjednat sama. Pokud EU nedodrží vzor Švýcarska, které bez členství drží veškeré spolupracující svazky s unií, jen projeví svojí pomstychtivost vůči Británii.

Libra? Slábne? Ale ne sama. Každý, kdo se zajímá o ekonomii, ví, že měna se nepohybuje jen tak, jak ona chce. Není to organismus a nemá svojí hlavu. Tou hlavou jsou velcí světoví bankéři. Velkým oslabením britské měny jen projevují zlost nad brexitem. Měna se během několika měsíců vrátí zpět ke svým stálým hodnotám. Podle takto zbrklých ekonomických reakcí nelze očekávat trvalý trend změn. Klesající libra se vrátí, ropa zase zdraží, akcie se stabilizují. Panika kolem brexitu způsobila cosi jako elektrický šok. Rekonvalescence ekonomiky bude chvíli trvat, ale rozhodně se nejedná o nevyléčitelnou nemoc.

Velká výhoda v boji proti TTIP, to může být brexit. Británie byla hlavním tahounem kampaně za smlouvu EU s USA TTIP. Tato smlouva může způsobit, že se do prostoru EU dostanou zdravotně velmi škodlivé potraviny. Maso ošetřené kyselinou mléčnou znemožní zpětnou kontrolu jeho kvality. Smlouva umožní Spojeným státům dovážet do Evropy a EU zboží a potraviny, které by doposud rozhodně neprošly přes místní normy. Prasata jsou krmena směsí látek, které jsou tak nebezpečné, že byly zakázány i v Číně. Podobné je to i s rostlinnými výrobky.

Velká Británie jistojistě ztratí jediné – nadvládu nad svou suverenitou pomocí nikým nevolených evropských úředníků. I na nich pak záleží, jak “rozchod” dopadne. Pokud se rozhodnou vykopat hluboko ve svých hlavách zbytek demokratického myšlení, do několika měsíců Britové pochopí, že o nic v podstatě nepřišli. Jen budou musel pozměnit 45% svého zákoníku, který za britskou vládu vytvořila EK bez ohledu na vůli občanů.

Pokud se EU rozhodně zastrašit ostatní členské země, jistě na to má prostředky. Možné vedlejší smlouvy s královstvím mohou rychle utnout, mohou proti zemi uvést sankce a Británii poměrně slušně zhoršit prosperitu. úroveň a ekonomiku. Viníkem případné krize, která by vzešla z brexitu, by mohla být jen a pouze Evropská unie. Veškeré ekonomické aspekty jsou tedy rizikové jen ze strany EU. Na ní se musí čekat, ti úředníci rozhodnou.

Naopak, velmi utrpí i současná forma multikulturalismu. A to si řekněme na rovinu, co víc bychom si mohli přát. V tomto jsou Britové sami. Musí si rozhodnout. Království i bez ohledu na EU pustilo v minulosti na své území statisíce migrantů z islámských zemí. Jejich potomci vytvářejí tzv. NO-GO zóny a ohrožují bezpečnost země. Současná či příští vláda by měla opět nastolit demokratický řád a ze zákonů odstranit možnost soudů rozhodovat se částečně podle islámských práv a spisů.

Migrace? Británie by jí řešila i bez brexitu. Byla připravena dohoda, podle které by přistěhovalci z ostatních členských zemí EU měli velmi špatnou pozici, dokonce horší než migranti z ostatních částí světa. Nelžete si do kapsy. Tohle by platilo bez ohledu na brexit a prosazovat se to bude tak či tak. Možná se budeme probouzet měsíc, možná tři a možná i rok. Británie se však brzy nahodí zpět. Žádné katastrofy, žádné padající trakaře. EU se teď musí novému faktu postavit jako instituce a ne jako uražený úředníček. Pokud tento rozvod dopadne špatně, ptejte se EU a ne Britů, kteří 23.6.2016 zvolili “leave”.

Martin Jaroš: Proč jsem nepřijal “práci snů” pro EU

pikčr brexit

Poznámka redakce: Jedná se o zkopírovaný status, který 24.6. zveřejnil pan Jaroš na svém facebooku. Je tam několik postřehů, které stojí za pozornost. Profil pana Jaroše zde.

Popíšu vám tady, jak jsem já osobně poznal EU a co určilo můj vztah k ní. Nebudete tomu asi věřit, ale před mnoha a mnoha lety jsem chtěl pro EU pracovat. Ještě předtím, než ČR do Unie vstoupila. Byl jsem tehdy mladičkej cucák, věřil jsem evropské myšlence a chtěl jsem se na ní podílet. (Ostatně té myšlence věřím furt, jen to provedení by se dalo zlepšit.) Navíc to bylo logický pokračování mojí školy – studoval jsem totiž mezinárodní politiku a diplomacii, EU jsem bifloval 4 roky a věděl jsem o ní první poslední. K tomu jsem odjakživa soutěživej. Hlásilo se tehdy skoro deset tisíc lidí, přitom v první vlně mělo práci dostat 95 Čechů (na všechno jsou v Unii kvóty) – takový věci mě vždycky namotivujou. No a samozřejmě i ty peníze mě zajímaly – nabízeli tehdy myslím 4100 EUR čistýho plus nějaký příplatky, což pro kluka 2 roky po škole vypadalo lákavě. Úředníci mají slušný životní standard, to je dané prakticky přímo zákonem.

Výběrové řízení trvalo rok a půl – nekecám. Bylo velmi precizní, ale velmi zdlouhavé – ostatně jako všechno v Unii. Během toho roku a půl jsem se neustále učil – legislativu, procesy, jména klíčových lidí, všechno. Na začátku z těch skoro 10 000 lidí vybrali 1475 kousků, které pozvali na písemnou zkoušku v Praze. Test byl těžký jako prase, ale dal jsem to díky těm 4 rokům na vejšce. Do dalšího kola nás postoupilo 223. A další učení a další kolo, tentokrát už přímo v Bruselu. Opět jsem prošel, dostal jsem se mezi 145 samurajů. A pak zase další kolo a několik interview v Bruselu a jedno v Luxu – najednou nás bylo 95 a já jsem věděl, že už je to asi dobrý.

Ale – tím, jak jsem neustále jezdil do Beneluxu, tak jsem tu EU taky poznával zevnitř. Všechny ty mraky úřadů a ty bitky mezi nima a nesmyslný kompetence. A měl jsem z toho takovej divnej pocit. Přišlo mi, že tam dělá snad až moc lidí a že proti divokýmu intenzivnímu Oskarovi, pro kterýho jsem tehdy pracoval, je tam nějak zvláštně strnulá atmoška. Takový distingovaný leháro, jestli mi rozumíte. Kdežto my v tom Oskarovi jsme tehdy v prvních letech dřeli jako koně od rána do noci, ale bylo to vzrušující. Trochu jsem ztrácel svůj pro-unijní elán, ale byl jsem uprostřed závodu a závod se nevzdává.

Konečně nadešel Den D, kdy mě pozvali na závěrečné interview do Lucemburku. Měl jsem bojovat o pozici šéfíčka v publikačním oddělení OPOCE. Žena měla radost, že je to ten Lux – do Bruselu samotného jsme moc nechtěli, některý čtvrti toho města vypadaly, že tam řádí cholera a tyfus, divný místo. Ale ten Lux byl malej a čistej, země jako zahrádka. Interview začalo. Vedl ho tehdy šéf OPOCE, takovej starší francouzskej džentlmen přesně jak z nějaký belmondovky 70. let, švihácký sáčko, pomalá, ale impozantní mluva se skvělou dikcí, velkej rétor, nenápadně předvedl svou znalost 5 jazyků, ode mě chtěl totéž. Potěšil jsem ho. Chtěl vědět, co vím o publikacích a komunikaci, něco jsem mu řek. Dost jsem tehdy dělal do tisku a tak, mám ten obor rád. Po 15 minutách on najednou zaklapne blok a říká mi – Chcete tu práci? Máte ji, nastupujete 1. února. Já říkám díky, můžu vidět to oddělení? On – Bez problému, provedu vás. A ved mě tím barákem, viděl jsem strašně moc lidí, bral jsem do ruky jejich produkci – mraky publikací, o kterých jsem neměl ani tušení, že existujou, i když jsem v tý době věděl o EU víc než skoro jakýkoli Evropan. A jak tak jdeme, tak mi ještě šéf povídá – Bude se vám u nás líbit. Práce je to klidná, ve 3 jdeme všichni domů. Váš startovní plat jsou ty 4100, to už víte, za 20 let vás v průměru třikrát povýšej, po 20 letech bude váš plat x (číslo jsem zapomněl) plus v průměru 1,5procentní inflace. Já jsem tady 27 let. Rozloučili jsme se.

Před barákem čekala Bea – my totiž všechno podnikáme společně, až do dneška.
– Tak co, říká mi.
– Mám tu práci, odpovídám.
– No paráda, padla mi kolem krku, byla šťastná, už se viděla v tý upravený zemi a děti (které jsme ještě neměli) už viděla na mezinárodních školách, to bylo pro Beu vždycky důležitý.
– Brzdi trošku, říkám jí. Já to nevezmu.
– Co to povídáš, prosím tě, vždyť na tom děláš dva roky. Co se stalo?
– No, nezlob se, ale je to jen takovej pocit. Ten šéf mi řek, jakej budu mít plat za 20 let.
– No a co? Bylo to málo?, vyzvídá žena.
– Ale ne. Vždyť ty prachy znáš, pro kluka z Benešova dobrý. Ale já jsem si prostě uvědomil, že nemůžu dělat pro instituci, kde všichni dopředu věděj, jakej budou mít plat za 20 let. A navíc bych dělal zbytečný věci – viděl jsem to, tři čtvrtiny těch brožur nemůže nikdy střízlivej člověk otevřít. Je to habaďůra.

A tak to taky skončilo. Napsal jsem jim zdvořilej dopis, že se omlouvám, ale že do toho nakonec nejdu. Ať to radši dají té Polce, co tam byla na interview se mnou. A vrátil jsem se do Česka, ke svému soustruhu u Oskara. Sice jsem tam v té době měl menší plat, ale zato jsem měl jistotu, že ta práce k něčemu je, že moji produkci někdo uvidí. Spustil jsem pak v dalším roce s pár klukama časopis ĆILICHILI. A taky jsem měl naději, že když budu makat pořádně, tak za 20 let můžu bejt úplně někde jinde. Že můj plat není předpověditelný. Žena byla smutná ještě několik měsíců, ale řekl jsem jí – nezlob se, ale Unie není pro nás, jsou to chytří lidé, ale dělají zbytečné věci. A do ciziny tě jednou vezmu a děti na ty mezinárodní školy dáme. Což jsem učinil. A o Unii si pořád myslím to samé – spousta velmi kompetentních lidí, velmi pečlivě filtrovaných, ale vytvořili si tam takovou věž ze slonoviny a dělají věci, které jsou ze 75 procent na nic. Proto já, duší Evropan s druhdy precizní znalostí EU mechanismů, vítám Brexit. Protože Brusel a Lux potřebují facana, jinak se neproberou. Sorry za dlouhý text. Přísáhám, že je to pravda, tu práci jsem měl, nástupní dopis do Luxu mám ještě v šuplíku. Dneska už se tomu směju.

 

ON-LINE: Velká Británie opustí Evropskou unii

Dnes pro vás přineseme on-line textový přenos dění kolem hlasování britských občanů o setrvání či opuštění Evropské unie. Preference jsou velmi vyrovnané, nikdo nepřipouští favorita, mnoho voličů je stále nerozhodnutých. Ještě před týdnem o více než 10% vedli euroskeptici – zastánci brexitu, po vraždě političky Jo Cox a mediální masáži kolem údajné nenávisti se preference vyrovnaly. Psali jsme také o tom, že to zdaleka není jediný případ, kdy došlo před referendem ohledně EU k podobné politické vraždě, která ovlivnila volby spíše ve prospěch EU.

Čtěte také: Budou před referendy ohledně EU umírat politici? Jo Cox není první případČtěte také: Dny do brexitu? Prohra nebo výhra?Čtěte také: Vražda multikulturní političky Cox může znamenat zvrat v brexitu

 

foto brexit reakce

ON-LINE PŘENOS ZDE: AKTUALIZUJTE

18:20: “Obávám se dalšího vzestupu populistů a radikálů,” řekl Chovanec k brexitu.

18:10: Gesto před Úřadem vlády: pálení vlajky EU. Za nás: velmi kontroverzní. Nesouhlasíme s takovými kroky.

17:43: Benjamin Kuras: EU je totalitní nadnárodní organizace.

17:40: Artur Fišer shrnul, proč starší lidé volili brexit. “Rozum přichází s věkem. Pamatují si život bez EU”

17:14: Češi hromadně podporovali brexit. Ve všech anketách se vyslovili s drtivým rozdílem pro podporu odchodu Británie z EU. Podle průzkumů sice 60% Čechů brexit nechtělo, v anketách se naopak vyjádřili až v 75% případů pro. V případě českého referenda by až 80% Čechů podle anket volilo odchod. Průzkumy jsou daleko vyrovnanější, ale účastní se jich méně lidí a jsou selektivně vybíráni.

17:12: Podle zastánců EU vyhráli populisté a hlupáci. Starší lidé, kteří rozhodli referendum pro odchod unie, tak zkazili život mladým. Ti hlasovali převážně proti brexitu. Kritici EU upozorňují na aspekty nedemokratického jednání EU, viz třeba naše “fakta o EU”, která jsou níže v reportáži.

17:10: Donald Trump komentuje brexit: “Jsem šťasten, je to skvělá věc pro Brity, že si vzali svoji zem zpátky.
Lidé všude po celém světě jsou naštvaní, stane se tak i v Americe.”

17:04: Skotové a severní Irové uvažují o odtržení od království. Desítky tisíc obyvatel Londýna podepsaly petici za odtržení města od Británie. Nadřazují se nad oblasti, kde vyhráli stoupenci brexitu s tím, že “jsou jiní než zbytek Anglie.”

17:00: Sky News rovněž pokračují ve výhrůžkách. V dalším videu varují, že úplně vše bude dražší. Kritici komentují, že se vše zdražovalo i přes to, že Británie byla v unii.

16:55: Neuvěřitelná masáž pokračuje i po referendu. Novináři údajně objevili několik lidí, kteří hlasovali pro brexit, ale nyní toho litují. Zastánci setrvání je glosují. Mladík z Manchesteru prý nevěděl, že Britové opravdu odhlasují odchod. Další prý volili brexit, aby setrvání nevyhrálo takovým rozdílem.

16:08: Martin Jaroš: Proč jsem nepřijal “práci snů” pro EU

14:25: Nejpravděpodobnějších variant pro další kroky Británie po opuštění EU je 6. A představte si, žádná není katastrofální, jsou vyzkoušené a fungují.

Britové mají na výběr 6 scénářů, ale nezmění se

13:50: Mánert, i přes to, že k němu jsme kvůli jeho článkům více než kritičtí, má tentorkát postřeh. Smrt političky “neposloužila” a pieta na ní byla odklizena do kouta. Teď už na vydírání ohledně referenda na očích být nemusí.

11:00: VELKÁ BRITÁNIE POMĚREM 52% – 48% ROZHODLA. OPUSTÍ EU.

23:00: VOLEBNÍ MÍSTNOSTI UZAVŘENY!

22:20: Objevují se podezření na možnost falšovat volby. Někteří Britové mají strach, jelikož komisaři jim dali k dispozici obyčejné tužky.

19:50: Artur Fišer: Snaží se odpůrci brexitu machinovat s volbami? Viz příspěvek níže:

18:45: THE SUN na titulní straně dnešek označil palcovým titulkem “DEN NEZÁVISLOSTI”.

18:40: Pokud Britové zvolí brexit, zemí, kde obyvatelé budou nejhlasitěji též požadovat referendum o vystoupení z unie, bude pravděpodobně Švédsko. Země je sice silně prounijní, ale má nejvyšší počet azylantů na počet obyvatel.

18:11: Politici mimo ústředí EU se shodují: Ať referendum dopadne jakkoliv, nemůžeme pokračovat tak, jak jsme šli doposud.

16:00: Experti varují EU před znovuotevřením přijímacích řízení s Tureckem. “Erdogan pohrdá Západem a Evropskou unií,” říkají.

15:50: Wayne Rooney, kapitán anglické fotbalové reprezentace řekl, že si svůj názor na brexit nechá pro sebe.

15:46: Juncker upozornil britské voliče, že dohoda, kterou EU vyjednala s Cameronam v únoru je maximum, kterého Británie může dosáhnout. Nic víc by neměli čekat. Británie si například prosadila přísnější pravidla pro vydávání sociálních dávek pro přistěhovalce z ostatních zemí EU. Na přistěhovalce mimo EU se výjimka nevztahuje.

15:15: Voliči mohou samozřejmě využít i korespondenční formy hlasování. Ta rozhodla například prezidentské volby v Rakousku. Ty teď čelí soudu kvůli falšování a existuje možnost, že se budou opakovat.

15:15: EU si již před lety odhlasovala beztrestnost pro lidi, kteří budou propagovat komunismus a naopak tresty pro propagátory nacismu. Kritizované hlasování potvrdilo, že úředníci EU mají velmi blízko ke komunismu. Ten má na svědomí po celém světě více životů než nacismus.

15:10: Ani brexit nevyřeší fatální situaci v království. Británie se potýká s nárůstem islamizace, radikalizace muslimů a přestává tuto paralelní islámskou společnost kontrolovat. Již několik měst má muslimského starostu, takoví povětšinou začnou okamžitě hájit islámské zájmy. Bez ohledu na výsledek referenda je tohle pro budoucnost Británie zásadní. Islamizace by mohla zničit kulturu království, kvůli které obětovali předkové svojí krev a životy.

14:58: Film o brexitu – argumenty pro vystoupení Británie z EU.

14:55: Výrobci automobilů vyhrožují přesunutím výroby z Británie v případě vystoupení z EU.

14:37: Po dobu hlasování nesmí média zveřejňovat, kdo jak hlasoval. Britové mají čas od 23h.

14:10: Bleskové povodně, větrný vír, mnoho blesků. To jsou bouřky v noci na dnešek, které i částečně komplikují britské referendum o EU.

14:05: Příznivci brexitu varují hlasující, aby si do volební místnosti vzali své propisky. Inspiraci berou v prezidentských volbách v Rakousku, kde byly za záhadných okolností zneplatněny až desítky tisíc hlasů. Volba o brexitu by mohla zastánce EU motivovat k dalším komplotům, varují.

14:01: Podporovatelé brexitu shodně tvrdí, že pokud Británie zůstane v EU, nepřinutí to nikým volené komisaře a úředníky k zamyšlení a už vůbec ne k reformám EU.

13:56: Vnuk Winstona Churchilla: “Dědeček by podpořil setrvání v EU.”

13:45: FAKTA O EU:
1) Všechna nařízení EU, která byla odmítána Británií, byla přehlasována. Bylo jich 72. Británie přišla o všechna práva veta. 
2) 45% britských zákonů vytvořila Evropská unie.
3) EU nechává rušit zákony přijaté britskou vládou a nahrazuje je vlastními. 
4) Jakmile je norma EU přijata, neexistuje způsob, jak jí zrušit.
5) Zákony a normy v EU tvoří nikým nevolení úředníci, neúspěšní politici či neznámé osoby.

13:41: Britain First vyzývá k brexitu. EU nám nedá druhou šanci vystoupit, říká. Stejně tak se vyslovil i Juncker. Ten řekl “ven znamená prostě ven,” britský premiér Cameron též varuje, že rozhodnutí nelze vzít zpět.

13:38: Spousta voličů britského referenda je kritická k EU, přesto hlasuje proti brexitu. Chtěli by, aby britská vláda zajistila reformu unie, nikoliv, aby Británie z unie “utekla”. Kritiků EU je valná většina.

12:54: Volební místnost v Lackfordu:
I takhle může vypadat volební místnost

12:46: Sázkové kanceláře lehce favorizují zamítnutí brexitu.

12:45: Německo by se v případě brexitu stalo prakticky vládcem EU. Odchod Británie si nepřejí podnikatelé a elity.

12:41: Češi glosují. “EU odchodem Británie nijak neutrpí. Jako rovnocennou náhradu vidím urychlené přijetí Turecka a Ukrajiny,” napsal Jiří Vondráček.

12:37: Podle dvou průzkumů ze včerejška vedou voliči pro setrvání v EU. Prý vedou o 4%, což je 15% rozdíl oproti minulé středě před vraždou Jo Cox, jejíž smrt využívali zastánci EU.

12:35: Náš článek, který rozebírá, jak EU a západní politika současnosti rozděluje společnost. Volby budou velmi těsné, přinesou rekordní počty zklamaných a napětí ve společnosti, včetně zvýšeného výskytu rvaček za názor. Jak EU děsivě dělí společnost.

12:07: Referendum o czexitu nanečisto v Reflexu dopadlo jednoznačně. 80% hlasujících by bylo pro vystoupení ČR z EU.

11:40: Zaregistrovaných je přes 40 milionů voličů. Před volebními místnostmi jsou extrémně dlouhé fronty, které nejsou k vidění ani při parlamentních volbách. Voliče neodradily ani silné bouřky, které v některých oblastech způsobily i bleskové povodně.

11:30: Nigel Farage se nezúčastnil poslední večerní debaty, protože šel na večeři se svým synem. Dle slov svých zástupců se nemusel rozhodovat rychle. Volil mezi setkáním se synem po devíti měsících a setkáním na diskusi s lidmi, kteří jej nálepkují “rasistou”.

11:26: Mánert z iDNES.cz tvrdí, že referendum o vystoupení Británie z EU je první svého druhu. Podobné již však proběhlo, když se EU jmenovala “Evropské společenství”. V roce 1982 jej vypsalo Grónsko, obyvatelé rozhodli o vystoupení a země tak již od té doby není členem současné formy tzv. Evropského společenství, tedy Evropské unie.

11:22: Podle médií volí pro setrvání v EU převážně vzdělanější lidé. Naznačují tak, že zastánci brexitu jsou hloupější?

11:19: Královna včera požádala příznivce EU, aby uvedli tři dobré důvody, proč zůstat v EU. Královna Alžběta je spíše euroskeptická.

11:17: Česká televize na téma brexitu bedlivě sleduje situaci a říká: Británie musí zůstat. Za svým účelem si veřejnoprávní médium zve proevropské experty. Někteří dokonce naznačili, že by se Británie odchodem z EU mohla přiklánět k Rusku. Názor si na to udělejte sami.

11:15: Češi v Británii nacházejí ve většině případů shodu: Poctivě pracující se brexitu bát nemusí.

11:10: “NE” pro Brusel není odpověď. Obrázek s dosavadními výsledky evropských referend a tím, jak se k nim zachovala Evropská unie.

Ne pro Brusel není odpověď

11:00: Případný brexit by si vyžádal dlouhá jednání. Míní to expertka. I v případě odhlasování opuštění Británie tak může dojít k zdlouhavým dohodám, při kterých se na referendum může klidně zapomenout.

9:25: Belgický La Croix: EU musí pracovat na reformách bez ohledu na výsledek referenda.

9:00: Pro iDNES.cz přenos poskytuje Mánert. Ten má sklony manipulovat a lhát, je silně prounijní a proislámský.

9:00: Češi se v internetových diskusích shodnou: Vyhrají zastánci EU. Podle mnohých má unie dostatek “prostředků” na to, aby brexitu zabránila.

9:00: DOBRÉ RÁNO, DEN D PRO VELKOU BRITÁNII A MOŽNÁ I PRO CELOU EU ZAČÍNÁ!

23:30: Přenos bude pokračovat od zítřejšího rána.

23:25: EU obnovila přijímací řízení s Tureckem. Ignoruje svá prohlášení o lidských právech, ignoruje porušování demokracie v Turecku. EU porušila svá prohlášení o tom, že Turecko za současného stavu rozhodně nepřijme. Jednání začnou již příští týden.

23:10: Boris Johnson, hlavní tvář kampaně za brexit prohlásil, že pokud se Britové rozhodnou opustit EU, prohlásí 23.6. za britský Den nezávislosti.

23:00: iDNES.cz pokračuje v masáži proti brexitu. Vystoupení Británie je údajně jednoznačná hrozba. Druhé nejčtenější médium poskytuje rozhovory pouze se zastánci setrvání Británie v unii.

22:30: Podporu odpůrcům brexitu, krom jiných, vyjádřil též český kněz Tomáš Halík. Případný brexit označil za zradu Britů.

22:00: Juncker varoval Brity: “Ven je skutečně ven.” Dříve pohrozil, že pokud Británie vystoupí, udělá Evropská unie zemi ze života peklo.

 

Budou před referendy ohledně EU umírat politici? Jo Cox není první případ

Smrt Jo Cox, která se odehrála za podivných okolností, tedy po čtvrthodinové potyčce, kterou nikdo nebyl sto přerušit, převrátila preference brexitu. Lidé velmi naivně a hloupě podléhají mediálnímu tlaku. Smrt političky, která byla velmi pro-islámská, pracovala v politické asistenci už od školy a prosazovala EU, tak nakonec brexit ještě jednou zdramatizovala. Útok na političku vyvolává řadu otazníků a také mnoho konspirací. Jedno je však velmi divné. Podobnou smrt jsme už v Evropě měli, píše CNBC.

Rok 2003. Švédsko čeká na výsledek referenda o přijetí eura. Preference hovoří poměrně jednoznačně. Lidé jednotnou měnu nechtějí. Pár dní před samotným referendem byla pobodána vedoucí tehdejší kampaně za euro Anna Lindth, a to při nákupech v obchodním centru. Svým zraněním podlehla opět až v nemocnici, a to den po napadení. To bylo 11. září. Referendum proběhlo 14.9.2003. Sociálnědemokratická politička byla napadena pouhé čtyři dny před hlasováním.

O více než 14% vyhráli lidé, kteří hlasovali proti. Preference po vraždě Lindth pro ně však celé ty čtyři dny klesaly. Mnozí lidé dokonce na poslední chvíli změnili svá rozhodnutí a ze soucitu k oběti hlasovali pro přijetí eura. Nestačilo to. Občané, kteří jednotnou měnu odmítli, byli ve velké přesile a ani slábnoucí preference neodvrátily jejich vítězství. Nyní se píše rok 2016, britští občané mají hlasovat o vystoupení z EU a o 10% vedli ti, jenž chtějí vystoupit. Vražda Jo Cox přišla týden dopředu, tedy rozdíl pár dní.

Nutno připomenout, že v obou zemích je taková vražda politika naprostou raritou. Vražda podobného typu není v moderní historii obou zemí vůbec zaznamenaná. Vraždu Jo Cox navíc využívají jen a pouze odpůrci brexitu. Ti se snaží upozornit, že politička bojovala za lepší svět a lásku, zkrátka hrají na city. Média nakloněná k EU toho využívají stejně. Jo Cox, ať byla zabita jakkoliv a za jakýmkoliv účelem, je nyní skvělý argument pro příznivce EU. A, na rozdíl od švédského případu, mají levicoví politici o tři dny více času. Na naivní Brity to může zapůsobit lépe…

Dny do brexitu? Prohra nebo výhra?

Do hlasování o “brexitu” zbývají dva dny. Referendum bude velmi vyrovnané, očekává se, jako v případě volem v Itálii a Rakousku, že po volbě zůstane téměř polovina nespokojených obyvatel, bez ohledu na výsledek. Od určité doby politika EU rozděluje obyvatele více než cokoliv předtím v historii Evropy. Vyrovnaných voleb nás čeká celá série, a to nejen u nás, ale například i v prezidentských volbách v USA, tam se také očekává jeden z nejvyrovnanějších výsledků v historii.

Čtěte také: Jak multikulturalismus děsivě dělí společnost: Čeká nás série těsných voleb

Co však preference a masáž ohledně vraždy Jo Cox dělá s ekonomikou? Co dělá se společností? Tak například jméno Jo Cox je najednou prakticky číslo jedna. Politička byla teprve začínající. Po ukončení politických studií se vydala rovnou do kanceláře multikulturních politiků – Labouristů – z Dolní sněmovny a následně se přesunula do pozice asistentky v Evropském parlamentu. Pracovala rovněž v multikulturních neziskovkách, například v Oxfamu, která má velmi tvrdé jednání s odpůrci a vede velmi přísnou multikulturní agitku. Jo Cox také vedla kampaň za zákaz jakékoliv kritiky islámu a sexuální rozmanitosti, pod rouškou korektnosti byla na straně cenzury.

Její smrt přinesla zvrat v preferencích ohledně referenda o brexitu. To jsme ostatně očekávali. Po nich se zvýšily mnohé akcie, ale zdražila ropa. V ekonomických dopadech jsme tedy zatím 1:1. Ke straně brexitu se připojily nejčtenější tiskoviny v Británii. Přidala se média The Daily Telegraph, The Sun, The Sunday Times a Sunday. Na straně setrvání v EU je například konzervativní deník The Times. Kritické, přesto pro setrvání v EU se vyjádřily Financial Times, The Economist nebo třeba The Guardian, který je však levicově zaměřený již dlouhodobě, čili se to dalo čekat. Média jsou tak zhruba rovnocenná, ale co se prodeje týče, spíše mezi nimi vedou podporovatelé brexitu.

Žádný ekonomicky argument není prokazatelný. Výhrůžky Camerona ohledně zhoršení ekonomiky nestranní odborníci nejsou schopni posoudit, záleží totiž na přístupu okolí. EU je na financích Británie poměrně závislá, jen tak se nemůže očekávat, že EU okamžitě přeruší s královstvím všechny obchodní svazky. Jako Česká republika jsme ohroženi též, ale vývoz do Británie má pro nás podíl jen v 6 procentech, navíc nelze ani zde očekávat, že náhle přestane.

S výhrůžkami ustává i sám David Cameron. Od smrti Jo Cox jen a pouze její jméno používá zdaleka nejvíce. Údajně se s ní setkal v Súdánu. Podle jeho slov jí zabila nenávist. Dělala prý to, co uměla nejlépe – pomáhala uprchlíkům. Lidé z jeho okolí tvrdí, že za její smrt nese odpovědnost společnost, která je údajně plná nenávisti. Když se však vrátíme k jeho hrozbám, mezi které například patřilo ohrožení míru v Evropě, neměl nikdy u sebe žádné důkazy těchto tvrzení. Vždy jen slova.

Proti setrvání království v EU se vyslovil například šéf automobilky Aston Martin. Vyzval i zaměstnance, aby volili brexit. Ihned na něj zareagovali další zástupci výrobců aut s tím, že nesouhlasí s odchodem Británie z EU.

Jaký může vlastně být výsledek? Největší porážkou by byla výhra setrvání v EU s nějakým vyšším rozdílem. Elity Evropské unie by nedělaly zdaleka nic proti tomu, aby EU šla v dosavadních velmi tragických šlépějích. Brexit by pro ně znamenal velmi důrazné varování. Pokud se lidé rozhodnou, že i přes všechny dosavadní mnohamiliardové průšvihy EU, nestojí za to tuto instituci opustit, pro Brusel to bude znamenat jasný vzkaz: “Děláme to dobře, budeme to tak dělat dál.”

Británie je jednou z největších ekonomik světa, pro ní jako takovou by brexit neznamenal skoro nic. Zátěž by však přebrali Němci a Francouzi, je tak jasné, že si odchod Britů z EU nepřejí. Česko by přišlo možná o malou část příjmů dotací, ty jsou však již několik let dodávány na dluh EU, tento dluh bude jednou muset někdo zaplatit. EU nepozvedává ekonomiku členských států, jen zvyšuje dluhy. To je hlavní rozdíl. Pokud EU bude touto ekonomickou taktiku udržovat, do deseti let se může zhroutit.

EU navíc ignoruje zločinnost imigrantů. Evropská komise vydala zákaz úředním užívání slova brexit a místo zvyšování bezpečnosti se občané zákoně odzbrojují. Setrvání v EU by pro všechny členské státy znamenalo pokračování politické a kulturní sebevraždy Evropy…