Za “Džungli” v Calais mohou asi kamioňáci. Dostávají tučné pokuty za migranty, o kterých nevědí

Při průjezdu přímořskou oblastí u francouzského Calais, kde v tzv. Džungli sídlí kolem 8 000 ilegálních imigrantů, jsou kamioňáci v ohrožení života. V posledních týdnech se agresivita migrantů neskutečným způsobem stupňuje, migranti útočí tyčemi, tvoří hořící barikády a do zastavených kamionů se vkrádají. Řidiči v obavách o život nevystupují, ale v Anglii je čeká nepříjemné překvapení: Za každého nalezeného migranta dostanou pokutu až 2 000 liber (60 000 korun).

Velký multikulturní bizár zažívají řidiči kamionů, kteří mají tu smůlu a proto, aby uživili rodinu, musí jet z Francie do Británie přes Calais, místo, kde skoro deset tisíc lidí za neschopnosti tamních úřadů přebývají agresivní ilegální imigranti. Ti to k dálnici nemají vůbec daleko a policie již boj o ní dávno vzdala a drží se již pouze opodál. Migranti tak mají volnou cestu přímo ke kamionům, které napadají kameny a tyčemi.

Pokud tyče ani jiné fyzické útoky nefungují, přijdou na řadu noční útoky zapálenými barikádami. Řidiči musí zastavit. Toho ilegálové využijí a nasunou se do nákladového prostoru. Řidič tento fakt sice tuší, ale z obavy o zdraví musí pokračovat v jízdě. Vystoupit a migranty vyhnat se již nikdo neodváží. “Jsou jich desítky až stovky najednou. Jde o život, jakmile vystoupíte,” shodují se řidiči. Jediné, na co se zmůžou, je najíždění na migranty, kteří uskakují. V Anglii však řidiče čeká ještě větší problém a pro mnohé z nich jde o samotnou finanční existenci.

Jak totiž před několika měsíci naznačoval na iDNES.cz jeden z českých šoférů, Britové neberou ani video v potaz. Řidič je odpovědný za svůj nákladový prostor a policie tak bezmocným kamioňákům uděluje téměř smrtelné pokuty – až 2 000 liber za každého nalezeného imigranta. To je v přepočtu kolem 60 000 korun. Odvolání je velmi složité a provozovatelé marně upozorňují na nespravedlnost přístupu britské policie.

Změna v nedohlednu

Ministerstvo vnitra namítá, že jsou pokuty udělovány především za “nedostatečně zabezpečený nákladový prostor.” Ignorují videa, ze kterých vyplývá, že se i přes bezpečnostní zámky dostanou migranti páčidly a hrubou silou. Jen v roce 2015 si tak britská policie na nebohých šoférech a provozovatelích přilepšila o více než 6,5 milionů liber (200 milionů korun). Ne vždy se vybírají maximální pokuty. I tak se zpravidla jedná o částky kolem 600-1000 liber pokuty pro řidiče a až dvojnásobek pro provozovatele.

Malé dopravní firmy tak stojí před těžkým rozhodnutím: Zůstat u Calais a přicházet o peníze, hledat práci jinde, či rovnou ukončit činnost. Dvě dopravní společnosti, jedna z Nizozemí a jedna z Rumunska se s britskou stranou soudí, jelikož podle jejich prohlášení tvrdí, že oni nemohou za stav s migranty u Calais. Porovnejte sami. V roce 2014 bylo při pokusu dostat se kamionem do Británie přistiženo na 4 000 ilegálů. V červenci 2015 již jejich počet přesáhl 13 000.

Zeď, která bude zřejmě k ničemu

Britské úřady však dál trvají na svém a používají bič na řidiče. Jakoby šoféři byli zodpovědní za příliv ilegálních migrantů, kteří se “záhadným” způsobem dostali až ke kanálu La Manche. Jediné plánované řešení doteď nabízely úřady, které slibovaly odsunutí ilegálních imigrantů a jejich rozdělení do jiných vzdálenějších oblastí po celé Francii. Od té doby se počet obyvatel Džungle zvedl o polovinu.

Další řešení nyní nabízejí Britové. Ti slíbili postavení čtyři metry vysoké zdi. Zatímco však stavba plotu na hranicích Maďarska zvedla po celé EU vlnu pozdvižení a tsunami kritiky, britská zeď se sešla s kladnými ohlasy od evropských úředníků. Problém zdi je však její délka, která by měla mít jen stovky metrů. Zásadní řešení otázky Džungle a jejích agresivních obyvatel tedy nenabízí, problém přesune o kilometr dál.

Kamioňáci se tak z oblasti začínají houfně stahovat. Někteří z nich budou raději na svých pracovních úřadech než na dálnici, kde na ně útočí rozzuření ilegálové tyčemi. Calais je unikátním případem, který média neskrývají. Nejspíše největší evropská NO-GO zóna, která je plná obchodu z drogami, nemocí, násilí a prostituce, je úkazem naprostého selhání evropských elit. Vina je navíc přenesena na řidiče, kteří udělali jedinou chybu, a to, že si dovolili jet po dálnici, která se mění ve stejnou džungli, jako je k vidění z kabin vozů.

David Bohbot na demonstraci za Jeruzalém připomenul českou pomoc Izraeli

Psal se rok 1947 a tehdy nově vznikající židovský stát tušil, co jej čeká. Muslimské země se chystaly na odjezd spojeneckých vojsk z palestinského území a definitivní vyhlášení samostatnosti Izraele. A ještě tentýž rok Západ, tedy NATO, zakazuje prodej zbraní židovskému státu. Československo, tehdy těsně předtím, než se k moci dostali komunisté, si však rozhodlo po svém. O transakci zbraní tehdy rozhodovala česká státní správa, tedy tehdejší Ministerstvo národní obrany společně s Ministerstvem zahraničí.

Do Izraele byly z Československa dodány tisíce pušek, miliony kusů munice, stíhací letouny Avia S-199 či Spinfire a další velmi důležité zbraně. Čeští Židé i ostatní občané pak, za pomocí tří státem vyhlášených sbírek, věnovali židovskému spojenci dohromady skoro 30 milionů korun. Na tehdejší dobu to byly vskutku velké peníze. V době války Československo dokonce uspořádalo nálet na nepřátele Izraele za použití letounů B-17.

V roce 14.5.1948, ihned po vyhlášení samostatnosti Izraele, byla země napadena. Na počátku válečného sporu čelil Izrael mírné přesile (cca 29 000 vojáků proti téměř 40 000) z osmi muslimských a arabských zemí. Cílem těchto zemí bylo zničení nově vzniklého státu. A hlavně díky dodávce zbraní z Československa, kterou posléze řídili i tehdy čerstvě vládnoucí komunisté, a díky pomoci při výcviku izraelských mužů a žen se povedlo útok odrazit.

Vítěze můžeme počítat jako izraelskou stranu. Většinou je tak označována, avšak největšími odpůrci tohoto tvrzení jsou pochopitelně zástupci druhé strany. Těm se ale nepovedl hlavní cíl – odstranit židovský stát z mapy. Izrael však nezískal kompletně celé území, chybí mu Staré město Jeruzaléma. Ztráty jsou však jednoznačně pro něj. Zatímco na straně čerstvého nenáviděného státu se ztráty počítají kolem 4 000 vojáků a 2 500 civilistů, celkové ztráty útočníků jsou téměř trojnásobné.

První arabsko-izraelskou válku židovský stát zvládl především díky pomoci Československa. A teď se píše rok 2016 a ministryně školství Valachová podléhá tlaku Palestinců, ano, těch, kteří se nestydí ubodat dívku v jejím pokoji či posílat děti na policisty, aby měli materiály pro média. Těm se nelíbí školní atlas, kde je Jeruzalém uveden jako hlavní město Izraele. Ministerstvo tedy přikázalo: “Hlavní město musí vydavatel přepsat na Tel Aviv, jinak přestane být školní učebnicí.” Až po tsunami kritiky Valachová otočila.

Je dobré to připomínat. Připomínat, proč se na demonstraci za Jeruzalém uvedený jako hlavní město Izraele na jedné straně barikády sešli tvrdí a dlouhodobí kritici islámu s jinak nesnesitelným soupeřem Kalouskem. Je to také důvod, proč malá demonstrace Palestinců to zabalila předčasně. A také je to důvod toho, proč o tom mluvil původem Izraelec David Bohbot, armádní expert a učitel obranného umění Krav Maga.

“Byly doby, kdy Rakousko říkalo, že Čechy patří jim. Byly doby, kdy si Angličané, Francouzi a další říkali, že Čechy vůbec nemají existovat.Byly doby, kdy Němci, Italové, Francouzi, Angličané a další říkali, že Česká republika má být rozkouskovaná. A byly doby, kdy všichni říkali, že nebudou dávat zbraně Židům. Jen Češi tenkrát řekli: Nás nezajímá co říkají ostatní,” dá se shrnout jeho silný projev, který nám připomíná, že Izraelci nezapomínají.

Jsou nám vděční za to, že pár let po nacistickém holocaustu neprožili další podobný masakr od muslimů. A jsou také důvod, proč Izrael je ten pravý spojenec a přítel pro nás. Ne Saúdové, ne Syřané, ne Němci, ale Izrael…

vztyceni-izraelske-inkoustove-vlajky-v-ejlatu