Archiv rubriky: Případy multikulturního fanatismu

Případy multikulturního fanatismu, Události

Petice “za nové referendum”, aneb neuvěřitelná mediální manipulace

Když jsme shlédli skutečnost o petici, která byla založena pár chvil po vyhlášení výsledků referenda o brexitu, nemohli jsme uvěřit, že je něco takového v roce 2016 v Evropě možné. Neuvěřitelná série polopravd, holých lží a manipulací, kterou kopírují všechna velká média, je děsivá a ukazuje, že svoboda tisku zde již neexistuje. Média “jdou na ruku” Evropské unii, a to i za cenu neskutečných lží.

Zaprvé. Petice podle zpráv ještě v sobotu 25.6. obsahovala výzvu k opakování referenda a vyšla v pátek 24.6. Skutečnost je jinde. Petice vznikla několik týdnů před referendem a je výzvou k upravení pravidel pro referendum o vystoupení z EU. Vyžaduje minimálně účast 75% (účast 23.6. byla 72%) a minimálně 60% hlasů pro vystoupení z EU, aby se skutečně muselo provést (zastánci brexitu vyhráli poměrem 52:48). Nejzásadnější je tedy to, že lidé podepisují něco, co ve skutečnosti má jiný obsah, než deklarují média. Vlastně, lidé podepisují?

Ani ne. Petice je internetová. Podepsat jí může kdokoliv na světě, odkudkoliv. Prokazatelně již obsahuje minimálně desítky tisíc falešných podpisů. Tak například, z Vatikánu, který má 800 obyvatel, petici podepsalo již skoro 40 000 lidí. Toto média vůbec nezmiňují. Zmínil se o tom až The Guardian. A o tom je vlastně další a vůbec největší lež této mediální kauzy. Petici, jak píše například iDNES.cz, jak tvrdí Český rozhlas, Česká televize, Sky News a vlastně mnohá největší média, především z kruhu těch médií, která bojovala proti brexitu, podepsaly více než tři miliony Britů. Skutečně?

Aktivisté z Pro-vlast.org uskutečnili průzkum pomocí vyhledávače klíčových slov. Národnost “Great Britain” v petici, která v době průzkumu měla již přes dva miliony hlasů, uvedlo pouze necelých 400 000 podepisujících. Neuvěřitelné. Je tohle vůbec možné? Je možné, aby média takto lhala? Svět navíc oběhla další informace, že petici založil příznivec brexitu. Ten tvrdí, že petice byla zneužita. Média to však podávají tak, že se vlastně příznivec brexitu toho brexitu obával. Z hlasujících pro odchod Británie z EU tak média dělají hlupáky.

Musíme navíc upozornit, že podpisů můžete vytvořit tolik, kolik máte emailových schránek, podepsat můžete z kteréhokoliv koutu světa, odkud též můžete bez problému označit sebe za Brita. Reálný počet, tedy necelých 400 000 ze dvou milionů, tak bude ve skutečnosti ještě o mnoho nižší. Jak je tohle vůbec možné? Sdílejte, prosíme, článek mezi lidi. Ať se neobávají. Petice NEMÁ pro vládu království žádné závazky, je totiž internetová. Jenže lidé, kteří jen čtou média, se to nedozví.

Petice zde. Posuďte sami….

Lživá zpráva o petici na stránkách České televize

Lživá zpráva o petici Česká televize

Lživá zpráva o petici na stránkách Mladé fronty

Lživá zpráva o petici iDNES.cz

Lživá zpráva o petici na stránkách Lidových novin

Lživá zpráva o petici Lidovky.cz

Lživá zpráva o petici na serveru Ceskenoviny.cz

Lživý článek o petici Českénoviny.cz

Případy multikulturního fanatismu, Události

Brexit vůbec nic ovlivnit nemusí. Záleží na EU

Že je odchod Británie z EU katastrofou pro ekonomiku, libru, euro, mír a multikulturalismus, jsme již slyšeli v médiích. Že z brexitu bude těžit Rusko, nám Česká televize do hlavy masírovala celý čtvrtek i pátek. Jaký však může být reálný dopad toho, že EU přijde o jednoho ze svých ekonomicky nejsilnějších členů? Záleží pouze na vyjednávání, ve výsledku se totiž nemusí změnit vůbec nic.

Volný pohyb osob a zboží. To je to první, o co se všichni bojí. Jenže zde se nic změnit nemusí. Království nikdy nebylo součástí Schengenského prostoru. Do něj se mohou zařadit i země, které nejsou členy EU. Takže pokud se Británie bude chtít jednou k Schengenu připojit, nebude mít sebemenší problém. Pokud se Evropská komise zachová jako malé dítě a Britům to v případě jejich zájmu neumožní, rozhodně se nebude jednat o problém a vinu Británie, ale urážlivosti EK.

Stejné je to s volným pohybem zboží. Británie se může dohodnout dvěma způsoby. Buď vyjedná obchodní spolupráci bez cla s každým jednotlivým státem, stejně tak má možnost vyjednat si to přímo s EU, opět bez nutnosti členství a opět v závislosti na urážlivosti tamních úředníků. Pokud česká vláda nebude chtít připustit, aby přišla o volný obchod s královstvím, může si to zkrátka vyjednat sama. Pokud EU nedodrží vzor Švýcarska, které bez členství drží veškeré spolupracující svazky s unií, jen projeví svojí pomstychtivost vůči Británii.

Libra? Slábne? Ale ne sama. Každý, kdo se zajímá o ekonomii, ví, že měna se nepohybuje jen tak, jak ona chce. Není to organismus a nemá svojí hlavu. Tou hlavou jsou velcí světoví bankéři. Velkým oslabením britské měny jen projevují zlost nad brexitem. Měna se během několika měsíců vrátí zpět ke svým stálým hodnotám. Podle takto zbrklých ekonomických reakcí nelze očekávat trvalý trend změn. Klesající libra se vrátí, ropa zase zdraží, akcie se stabilizují. Panika kolem brexitu způsobila cosi jako elektrický šok. Rekonvalescence ekonomiky bude chvíli trvat, ale rozhodně se nejedná o nevyléčitelnou nemoc.

Velká výhoda v boji proti TTIP, to může být brexit. Británie byla hlavním tahounem kampaně za smlouvu EU s USA TTIP. Tato smlouva může způsobit, že se do prostoru EU dostanou zdravotně velmi škodlivé potraviny. Maso ošetřené kyselinou mléčnou znemožní zpětnou kontrolu jeho kvality. Smlouva umožní Spojeným státům dovážet do Evropy a EU zboží a potraviny, které by doposud rozhodně neprošly přes místní normy. Prasata jsou krmena směsí látek, které jsou tak nebezpečné, že byly zakázány i v Číně. Podobné je to i s rostlinnými výrobky.

Velká Británie jistojistě ztratí jediné – nadvládu nad svou suverenitou pomocí nikým nevolených evropských úředníků. I na nich pak záleží, jak “rozchod” dopadne. Pokud se rozhodnou vykopat hluboko ve svých hlavách zbytek demokratického myšlení, do několika měsíců Britové pochopí, že o nic v podstatě nepřišli. Jen budou musel pozměnit 45% svého zákoníku, který za britskou vládu vytvořila EK bez ohledu na vůli občanů.

Pokud se EU rozhodně zastrašit ostatní členské země, jistě na to má prostředky. Možné vedlejší smlouvy s královstvím mohou rychle utnout, mohou proti zemi uvést sankce a Británii poměrně slušně zhoršit prosperitu. úroveň a ekonomiku. Viníkem případné krize, která by vzešla z brexitu, by mohla být jen a pouze Evropská unie. Veškeré ekonomické aspekty jsou tedy rizikové jen ze strany EU. Na ní se musí čekat, ti úředníci rozhodnou.

Naopak, velmi utrpí i současná forma multikulturalismu. A to si řekněme na rovinu, co víc bychom si mohli přát. V tomto jsou Britové sami. Musí si rozhodnout. Království i bez ohledu na EU pustilo v minulosti na své území statisíce migrantů z islámských zemí. Jejich potomci vytvářejí tzv. NO-GO zóny a ohrožují bezpečnost země. Současná či příští vláda by měla opět nastolit demokratický řád a ze zákonů odstranit možnost soudů rozhodovat se částečně podle islámských práv a spisů.

Migrace? Británie by jí řešila i bez brexitu. Byla připravena dohoda, podle které by přistěhovalci z ostatních členských zemí EU měli velmi špatnou pozici, dokonce horší než migranti z ostatních částí světa. Nelžete si do kapsy. Tohle by platilo bez ohledu na brexit a prosazovat se to bude tak či tak. Možná se budeme probouzet měsíc, možná tři a možná i rok. Británie se však brzy nahodí zpět. Žádné katastrofy, žádné padající trakaře. EU se teď musí novému faktu postavit jako instituce a ne jako uražený úředníček. Pokud tento rozvod dopadne špatně, ptejte se EU a ne Britů, kteří 23.6.2016 zvolili “leave”.

Případy multikulturního fanatismu

Budou před referendy ohledně EU umírat politici? Jo Cox není první případ

Smrt Jo Cox, která se odehrála za podivných okolností, tedy po čtvrthodinové potyčce, kterou nikdo nebyl sto přerušit, převrátila preference brexitu. Lidé velmi naivně a hloupě podléhají mediálnímu tlaku. Smrt političky, která byla velmi pro-islámská, pracovala v politické asistenci už od školy a prosazovala EU, tak nakonec brexit ještě jednou zdramatizovala. Útok na političku vyvolává řadu otazníků a také mnoho konspirací. Jedno je však velmi divné. Podobnou smrt jsme už v Evropě měli, píše CNBC.

Rok 2003. Švédsko čeká na výsledek referenda o přijetí eura. Preference hovoří poměrně jednoznačně. Lidé jednotnou měnu nechtějí. Pár dní před samotným referendem byla pobodána vedoucí tehdejší kampaně za euro Anna Lindth, a to při nákupech v obchodním centru. Svým zraněním podlehla opět až v nemocnici, a to den po napadení. To bylo 11. září. Referendum proběhlo 14.9.2003. Sociálnědemokratická politička byla napadena pouhé čtyři dny před hlasováním.

O více než 14% vyhráli lidé, kteří hlasovali proti. Preference po vraždě Lindth pro ně však celé ty čtyři dny klesaly. Mnozí lidé dokonce na poslední chvíli změnili svá rozhodnutí a ze soucitu k oběti hlasovali pro přijetí eura. Nestačilo to. Občané, kteří jednotnou měnu odmítli, byli ve velké přesile a ani slábnoucí preference neodvrátily jejich vítězství. Nyní se píše rok 2016, britští občané mají hlasovat o vystoupení z EU a o 10% vedli ti, jenž chtějí vystoupit. Vražda Jo Cox přišla týden dopředu, tedy rozdíl pár dní.

Nutno připomenout, že v obou zemích je taková vražda politika naprostou raritou. Vražda podobného typu není v moderní historii obou zemí vůbec zaznamenaná. Vraždu Jo Cox navíc využívají jen a pouze odpůrci brexitu. Ti se snaží upozornit, že politička bojovala za lepší svět a lásku, zkrátka hrají na city. Média nakloněná k EU toho využívají stejně. Jo Cox, ať byla zabita jakkoliv a za jakýmkoliv účelem, je nyní skvělý argument pro příznivce EU. A, na rozdíl od švédského případu, mají levicoví politici o tři dny více času. Na naivní Brity to může zapůsobit lépe…

Případy multikulturního fanatismu, Události

Dny do brexitu? Prohra nebo výhra?

Do hlasování o “brexitu” zbývají dva dny. Referendum bude velmi vyrovnané, očekává se, jako v případě volem v Itálii a Rakousku, že po volbě zůstane téměř polovina nespokojených obyvatel, bez ohledu na výsledek. Od určité doby politika EU rozděluje obyvatele více než cokoliv předtím v historii Evropy. Vyrovnaných voleb nás čeká celá série, a to nejen u nás, ale například i v prezidentských volbách v USA, tam se také očekává jeden z nejvyrovnanějších výsledků v historii.

Čtěte také: Jak multikulturalismus děsivě dělí společnost: Čeká nás série těsných voleb

Co však preference a masáž ohledně vraždy Jo Cox dělá s ekonomikou? Co dělá se společností? Tak například jméno Jo Cox je najednou prakticky číslo jedna. Politička byla teprve začínající. Po ukončení politických studií se vydala rovnou do kanceláře multikulturních politiků – Labouristů – z Dolní sněmovny a následně se přesunula do pozice asistentky v Evropském parlamentu. Pracovala rovněž v multikulturních neziskovkách, například v Oxfamu, která má velmi tvrdé jednání s odpůrci a vede velmi přísnou multikulturní agitku. Jo Cox také vedla kampaň za zákaz jakékoliv kritiky islámu a sexuální rozmanitosti, pod rouškou korektnosti byla na straně cenzury.

Její smrt přinesla zvrat v preferencích ohledně referenda o brexitu. To jsme ostatně očekávali. Po nich se zvýšily mnohé akcie, ale zdražila ropa. V ekonomických dopadech jsme tedy zatím 1:1. Ke straně brexitu se připojily nejčtenější tiskoviny v Británii. Přidala se média The Daily Telegraph, The Sun, The Sunday Times a Sunday. Na straně setrvání v EU je například konzervativní deník The Times. Kritické, přesto pro setrvání v EU se vyjádřily Financial Times, The Economist nebo třeba The Guardian, který je však levicově zaměřený již dlouhodobě, čili se to dalo čekat. Média jsou tak zhruba rovnocenná, ale co se prodeje týče, spíše mezi nimi vedou podporovatelé brexitu.

Žádný ekonomicky argument není prokazatelný. Výhrůžky Camerona ohledně zhoršení ekonomiky nestranní odborníci nejsou schopni posoudit, záleží totiž na přístupu okolí. EU je na financích Británie poměrně závislá, jen tak se nemůže očekávat, že EU okamžitě přeruší s královstvím všechny obchodní svazky. Jako Česká republika jsme ohroženi též, ale vývoz do Británie má pro nás podíl jen v 6 procentech, navíc nelze ani zde očekávat, že náhle přestane.

S výhrůžkami ustává i sám David Cameron. Od smrti Jo Cox jen a pouze její jméno používá zdaleka nejvíce. Údajně se s ní setkal v Súdánu. Podle jeho slov jí zabila nenávist. Dělala prý to, co uměla nejlépe – pomáhala uprchlíkům. Lidé z jeho okolí tvrdí, že za její smrt nese odpovědnost společnost, která je údajně plná nenávisti. Když se však vrátíme k jeho hrozbám, mezi které například patřilo ohrožení míru v Evropě, neměl nikdy u sebe žádné důkazy těchto tvrzení. Vždy jen slova.

Proti setrvání království v EU se vyslovil například šéf automobilky Aston Martin. Vyzval i zaměstnance, aby volili brexit. Ihned na něj zareagovali další zástupci výrobců aut s tím, že nesouhlasí s odchodem Británie z EU.

Jaký může vlastně být výsledek? Největší porážkou by byla výhra setrvání v EU s nějakým vyšším rozdílem. Elity Evropské unie by nedělaly zdaleka nic proti tomu, aby EU šla v dosavadních velmi tragických šlépějích. Brexit by pro ně znamenal velmi důrazné varování. Pokud se lidé rozhodnou, že i přes všechny dosavadní mnohamiliardové průšvihy EU, nestojí za to tuto instituci opustit, pro Brusel to bude znamenat jasný vzkaz: “Děláme to dobře, budeme to tak dělat dál.”

Británie je jednou z největších ekonomik světa, pro ní jako takovou by brexit neznamenal skoro nic. Zátěž by však přebrali Němci a Francouzi, je tak jasné, že si odchod Britů z EU nepřejí. Česko by přišlo možná o malou část příjmů dotací, ty jsou však již několik let dodávány na dluh EU, tento dluh bude jednou muset někdo zaplatit. EU nepozvedává ekonomiku členských států, jen zvyšuje dluhy. To je hlavní rozdíl. Pokud EU bude touto ekonomickou taktiku udržovat, do deseti let se může zhroutit.

EU navíc ignoruje zločinnost imigrantů. Evropská komise vydala zákaz úředním užívání slova brexit a místo zvyšování bezpečnosti se občané zákoně odzbrojují. Setrvání v EU by pro všechny členské státy znamenalo pokračování politické a kulturní sebevraždy Evropy…

 

Případy multikulturního fanatismu, Události

SKANDÁL! Ministerstvo spravedlnosti USA cenzurovalo záznam hovoru s orlandským střelcem

Údajně proto, aby se předešlo pronásledování určitých skupin obyvatelstva se americká Generální prokuratura rozhodla zveřejnit neúplný záznam hovoru policisty na telefonu s Omarem Mateenem, útočníkem, který jménem Alláha a Islámského státu povraždil minulou neděli 49 lidí v gay klubu v Orlandu na Floridě. Z hovoru byly vyškrtnuty zmínky o ISIS a slovo “Alláh” bylo nahrazeno slovem “God (bůh)”. Celý necenzurovaný hovor FBI zveřejnila až pod tlakem kritiky lidí, kteří znali necenzurovanou verzi, a médií.

Dispečer: 911, hovor je nahráván
Omar: (arabsky) Ve jménu Alláha, milosrdného a dobročinného
Dispečer: Cože?
Omar: (arabsky) Chvála Alláhovi, modlitby, stejně jako mír pro Alláhova Proroka. (anglicky) Chci vám dát vědět, že jsem v Orlandu a právě jsem střílel
Dispečer: Jaké je Vaše jméno?
Omar: (arabsky) Mé jméno je slibuji věrnost Abu Bakr Baghdádímu z Islámského státu. (anglicky) Jménem Islámského státu.
Dispečer: Dobře, kde jste?
Omar: V Orlandu
Dispečer: Kde v Orlandu?
(KONEC HOVORU)

Z původní verze byly smazány všechny zmínky o ISIS, čili tu byl pokus o to, aby se k médiím a veřejnosti nedostal opravdový motiv teroristy. Několik dní policie při vyšetřování opakovala, že je motiv činu nejasný či neznámý, přitom již prakticky hned měla k dispozici tento záznam, který jasně poukazuje na to, že střelec útočil jménem islámské teroristické organizace Islámský stát.

Omar Mateen zastřelil v noci na neděli 12.6. 49 lidí v gay klubu v Orlandu na Floridě. Několik měsíců otevřeně projevoval nenávist k sexuálním menšinám, ale i přes přísné korektní zákony v USA nebyl nikdy stíhán, jelikož se úřady bály nařčení z islamofobie. Jeho otec patří k příznivcům teroristické organizace Talibán, manželka Mateena s ním vedla textovou komunikaci v době útoku. Útok měl pachatel pečlivě naplánovaný a několikrát předtím klub navštívil. 49 obětí se nemělo jak bránit, Florida má velmi přísné zbraňové zákony a dotyčný klub byl “gun free zóna,” takže obyčejní návštěvníci nesměli do areálu přinést zbraň.

Omar Mateen byl registrovaný Demokrat. Na rozdíl od střelce z Británie, jenž zastřelil političku, to ale média nezmiňují, jelikož hrozí, že vražedný čin voliče Hillary Clinton by jí mohl snížit preference. Média v případě vraždy Jo Cox navíc lživě obvinila střelce z toho, že při útoku křičel heslo “Britain First,” což je název tamní vlastenecké skupiny. A také na rozdíl od Demokrata, který zabil 49 lidí, se z vraždy Jo Coxové obviňují kritici EU, islámu a migrace jako celek. Vražda Cox tak převrátila preference ohledně brexitu a naopak, terorismus, který spáchal Demokrat, Clintonové preference vůbec nesrazil. Nebyl na to mediální tlak.