Archiv štítku: Václav Havel

17. listopad: Příznivec Antify vedle Halíka v knihovně Václava Havla

Vladimír 518, rapper, který ještě v roce 2013 aktivně rappoval na akcích, které financovaly levicové extremisty z hnutí Antifa, bude v knihovně Václava Havla předčítat jeho dílo u příležitosti akce „Havlův obývák“, která se koná 17.11., 27 let poté, co jsme jako národ jeden levicový extremismus – komunismus – začali vyhánět z mocenských křesel. Krom něj bude u stolu sedět a číst například šéfredaktor levicově propagandistického Respektu Erik Tabery.

Akce bude otevřená veřejnosti. Návštěvník bude moci nahlédnout do díla spisovatele absurdního žánru (absurdní drama, atd) a poslechnout si jej i naživo. Rapper, který otevřeně uznává své spříznění s levicovým extremismem, bude předčítat díla bývalého prezidenta ČR společně s Tomášem Halíkem, známým multikulturním fanatikem a zároveň jedním z českých reprezentantů církve, který je velmi politicky aktivní.

Prostor dostanou i politické neziskovky

Pod pokličkou akce, která nese souhrnný název Díky, že můžem, dávají pořadatelé prostor i nechvalně známým levicovým politickým neziskovkám, například Amnesty international na Národní ulici, či dalším podporovatelům terorismu a levicového extremismu Člověku v tísni, který například v rámci festivalu Jeden svět uspořádal promítání dokumentu ve squatu levicových extremistů v autonomním soc. centru Klinika.

HateFree nesmí chybět

Vedle Amnesty International a Člověka v tísni se na Národní ulici objeví i náborový stánek HateFree Culture, projektu Agentury pro sociální začleňování, který byl stvořen za ministrování Dientstbiera. S nimi na místo akce dorazí i Evropskou unií placený projekt, který byl několikrát usvědčen z předpojatosti, Demagog.cz. Většina organizací spolupracuje i se Sorosovou Open Society Fund.

O režimu v Saúdské Arábii se vědělo už před 11. zářím. Jejich popravy však bránil i Havel

Následující článek je přepis článku z Lidových novin, ze dne 12.2.2001, autorkou je Pavla Nováková. Nejdůležitější část je ve druhém odstavci tučně zvýrazněná. Po článku z Lidových novin následuje úryvek z článku, který byl 11.2.2001 vydán na iDNES.cz.

Václav Havel navštívil kolébku islámu

Prezidentova cesta do Saúdské Arábie se stala počátkem nových vztahů České republiky s arabským světem
Dialog kultur vyzdvihl prezident Václav Havel na začátku své návštěvy tří zemí Arabského poloostrova.

RIJÁD (od zvláštní zpravodajky LN v Saúdské Arábii a Kuvajtu) – Cestu po Arabském poloostrově zahájil v sobotu prezident Václav Havel v Saúdské Arábii. Návštěva je prvním podobným kontaktem ČR se Saúdskou Arábií po sedmdesáti letech řídkých styků a první návštěvou hlavy českého státu v tomto pouštním království vůbec. Havel se v sobotu sešel se saúdskoarabským králem Fahdem ibn Abdal Azíz Saúdem a korunním princem Abduláhem ibn Abdul Azízem. Ten fakticky vládne od doby, kdy král částečně ochrnul. Mimo ceremoniální rámec se dostala hlavně včerejší prezidentova rozmluva s guvernérem Rijádu princem Salmánem, který Havla překvapil detailní znalostí jeho disidentské minulosti. „Mluvili io tom, jak komunismus křivil lidská práva,“ shrnul prezidentův mluvčí Ladislav Špaček.

Havel byl shovívavý

O dodržování lidských práv v samotné Arábii, kde jsou dodnes popravováni lidé, kteří porušili islámskou morálku, se nemluvilo. „Určité zvyklosti či úkazy zdejšího života, které nám připadají vzdálené a které bychom v jiných zemích mohli považovat za nespravedlnost, jsou historicky zformované tvary místního povědomí,“ vysvětlil Havel. Prezidentova delegace v Saúdské Arábii zajistila navázání diplomatických vztahů obou zemí. Navečer se Havel přesunul do Kuvajtu. Tam ho přivítal emír Džábir Ahmad Džábir Sabah, který stojí v čele této bohaté konstituční monarchie. Program stejně jako v Rijádu zakončila slavnostní večeře.“

ÚRYVEK Z IDNES.CZ:

Dagmar Havlová na ceremonie nesmí
Václava Havla doprovází i jeho žena Dagmar, která se však Havlova programu kvůli přísným islámským normám nemůže účastnit. V Saúdské Arábii jsou ženy vyloučeny téměř úplně z veřejného života. Musejí chodit celé zahalené včetně hlavy, nejsou jim vydávány doklady totožnosti, nesmějí řídit auto a bez svolení manželů či otců nemohou ani samy cestovat do zahraničí. Dagmar Havlová si dnes večer prohlédne místní trh a povečeří s manželkou saúdskoarabského krále.

(…)

Ke smyslu své cesty Havel ještě zdůraznil, že arabské země, které navštíví, představují střed celé islámské civilizace, „jakési centrum arabského živlu“, a že dialog s nimi, založený na principu respektu a rovnosti, je důležitý.

Zdroj

Havel v době návštěvy zařídil, aby v České republice vznikla Saúdskoarabská ambasáda.

Madeleine Albrightová: strůjce bombardování Kosova, která se netají nenávistí k Srbům

Madeleine Albrightová patřila k hlavním strůjcům bombardování Kosova, čímž se dodnes chlubí jako svým vlastním plánem. Česká rodačka byla mezi lety 1997 – 2001 ministryně zahraničí USA. Žena, která se netají tím, že nenávidí Srby, je oblíbená mezi multikulturními politiky po celém světě.

V době funkce na ministerstvu nejdříve tajně jedna s velitelem Kosovské osvobozenecké armády, zkratkou UČK, Hashimem Thaçim o otázkách Srbska, konkrétně území Kosova. Poté zinscenovala dohodu, tzv. Rambouilletskou smlouvu, jejímž podpisem by Srbové kapitulovali na oblast Kosovo, které se mělo osamostatnit a zbytek Srbska měly obsadit americké ozbrojené složky. Srbové jí však odmítli. V březnu 1999 tak začalo bombardování Kosova, při kterém zahynuly tisíce civilistů, včetně žen a dětí.

Následkem toho, jak jsme již psali dříve (článek zde), byly rozsáhlé škody, hromadný úprk Srbů z Kosova a dalších 100 000 mrtvých, které vyvraždili Albánci právě pod vedením UČK. NATO navíc bombardovalo Srby bez mandátu OSN, tedy v podstatě ilegálně. Albrightová označila později útok na Srby za „otázku morální volby“. Nepochybuje ani o správnosti přátelského vyjednávání s velitelem UČK.

Vojáci NATO navíc povinně přivírali oči nad vraždami Srbů a na rozkaz i Albrightové se pravidelně stahovali z míst, kde členové UČK s dalšími Albánci začali Srby pobíjet. Jednou z takových skupin byla i česká jednotka, která dostala rozkaz opustit chráněný kostel, jenž o pár dní později lehl popelem po útoku Albánců. Navíc Hashim Thaçim byl podle pozdějšího vyšetřování napojen na ilegální obchod s lidskými orgány.

Později se ukázalo, že díky obsazení Kosova Albánci z celé věci velmi těžila samotná Albrightová. Ta díky privatizacím získala velký podíl tamního operátora Ipko. To později prodala slovenskému Telekomu a její firma Albright Group na tom vydělala miliardy. Z nich doteď žije a nikomu to nepřijde divné. Ne tedy vůbec nikomu.

Například v roce 2012, při své autogramiádě v Luxoru, za ní pro podpis přišli členové občanského sdružení Přátelé Srbů na Kosovu s fotografiemi o „uloupeném Kosovu“ staženými volně z internetu. Albrightová ani nezaváhala, odmítla plakát podepsat, nazvala aktivisty válečnými zločinci, hnusnými odpornými Srby a ochranka je násilím vytlačila pryč. Hlídači Neoluxoru aktivisty napadli, všechny plakáty ukradli a roztrhali. Strážní neváhali strkat do žen, tykat a sprostě nadávat, například výrazem „zku*vení bolševici“. Video incidentu naleznete pod článkem.

Lživě se k události v Neoluxoru postavily například Lidovky.cz, které ve svém článku tvrdí, že na Albrightovou aktivisté házeli plakáty a nadávali jí. Po Albrightové měly létat zmuchlané plakáty a výrazy jako „ty svině“. Lidovky.cz dodnes článek mají neupravený, i s původním nápisem o urážení americké exministryně. Ve videu pod článkem je však celá událost, od příchodu aktivistů až po napadení ochrankou, zachycena. Ani jeden náznak napadení ze strany členů sdružení. Zaměstnanci na aktivisty zavolali policii se slovy „nepřejeme si, abyste tu byli“. Policie nijak nezasáhla.

V témže roce se pak stalo něco neuvěřitelného. Prezident USA Obama udělil Albrightové medaili Svobody, nejvyšší americké ocenění. Sama dodnes tvrdí, že útok na Srby byl jejím „největším diplomatickým úspěchem“. Ještě v listopadu 2012 do Neoluxoru zavítal světoznámý režisér srbského původu Emir Kusturica, jenž Albrightovou označil za „krávu, která z bombardování těžila ve svůj prospěch“. To je ostatně dokázáno jejím zbohatnutím na prodeji Ipka.

V rámci své návštěvy v roce 2012 dokonce mluvila v Senátu. Senátor Doubrava v průběhu jejího proslovu připomněl tisíce obětí tzv. humanitárního bombardování a znechuceně odešel ze sálu. Upozornil, že v době agrese vůči Srbsku byl přímo v jádru útoků a viděl například mrtvou sedmnáctiletou dívku v sedmém měsíci těhotenství, kterou prokazatelně zabila takzvaná kazetová bomba, jenž byla zakázána Ženevskou konvenci. Senátor také tehdy připomněl, že byl první, jenž upozornil na použití jaderné zbraně v oblasti. Kritici ostatně pro Albrightovou užívají výraz „balkánská řeznice“.

Tato žena, která za svůj největší úspěch na ministerstvu zahraničí USA považuje bombardování s tisícovkami mrtvých civilistů a své osobní zbohatnutí na privatizacích, se řeznicí nejspíše skutečně nazvat dá. Jenže multikulturalisté jí z nepochopitelných důvodů milují. Obdivoval jí samozřejmě Václav Havel. Tam, dá se říci, byly velmi kladné vztahy oboustranné. Na svém Twitteru označil Bohuslav Sobotka setkání s Albrightovou za „příjemné“ a také se zmínil o tématech jejich rozhovoru. O Srbsku nic. Asi by jej také odvedla ochranka…

Místo toho, aby byla Albrightová souzena, za válečné zločince byli označování drtivou většinou Srbové. Média je označovala za zločince i před rozsudkem, což předvedla například Mladá fronta na stránkách iDNES.cz v případě údajného nacionalisty Sešelja. Roky před jeho osvobozením, ke kterému došlo nedávno, jej iDNES.cz označil nejdříve za „ultranacionalistu“, poté rovnou za „válečného zločince“, a to přímo v nadpise. Naopak prezident Zeman loni za válečného zločince označil kosovského vícepremiéra. Tím je, a teď se podržte, Hashim Thaçi, který vedl UČK! Opravdový válečný zločinec se setkal například s Jiřím Dienstbierem mladším, jenž mu přátelsky notoval.

Jde tedy vidět, na čí straně stojí multikulturní fanatici. Prosíme, sdílejte článek!

 

Symbol českých multikulturalistů, Václav Havel, měl rád bombardování

Je symbolem nejen Sametové revoluce, ale také spolupráce s USA a propagací multikulturalismu a solidarity. Tu prosazoval i skrze ne příliš humánní metody a techniky. Když na přelomu milénia hájil bombardování srbských civilistů, mnoho lidí se nad tím pozastavilo. Člověk v prezidentské funkci označil bombardování civilistů za humanitární a zpětně čelil velmi tvrdé kritice, která neopadla ani po jeho smrti.

V roce 2001 po 11. září v rozhovoru pro Mladou Frontu Dnes například trval na tom, že islám není militantní a zakazuje sebevražedné útoky. Téhož roku odcestoval na Blízký východ, dle svých slov, upevňovat vztahy. Jako první navštívil tvrdě islámskou diktaturu v Saúdské Arábii. Nikterak nehodnotil ani nekritizoval ani zákaz pro jeho manželku, která v důsledku islámu nesměla manžela doprovázet.

V roce 2004 se aktivně zapojil k boji za zbourání zdi v Matiční ulici, která oddělovala starousedlíky s nepřizpůsobivými sousedy. Protože se jednalo o Romy, podpořil Havel finanční likvidaci slušných občanů a díky agresivní komunitě v ulici se z Matiční stala ulice duchů a ghett s nemovitostmi o desetinové ceně oproti době před jejich nastěhováním.

V roce 2011 Havel prosazoval vojenský zásah západních zemí proti Kaddáfímu, kterého označil za nebezpečného zločince. Libye byla toho času jednou z ekonomicky nejaktivnějších zemí Afriky. Na tamní poměry, i přes islámskou většinu, země působila vyspěle. Kaddáfí tvrdou rukou, přestože diktátorskou, držel extremisty na uzdě. Po vojenském zásahu USA a dalších zemí je nyní ze země peklo, chaos a ráj islámských teroristických organizací, které tam vraždí dodnes. To bylo za doby vládnutí Kaddáfího naprosto nemyslitelné.

Za akci, která má pro zemi téměř smrtelné následky, se Západ ani Havel Libyjcům neomluvili. Pozitivně lze však kvitovat Havlův přístup k Izraeli. Opakovaně nesouhlasil s popíráním existence židovského státu na úkor Palestiny a kritizoval její příznivce. Václav Havel se však do historie zapíše od roku 1999 spíše negativně. Jeho obhajoba válečných zločinů západních vojenských organizací nebude nikdy zapomenuta. A to je dobře.