Jak multikulturalismus děsivě dělí společnost: čeká nás série těsných voleb

Van Der Bellen nebude jistě jediný vítěz, který porazí svého oponenta doslova o prsa. Dokonce se takový výsledek očekává všude ve světě. Následkem potlačování antiislámských nálad, velmi tragické politiky EU v případě migrace a nejen v tom případě a hlavně kvůli celkovému multikulturnímu systému, který nálepkuje kritiky a oponenty doslova extremistickými výrazy, se společnost rozděluje.

Velké kritice čelí Rusko, jehož politika potlačuje mnohé antiruské názory a kritiku Putina. To je fakt. Pokrytecky však Evropská unie ignoruje velmi nebezpečně turecké razie a zavírání v opozičních médiích. A USA úspěšně přehlíží popravování v Saúdské Arábii. všechny údajně vyspělé západní demokratické státy toto všechno dementují a ignorují, aby na stejný problém, akorát na počet obyvatel v mnohem nižší míře, upozorňovali v souvislosti právě s Čínou a Ruskem.

Celá Evropa, politici a média navíc velmi úspěšně přehlíží nebezpečné a někdy i smrtelné výlevy krajní levice proti kritikům multikulturalismu, islámu a migrační politiky EU. Ve Francii řádí Antifa – vražedné komando, v Německu se rvou se stoupenci Alternativy pro Německo (AfD), ve Švédsku plení a v Česku vylévají kyselinu a obsazují budovu. Toto vše pak ve své výroční zprávě uvedou v jednom odstavci, aby na dalších pěti až deseti stránkách podrobně politici popisovali kritické demonstrace a screenshoty na Facebooku, který již déle potlačuje opačné názory.

Čtěte také: Fašista musí zemřít: Antifa po Evropě plení a vraždí

Stejně choulostivě, jako si poradili s Hoferem, kandidátem na prezidenta Rakouska, si média a politici počínají například s kandidátem na prezidenta USA Donaldem Trumpem, kandidátkou na prezidenta ve Francii Marií Le Pen či britským referendem o vystoupení z Evropské unie. Takže zatímco Hofer je populista, představitel krajní pravice a pro některé i fašista, Trump je buran, lhář a podnikatel, který sice momentálně vlastní miliardové impérium, ale je velmi špatný, protože jej údajně pronásledují dřívější podnikatelské neúspěchy. O fašismu se v souvislosti s jeho osobou mluví též.

A nakonec odchod z EU. Po tajemné dohodě s EK se premiér Británie Cameron snaží i za peníze daňových poplatníků uvádět projekty a propagační výzkumy, proč by případný odchod z EU byl špatný pro Evropu. Británie by prý ztratila stovky tisíc pracovních míst, zpomalil by se růst ekonomiky, “Brexit” by udělal radost hlavně teroristům z Islámského státu a hlavně by se ohrozil evropský mír. Jako kdybychom snad po útocích na nějaký mír vůbec věřili. Je to spíše stav, který jakž takž drží tajné služby a hráz praská pod náporem ilegálních imigrantů bez dokladů.

A hlavně je vidět, že nenávistné kampaně fungují. Hofer prohrál o šest desetin procenta. 32 500 hlasů v zemi, kde žije 8,5 milionu lidí, je přeci jen velmi těsné. Rozhodl zřejmě zákon, který přistěhovalcům dává volební právo. Van Der Bellen totiž vyhrál v těch okrscích, kde je vyšší podíl přistěhovalců a větší muslimské komunity. Proti takzvanému Brexitu podle průzkumů bude hlasovat cca 53% lidí. Opět zde bude velmi těsný výsledek. Stejně tak se daří držet vyrovnanost mezi Clintonovou a Trumpem (49:51).

Čtěte také: Novým rakouským prezidentem je kandidát zelených. Ve vládě nechci populisty, varuje

Ať budou výsledky všech takových voleb jakékoliv, budou to vlastně porážky. Výsledky budou tak těsné, že se v zemi objeví téměř polovina obyvatel, kteří budou prostě nespokojení. Politická stabilita se může zhroutit a s ní může společnost vstoupit do občanské války, ke které máme i tak poměrně blízko. Bitky mezi názorovými stranami jsou v Německu a Francii na denním pořádku, vyhrožuje se ze všech stran, jedna strana si myslí, že si může dovolit vše, druhá je frustrovaná z ignorace jejich názorů a nálepkování.

Obyvatelstvo kvůli multikulturalismu vstupuje do veliké společenské krize. Jestli bude občanská válka skutečně poslední východisko, rozhodnou další volby v následujícím roce až dvou. Pokud vyhrají multikulturalisté, bude tento neblahý fenomén, jenž ničí národy mnohem více než válka mezinárodní, prakticky nevyhnutelnou zkratkou z krize. A bude to hodně bolet…

Novým rakouským prezidentem je kandidát zelených. Ve vládě nechci populisty, varuje

I kdyby FPÖ, rakouská strana Svobodných, vyhrála parlamentní volby, které se uskuteční v roce 2018, udělám vše pro to, nejmenovat jejího předsedu kancléřem. Není to v ústavě. Udělám vše pro to, abych tomu zabránil, upozorňuje Van Der Bellen, nový rakouský prezident, který po sečtení korespondenčních hlasů stáhl více než stotisícový náskok Hofera a vyhrál velmi těsně, jen o několik tisíc hlasů.

Rakouská média a poražení kandidáti tak úspěšně mobilizovaly síly voličů pomocí neustálých nálepek a zatímco ultralevicový Van Der Bellen byl uváděn jako profesor, Hofera média označila za populistu a krajně pravicového. Demonstranti beztrestně na protihoferovské demonstrace chodili s nápisy, ve kterých jej označovali bezdůvodně za neonacistu a česká média hovořila o fašizaci Rakouska a co víc, mluvila o Hoferovi jako o prvním fašistickém prezidentovi v Evropě od druhé světové války v případě jeho zvolení.

Rozhodlo se zřejmě ve Vídni, ve městě s vysokým počtem muslimského obyvatelstva, které samozřejmě volilo Bellena. Korespondenční hlasy ve Vídni dopadly 63% pro něj, 37% pro Hofera. V neděli získal Bellen ve Vídni přes 61%.

Lid v Rakousku však, i přes porážku, ukázal rostoucí nevraživost vůči současné vládě. Téměř polovina zúčastněných voličů vyjádřila zvolením Hofera sílu, jakou má strana FPÖ, nebo spíše její myšlenky a názory jejich členů. FPÖ bude patřit mezi hlavní favority parlamentních voleb, které se konají za dva roky. Podobné drama jako v rakouských volbách se očekává i v USA. Na podzim tam změří síly opět údajně fašistický a buranský Trump s Hilary Clinton, která se nechala slyšet, že v případě zvolení bude ve vojenských krocích navazovat především na činnost George Bushe a Barracka Obamy.

V červnu budou Britové hlasovat, zda chtějí zůstat v EU. Na základě mohutné z daní placené propagandy premiéra Camerona se očekává, že se Britové rozhodnou zůstat. Na podporu jim chceme poslat krátký dopis, ve kterém jim jako Češi vyjadřujeme podporu. K podpisu zde. Stejné drama se očekává i u nás. V Česku vznikají politické strany s postoji kritickými vůči multikulturalismu, jejich základny se však rozpadají zevnitř. Voliče tak v Česku čeká veliké dilema a spíše než vítězství například velmi čerstvé Alternativy pro ČR se očekává hořké vítězství současných vládních stran.

Velmi těsný výsledek voleb může také znamenat, že Hofer může výsledky nechat ještě zkontrolovat soudem. Zneplatnění každého hlasu mohlo být rozhodující a v případě voleb proti multikulturním kandidátům, kteří se nestydí nálepkovat a urážet oponenty, by bylo na místě zkontrolovat, zda všechny hlasy byly zneplatněny právem, či zda se jednalo o machinaci.

Ukázka z rozhovoru pro Lidové noviny, ve kterém Bellen uvádí, jak udělá vše pro to, aby nemusel jmenovat do čela vlády dle něj “populistu” z FPÖ. Celý rozhovor zde.

LN: Jak byste se jako aktivní prezident postavil ke jmenování šéfa Svobodných (FPÖ) Heinze-Christiana Stracheho kancléřem, pokud by vyhrál volby?

Nejmenoval bych ho a hned řeknu proč. Svobodní i média nás celý loňský rok trápili tím, že tato strana na podzim vyhraje volby ve Vídni a Strache bude novým starostou.

A výsledek? Nic se nestalo a Svobodní získali akorát pozici obvodního starosty ve vídeňské čtvrti Simmering.

A uvedu ještě jeden důvod, který je možná důležitější: Evropská unie se nachází už beztak v nejtěžší krizi od svého založení. V řadě členských států se začínají projevovat nacionalistické a populistické strany, jejichž cílem je Unii rozložit a zničit.V ústavě se nepíše, že šéf nejsilnější strany musí být jmenován kancléřem.

A jmenovat v takové situaci Stracheho kancléřem by bylo chybou. Proto říkám, že udělám všechno proto, abych tomu zabránil. Uvidíme, co by pak bylo, ale určitě bych byl aktivní a jenom bych nepřihlížel.

LN: Argument, že je třeba respektovat vůli voličů a volební výsledky nepřipouštíte?

Souhlasím. Ale silná legitimita prezidenta vyplývá z mandátu, který získal v přímých volbách.

Naopak kancléř takto přímo volený není. Nelze přeci říct, že jeden způsob volby by byl méně demokratický než druhý.

Úkolem prezidenta je garantovat řešení, která by nebyla v rozporu s ústavou nebo evropskými hodnotami.