Archiv štítku: Turecko

Islamista zavraždil ruského velvyslance v Turecku, muslimové slaví v diskusích (video)

Muslimský fanatik Mevlüt Mert Altıntaş zavraždil ruského velvyslance v Ankaře v Turecku. Diplomat Andrej Karlov byl převezen do nemocnice, kde později zemřel. Zde je video z události, kde je patrné, že pachatel těsně po střelbě křičí islámská hesla.

Podle médií byli při útoku zranění další tři lidé. Kamery, které měly zaznamenat proslov velvyslance, zaznamenaly útok zezadu. Muž se přestrojil za člena ochranky a minimálně devětkrát vystřelil. Bezpečnostní kontrolou prošel, jelikož se jako policista prokázal příslušným průkazem.

„Nezapomínejte na Aleppo, nezapomínejte na Sýrii, bůh je veliký (Allahu akhbar),“ zvolal pachatel se zdviženou rukou a ukazováčkem, což je znak příslušnosti k muslimským milicím, které ve středověku vypalovaly vesnice a v současnosti se počítá mezi znaky příslušnosti k Islámskému státu, který Erdoganův režim minimálně nepřímo podporuje. Při přestřelce s policií byl útočník zabit.

Útočník, který zabil ruského vyslance, byl při střetu s policií zastřelen
Útočník, který zabil ruského vyslance, byl při střetu s policií zastřelen

Muslimové v diskusích slaví

V některých diskusích kvitují muslimové vraždu pozitivně. V diskusích se odvolávají na Alláha a vraždu nazývají spravedlností.

muslimove-slavi-vrazdu-ruskeho-vyslance-1

oslava-muslimu-2

oslava-muslimu-3

Útočník – muslimský policista

Islámský fanatismus a terorismus nesouvisí s postavením muslima ve společnosti, ale s ideologií islám. Dokazuje to i tento případ. Muslim, jenž pracoval jako policista, se vkradl za velvyslance Ruska, aby jej zastřelil jako údajnou pomstu za Aleppo, neboli pomstu za to, že ruská armáda vyhání al-Kájdu a další teroristy z města.

Identitu policisty odhalil, mimo jiné, i tento tweet.

 

____________________________________________________

Pokud se vám líbí obsah našeho webu www.stop-multikulti.cz, můžete jej nyní podpořit finančně.

Učinit tak můžete na účet u Fio banky číslo 2401131596/2010, který je transparentní. Odkaz zde.

Největší argumentační faul multikulturalistů: Jsme odpovědní za kolonie

Jako Západ jsme odpovědní za to, že jsme vykořisťovali rozvojové země a nyní musíme za tyto zločiny zaplatit, to je jeden z argumentů, proč přijímat migranty i ze zemí, kde momentálně válka nezuří. Mimochodem, někteří masochisté toto osočování použijí ve chvílích teroristických útoků. Pokud je totiž nevyvratitelné, že útok nebyl spáchán osamělým vlkem, ale byl organizovaný, pachatel se mstil chamtivému Západu za kolonie a útok tak pořád nemá nic společného s islámem.

Tak se podíváme na nedávnou historii. Zkusíme pominout, že v době, kdy islámští dobyvatelé vypalovali knihovny, zotročovali ženy a řezaly mužům hlavy za to, že nechtěli být muslimy, odřízli Evropu od Afriky obsazením Středozemního moře a území dnešních Spojených Arabských Emirátů, čímž již v 8. a 9. století zadělali Africe na velké ekonomické problémy, jelikož ta do té doby s Evropou velmi dobře obchodovala například s obilovinami. Islám tak má na nízké míře bohatství Afriky velký podíl již historicky.

Pro úplnost ještě předem dodáváme, že Česká republika v nedávné historii neměla žádnou kolonii a další státy Evropy a dnešní EU jsou na tom stejně. Je zde tedy náznak k uplatnění kolektivní viny, kterou multikulturalisté odmítají v souvislosti s muslimy, ale používají jí proti západním zemím. Z našeho pohledu velmi pokrytecké, ale ať si to užijí. Další věc je schvalování nenávisti proti Rusku – škatulkování Rusů a samozřejmě bělochů. Ale to se hodí na zvláštní článek.

Pojďme k těm koloniím. Důležité a pro dnešní ekonomiku států je dvacáté století. V Africe jasně vede Francie, v Asii Velká Británie, která však vede celkové pořadí, co se čtverečních kilometrů týká. V předních pozicích neztrácí ani Německo. To je třetí, v závěsu pak Portugalsko a Itálie. Kousek má i Turecko. A právě Turecko má jedno prvenství. Má „kolonií“ velmi málo, jsou kolem jeho hranic, přesto se tento muslimský stát, tehdy Osmanská říše, mohl pochlubit první historicky zaznamenanou genocidou v moderní historii, když se postaralo o vyvraždění jednoho a půl milionů arménských křesťanů.

Na druhé misce vah jsou kolonie ostatních států. Evropské státy sice těžily například tamní nerostná bohatství, do svých kolonií však investovaly obrovské sumy a co víc, jejich kolonie nebyly samostatně schopné takové nerostné bohatství vytěžit, nemohlo by na něm jakkoliv zbohatnout a státy by se tak měly většinou daleko hůře i v dnešní době. Problémem bývalých kolonií je neschopnost tamních lidí pracovat, jelikož jsou daleko více než Západ závislí na svých starých, náboženských a ideologických hodnotách. Místo vzdělávání dětí jsou nuceny do práce, místo škol a nemocnic se staví střelecká hnízda a financuje armáda.

Dalším aspektem je míra, s jakou tyto státy finančně a personálně podporují své bývalé kolonie. Zatímco Turecko zásadně odmítá řeči o nějaké genocidě a zvyšují napětí se státy a lidmi, kteří arménské vyvražďování jako genocidu nazvou (a níž by se jakýkoliv turecký představitel v poslední době omluvit a převzal odpovědnost), ostatní koloniální státy dále investují miliardy do rozvoje těchto zemí. Například Evropská komise chce v příštích letech investovat v přepočtu bilion korun na rozvoj zemí, odkud přichází migranti a to tam v mnohých případech ani nezuří válka.

A reakce multikulturalistů? Podle nich se sníží utrpení těchto států, když budeme národy stěhovat do Evropy, v zoufalé chudobě ale žije téměř pět miliard lidí. A Na Turecko si nedovolí žádný novinář a prakticky ani německá kancléřka. Ta tedy hovoří k České republice za české migranty před komunismem a pomíjí Mnichovskou zradu, ale před tureckými politiky se o Arménech zmínit neodvážila. To je prostá realita. Turecko již stovky let používá slabosti naší kultury, která spočívá v pravidle vina >>> odpuštění. A v Turecku je právě odpouštění a tolerance projev slabosti nepřítele.

Pokud chtějí multikulturalisté hovořit o odpovědnosti za kolonie, ať se zamyslí nad pravidly kolektivní viny, uvědomí si, že Česko kolonie nemělo, zamyslí se, co pro své kolonie dotyčné státy dělaly a ať konečně seberou odvahu a začnou mluvit o opravdu všech státech, tedy i o Turecku. To totiž na území své „kolonie“ před 101 lety spáchalo genocidu, kterou se multikulturalisté dokonce bojí vyslovovat…

Bohatí Turci vysávají evropský sociální systém. Dávky utrácí na svých jachtách

Vzhledem k tomu, že kancléřka Merkelová požaduje po Evropské unii zavedení jednotného sociálního systému, mělo by nás zajímat, jak si vede ten německý, jenž bude pravděpodobně udáván jako příklad, možná i jako cíl, pokud se bude o tomto tématu vážně jednat. EU pod náporem migrantů totiž potřebuje systém, díky kterému nebudou podle kvót přerozdělení uprchlíci využívat otevřených hranic k úprku do sociálně štědřejších zemí, jako je právě například Německo.

Pod pokličku se systému podíval německý Die Welt a zjistil zajímavá a zároveň alarmující fakta. Obrovské sumy přitékají do kapes tureckým boháčům. V Německu ze sebe dělají chudáky, vytěžené peníze však utrácí ve své vlasti na drahých jachtách a za vybavení svých milionových sídel. Skandální zjištění se však netýká jen Německa a jedná se o několikaletý problém. Jde přitom až o desítky milionů eur.

Podle úřadů v Německu a Nizozemí, kterých se dotázal redaktor Die Welt, jde o velmi jednoduchý způsob, jakým obejít systém tak, abyste byli za chudáky a přitom vlastnili vily a jachty. Podvody na sociálních dávkách probíhají dle všeho především v Německu a Nizozemí, okrajově však například i v Belgii, Rakousku či Švýcarsku. Podvody navíc nepřímo podporují i turečtí zákonodárci.

V Německu zkrátka o dávky v nouzi požádá člen turecké zámožné rodiny. Jelikož v Turecku není trestným činem žádat o dávky a přitom vlastnit majetek, turecké velvyslanectví není sdílné v tom, předávat německé straně informace o žadateli. „Dojde tak k tomu, že dávky v nouzi například v Německu dostane Turek, který ve své zemi má milionový majetek. V Německu je zákon, který pokládá takové zneužívání dávek za trestný čin. Německo však nemůže tureckou stranu žádat informace o majetku žadatele, jelikož v Turecku toto trestný čin není,“ říká německý diplomat z Istanbulu.

Škody přitom mohou být extrémní, až mnohamilionové, bavíme-li se v eurech. Nikde však není vedena statistika, kolik peněz bylo vyplaceno nepotřebným. Nizozemská diplomacie v Turecku přistoupila k tomu, obejít turecké ministerstvo zahraničí. Aby Nizozemci zjistili, zda žadatel vlastní majetek, nastrčili do nejvíce podezřelých oblastí své „zvědy“. „V posledních letech se velvyslanectví v Ankaře pokoušelo obejít zdlouhavý a neúspěšný proces s tureckými úřady tím, že své zaměstnance postavil do role detektivů,“ říká holandský specialista.

Zaměstnanci, kteří vzhledově i jazykově působí jako Turci, tedy domácí, byli rozmístěni ve čtvrtích, které byly v oblasti zneužívání dávek bohatými určeny jako nejvíce podezřelé. „Jedná se například o exkluzivní přímořské letovisko Bodrum na břehu Egejského moře,“ přibližuje specialista z Holandska, jehož jméno redakce Die Welt nezveřejnila. Došlo k dílčímu úspěchu a v několika případech se podařilo zneužívání dávek skutečně prokázat. Dalším způsobem je třeba najmutí tureckých advokátů, aby se mohli dostat do místního katastru nemovitostí.

Ještě před několika lety však bylo složité se v decentralizovaných katastrech vyznat. Nizozemský expert nicméně tvrdí, že nyní je, i díky digitalizaci tureckého evidenčního systému, vše průhledné a na první pohled jde vidět, co komu náleží. Je tak snadné odhalit Turky, kteří zneužívají evropské dávky a přitom vlastní milionový majetek. Německo už pracuje na tom, aby v pátrání po bohatých Turcích pobírajících tamní sociálku využilo nizozemský příklad.

Turecké podvody vůči sociálním systémům některých evropských zemí je podle všeho navíc organizovaná. Objevují se sice sem tam případy jednotlivců, vesměs se však jedná spíše o systematické vybírání sociální podpory například v rámci různých klanů i náboženských bratrstev. Evropské úřady budou v pátrání po nepoctivých žadatelích o dávky pokračovat. „V době hospodářské krize je na prevenci zneužívání již tak extrémně zátěžových dávek potřeba klást vysoký důraz,“ shodují se úřady.

 

ODS je v jedné mezinárodní frakci s Erdoganovou APK. Vede jí Jan Zahradil

Jan Zahradil velmi ostře kritizuje slova lidí, kteří kritizují Erdogana za reakci na nepovedený puč armády proti jeho vládě a také se na sociálních sítích vysmívá lidem, kteří se domnívají, že puč byl Erdoganem přímo veden. A není to náhoda. Sám je totiž prezidentem AECR  Asociace evropských konzervativců a reformátorů.

Asociace napříč Evropou spojuje různé politické strany a hnutí. Pro nás nejbližší člen této mezinárodní frakce je ODS, z Británie podporu hlásí Konzervativci. No a z Turecka se k členství hlásí APK – strana diktátora Erdogana. Není to zvláštní? A co víc, Jan Zahradil z ODS tu má hlavní roli – je prezidentem asociace.

Víte například, že jako člen ODS je v diskusi schopný s Machem se shodnout na názorech proti jednotné měně eura, aby po několika týdnech hlásal v jiné diskusi o dokonalé EU? Navíc je známo, že Zahradil je velkým zastáncem členství Turecka v Evropské unii. Není to od pravicového politika partaje, která tyto názory navenek vůbec nemá, zvláštní? Není. Jan Zahradil je v mezinárodním měřítku jeden z nejlepších českých politických hadů.

Jako poslanec Evropského parlamentu se za peníze z EU vydal se svými dětmi (včetně těch z prvního manželství) do Itálie. Shodou okolností to bylo loni o prázdninách. Odtud napsal reportáž o tom, jak afričtí migranti neumí dodržovat základní hygienické zvyky. O rok později pak se svými dětmi vyráží do Calais, aby z bezpečného hotelu sledoval situaci v tamním táboře. Opět tedy v létě, opět z peněz EU a opět se všemi svými dětmi, aby pak z místa napsal report, který neobsahuje ani jeden skutečný do diskuse či statistiky použitelný poznatek.

A najednou obrátí. V hlasování o povinných kvótách se zdržel a naopak, aby toho nebylo málo, při hlasování o uznání Palestiny hlasoval dokonce pro. V Evropském parlamentu zastával role spíše v oblastech, kam se obsazují multikulturně smýšlející lidé. Byl členem výboru pro mezinárodní obchod, rozvojovou politiku a lidská práva. Dlouhodobě pracuje ve spolčeném parlamentním výboru EU – Turecko. A ještě v červnu 2016 straší Ruskem v článku, kde se zastává umístění radarů na území ČR.

Čtěte také: Turecko: Puč nebo scénka pro Západ? Je to dar od boha, řekl Erdogan

Zvažte tedy, zda věřit všemu, co pan Zahradil píše. Blíže zkoumejte politiky okolo něj i celé ODS. Přejeme dobré rozhodování v jakýchkoliv volbách v ČR. Budoucnost je zatím pořád v našich rukou.

Turecko: Puč nebo scénka pro Západ? Je to dar od boha, řekl Erdogan

Začal stejně rychle jako skončil. Puč, pokus o vojenský převrat, jak mu říkají média, měl za cíl údajně svrhnout současného prezidenta Erdogana. Útok na diktátora však selhal a po událostech, které nastaly a nyní nastávají zůstává mnoho velkých otázek a záhad. Je také divné, jak dvojím metrem měří evropská média a politici.

O puči jsme se dozvěděli v noci z pátku na sobotu 16.7.2016. Armáda obsadila mosty, které kartograficky oddělují evropskou část Istanbulu od asijské. Začala přestřelka mezi armádou opozice a vládními jednotkami. Ty však byly ve velkém oslabení. Stalo se totiž něco zvláštního. Prezident, ačkoli všechny indicie říkají, že armáda měla reálnou šanci, nebyl zadržen a ani neposlal proti armádě všechny dispoziční síly. Naopak. Proti vojákům povstali civilisté.

Podle některých svědků Erdogan přímo svolal civilisty z řad svých příznivců, aby neozbrojení naskákali na techniku armády a tím puč překazili. Vojáci pak nestříleli do lidí a ti je přetlačili vysokým počtem. Následně začal lynč. Vojáci byli biti, bičováni, několika z nich byla údajně i uříznuta hlava. Rychlost legislativních operací je neskutečná. Ihned po ukončení bojů nastaly v ulicích mohutné oslavy. Tisíce lidí oslavily ubránění Erdogana. Nebylo však všechno trochu jinak? Už jen to, že Kiska ze Slovenska nebo premiér Řecka označili režim v Turecku za demokratický, je přinejmenším divné. A při oslavách byl všude kolem vidět znak R4BIA – symbolu Muslimského bratrstva.

R4BIA

Erdogan z puče obvinil islámského duchovního Fethullaha Gülena, který žije v USA. Sám však pokus armády kritizoval. Hlavním důvodem může být to, že je největším a nejhlasitějším odpůrcem a kritikem Erdoganova režimu. V Turecku se pravidelně zatýkají novináři, kteří hlásají proti němu, je likvidována politická konkurence, fanatičtí příznivci opozičním vyhrožují. Lidé, kteří si v Turecku myslí, že puč byla zinscenovaná hra, kterou si Erdogan naplánoval k upevnění moci, nejsou slyšet, protože se bojí. V ulicích tak byli jen příznivci diktátora, protože ostatním by hrozilo vězení či lynčování.

I česká média nezajímá, že Erdoganův režim, který si zakládá na konzervativních islámských předpokladech, například tvrdě potlačuje LGBT komunitu. Divíme se tedy, že Antifa má odvahu zaútočit na web političky z ČSSD, ale na web vládních médií, která oběti orlandské střelby označila za zvrhlíky, si nedovolí. Podvolenost islámským režimům a tolerance jejich nesnášenlivostí je již tradicí. Lze to také odvodit z reakce médií. Zatímco na Ukrajině byl převrat proti prezidentovi, který šel na ruku Rusku, naprosto v pořádku, pokus o převrat v zemi, kde islámskou rukou vládne muž, jenž se stará o vraždění Kurdů a podporu Islámského státu, je zlý, je proti demokracii a je dobře, že si Erdogan svojí demokracii obhájil.

4 prsty, symbol džihádu a Muslimského bratrstva

Následující kroky byly rychlé. Během 36 hodin skončily tři tisíce soudců, šest tisíc policistů a byly zatčeny na 4 000 vojáků. Erdogan teď má na všechno právo veta a vysvětlení pro západní politiky. „Byl zapojen do puče,“ řekne, média mu půjdou na ruku, politici na Západě jej vychválí a on si popraví, koho jen bude chtít. Jeho moc je nyní upevněná na beton. Sám prohlásil, že „tento pokus o puč byl darem od Boha.“ To mluví za vše. Je to vše pro něj. Lidé, kteří v ulicích vztyčují čtyři prsty, také skandují heslo „trest smrti!“ To teď může nastat. A nejspíše také nastane. Kdo bude odvážný a zkritizuje režim, či vydá nějaké svědectví, půjde mu o život. A západní země jej navíc v klidu vydají, kdyby dotyčný náhodou utekl z Turecka.

Vzhledem k tomu, že vyřazení tří tisíc soudců znamená zhroucení justice v Turecku, se země může vrátit někam k roku 1915 – k roku, kdy začala genocida křesťanských Arménů, zkrátka ke středověku. Islámští duchovní mohou převzít roli soudců a vše řešit právem šáría. Odpůrci Erdogana tak budou moct být souzeni jako pochybovači o jeho režimu, tedy jako pochybovači o celé islámské doktríně a za to je podle pravidel muslimů trest smrti. Pokud zkrátka nedojde k hromadným popravám, bude to zázrak. Do několika měsíců k nim dojde. A budete koukat, jak budou západní média souhlasit a politici tleskat. Když to srovnáte s Egyptem, budete se divit, jak opačný přístup budou tito lidé mít.

Pak se není čemu divit, že sílí hlasy, které pokus o puč, který neměl plán B, měl špatné načasování a armáda promarnila šanci zadržet přímo Erdogana, označují za hru. Za hru, jejíž scénář napsal přímo diktátor Erdogan. Pro něj je to totiž skutečně „dar od Boha.“ Je to šance, jak z Turecka udělat režim podobný saúdsko-arabskému. Ty hlasy však budou velmi rychle utlačeny. Média, která nebudou s diktátorem souhlasit, budou zkrátka zlikvidována – Erdogan směrem na Západ řekne, že spolupracovaly s pučisty a Západ odpustí. Vzhledem k tomu, že Turecko je pro nás nechvalnou zásobárnou ilegálních migrantů, můžeme si být jistí, že „Paříž“, „Charlie“, „Brusel“ a „Nice“ se budou opakovat. A zvláště, pokud i přes to, co se v zemi děje, bude Turkům odebrána vízová povinnost…