Archiv štítku: Rozhovor

ROZHOVOR: Gratuluji vám, že bydlíte v Praze, napsal nám autor knihy o muslimském znásilňování v Británii

Easy Meat, neboli Snadné maso. Tak se jmenuje kniha, která pojednává o znásilňování dětí a mladistvých muslimskými gangy ve Velké Británii, o které nechce nikdo slyšet. Její autor se jmenuje Peter McLoughlin a my jsme ho na dálku požádali o odpovědi na pár otázek. „Vy a Maďarsko stojíte jako maják civilizace“ napsal nám.

Jeho knihu EASY MEAT můžete zakoupit zde. Odkaz na jeho webové stránky je zde. A zde jej můžete sledovat na Twitteru.

Rozhovor:

Vaše kniha odhaluje mnoho skandálů ohledně znásilňování ve Velké Británii. Jak politici ve Vaší zemi na tyhle události reagují?

Od roku 1990 vláda Spojeného Království eviduje muslimské znásilňovací gangy v řadě měst po celé Británii (Rotherham není první ani nejhorší případ). Vše, co však vláda udělala, bylo dotování neziskových organizací za účelem skrývání toho, co se děje.

Následujících dvacet let tyto organizace vystupovaly jako samozvaní experti v případech, kdy nějaký případ vyplul na povrch s tím, že „nic neobvyklého na pachatelích není.“ V posledních letech politici přiznali, že věděli, co se děje, ale neudělali nic na pomoc obětem. Když například vyplul na povrch příběh v roce 2003, televizní reportáž o tom byla zakázána jako rasistická. Krajní levice navíc spolupracovala s policisty, kteří okázale ignorovali případy znásilnění.

Vše se provalilo v roce 2012 a vláda musela mluvit. Navíc vyšlo najevo, že muslimská příslušnost byla utajována v 90% případů znásilnění. Jaký údiv, že? 90% znásilnění spáchalo 5% populace v Británii.

Rotherhamský skandál je v České republice nejznámější. Jsou zde tedy další případy policejní ignorace v důsledku strachu z nařčení z rasismu?

Zde je seznam všech lidí, uvězněných k dnešnímu dni, roztříděno podle města (odkaz zde, pozn. red.). Rozklikněte každé město a uvidíte jmenný seznam těch, kteří byli zadrženi v oněch městech. Rotherham je jeden z nejhorších.

Například Newcastle však v seznamu uveden není, ale v posledních dvou letech se tam též zatýkalo. A opět jsme tu. Přes 90% z nich jsou muslimové. Někteří lidé ani nevědí, že nějací muslimové v Newcastlu jsou. 

Měl jste po vydání Vaší knihy potíže s policií či nenávistí z řad levicových extremistů?

Má první kniha vyšla v roce 2014, ještě několik měsíců předtím, než byla medializována kauza Rotherham. Aktualizovaná verze pak vyšla letos v březnu. Média se o knize nikde nezmínila. Muslimové ani levičáci se ke mně nepřibližují a jen zřídka kdy se snaží zpochybnit, co říkám. 

Co byste vzkázal čtenářům našeho webu, který čtou z 95% kritici islámu a multikulturalismu?

Pokud se v Evropě nepodaří zakázat islám, můžeme si být jistí, že během pár desetiletí se naše země dostanou do občanské války. Například Francouzi vytváří tzv. Národní gardu, polovojenskou policejní sílu z řad občanů. Tato garda tu existovala mezi lety 1789 a 1872, kdy byla zrušena. V 19. století měla půl milionu příslušníků (což je, ve vztahu k dnešnímu počtu obyvatel, jako kdybyste měl milionovou armádu).

Tyhle gardy nebylo zapotřebí zakládat ani během dvou světových válek. To, co se ve Francii děje, lze považovat za ranou fázi občanské války. Lidé v Evropě byli oklamáni svými technokratickými a nedemokratickými elitami. Tyto elity ignorují všechny západní učence, kteří již 150 let před rokem 2001 (útok 11.9.2001, kdy se začalo skloňovat sousloví islámský terorismus, pozn. red.) říkali lidem po Evropě, že islám je náboženství války. Byli jsme zrazeni takovým způsobem, že to téměř nemá obdoby.

Gratuluji Vám, že bydlíte v Praze. Vy a Maďarsko stojíte jako maják civilizace. Civilizace v mé zemi se nechává likvidovat. Teprve včera jsem četl některé řeči Čechů o problémech, kterým čelíme. 

ROZHOVOR: Český volič je ve volbě konzistentní euroskeptické strany osamocen, říká Marian Kechlibar

Marian Kechlibar je matematik a publicista se zájmem o současné politické dění. Své názory uveřejňuje na blogu www.kechlibar.net. Vzhledem k jeho posledním článkům o volbách v Rakousku a v Německu, ho náš redaktor vyslechl především na téma politiky a voleb všeobecně. Koho máme volit, abychom se zbavili multikulturní otěže a koho bude volit on?

Vystudoval jste matematicko-fyzikální fakultu, algebru a teorii čísel. Jak jste se odsud dostal ke kritice politických poměrů a multikulturalismu?

„To je spíš naopak. Já jsem se zabýval politikou už dříve, než na vysoké škole. Zajímalo mě sledovat společenský vývoj, jsem velký fanoušek historie a rád se v ní celý život vzdělávám. Dlouho jsem ale neměl pocit, že je ta situace tak kritická, abych se k ní veřejně vyjadřoval. Běžné žabomyší spory, jestli se bude vybírat třicet korun za recept, to si mohou politici vyřídit mezi sebou sami. Tentokrát si ale myslím, že jde o velice vážnou krizi, která může poznamenat existenci a tvář této civilizace, že k tomu prostě nemůžu mlčet.“

Ta politická krize, která, jak říkáte, může ovlivnit celou naší existenci, má základ kde? Kde se v současné politické elitě, ač třeba ne naschvál, bere ta tendence likvidovat současnou formu západní civilizace?

„Myslím, že to, co teď máme v Evropě, je zejména důsledek špatných poměrů v Německu, které v současnosti bohužel určuje kurz. Nejsem si jist, jestli je tam nějaký úmysl, jeto vždy těžké dokázat. To, co se v Německu za vlády Angely Merkel stalo, je, že se čím dál více uzavíraly velké koalice, v důsledku toho se německá politická scéna naprosto rozmělnila, splynula do toho, čemu nyní naštvaní Němci říkají Einheitsbrei, neboli miš-maš. To znamená, že je jedno, jakou volíte stranu, stejně dostanete seshora tu samou politiku.“

Což je skoro jako u nás za bývalého režimu…

„Víceméně ano, taková Národní fronta. Tady v Československu se tomu říkalo Národní fronta. V tom Německu to má takovou podobu, že např. ať už máte jakýkoliv názor na pomoc Řecku, tak kancléřka tam po nějakém vyjednávání prostě ty peníze pošle. Proto v době, kdy vznikla Alternativa pro Německo, se vůbec pojmenovala Alternativa. Na tehdejší německé politické scéně byl totiž absolutní nedostatek jakýchkoliv alternativ.

Stopy tohoto problému vidíme neustále i v migrační krizi a vůbec všude. Jako kdyby existoval jenom jeden povolený názor. Německo je na tom z tohoto hlediska mimořádně špatně. Teď už to tak hrozné není, AfD si vytvořila určitou viditelnost v médiích i mezi lidmi, ale loni touto dobou, když se migrační krize rozjížděla, bylo Německo naladěné jen na jednu vlnu a směla se říkat jediná věc. To bylo něco strašného, ta naprostá uniformita v médiích. Všude jen jediný tón “Vítejte!” až do ohlušení.“

U Alternativy se pozastavíme. Měli jsme tu teď volby v Berlíně, který je vlastně v současnosti největší líhní a hnízdem multikulturních fanatiků v Německu. Je zázrak, že tam AfD získala více než deset procent. Zvláště když vezmeme v úvahu tu agresivitu odpůrců Alternativy. Je to zastrašování, nahlašování bomb, nevpouštění lidí na mítinky AfD. Je tohle něco, co kdyby se člověk zeptal třeba kancléřky Merkelové, tak by to dokázala okamžitě odsoudit, nebo by váhala? Nebo by to snad i schvalovala?

„Angela Merkel nemá ve zvyku odpovídat na nepříjemné a nečekané otázky novinářů z publika. Ona vůbec takhle nepředstupuje k volným dotazům, na rozdíl třeba od britské premiérky, která to má tradičně “v popisu práce”. Způsob promluvy Angely Merkel k národu je ten, že se jednou za nějakých čtrnáct dní nechá pozvat talk show Anne Will, kde jsou všechny otázky předem připravené..“

Takže zeptat se Angely Merkelové na něco nečekaného nelze…

„No to je něco jako muslimské vepřové hody, to prostě neexistuje. Ale když se vrátím k těm akcím, německáAntifa dělá daleko horší věci, zapaluje lidem auta, napadá je fyzicky, způsobuje těžká zranění. Rozhodně se proti tomu nedělá dost. „

Myslíte si, že je to naschvál?

„Myslím si, že ano. Určitě je pravda, že se Antifa by si nemohla ve spořádané evropské zemi dovolovat řádit tímto způsobem, kdyby někdo skutečně stál o její potlačení. Je jich pár tisíc, policie je dávno zná a kdyby to měla politicky dovoleno, dávno by tu organizaci rozprášila. Tato podoba politického násilí má na levé straně spektra bohužel spoustu sympatizantů. To je důvod, proč můžou operovat v Lipsku, v Berlíně a nikdo jim nic moc nedělá.“

Ještě jednou k AfD. Má šanci se v dohledné době dostat do vlády?

„Největší základna AfD je ve východním Německu. Třeba v Sasku, kde mají být volby až v roce 2019, se na tu možnost zcela vážně chystají. Část členů CDU dokonce v této oblasti přešla do Alternativy. Tamní CDU je méně nepřátelsky naladěná k možnosti vládnout společně s AfD než CDU celostátní nebo západní. Tohle je tedy spolková země, kde bych to viděl jako reálné nejdříve.

Co se týče ostatních, může to být pro AfD i určité ohrožení. Dokud má totiž pozici čistě opoziční strany, tak si neušpiní ruce praktickým vládnutím, které s sebou nese vždy nějaké korupční skandály a jiné problémy. Navíc v ní nenastane klasický souboj o křesla, který je poměrně rizikový. Musíme si uvědomit, že AfD je poměrně mladá strana a zatím není úplně soudružná. Je v ní spousta lidí s různými pohledy například na sociální a ekonomické otázky a momentálně je drží pohromadě zejména boj vůči současné německé politice. Kdyby se tedy dostali k moci, hrozí, že se právě na těchto sporných otázkách rozštěpí.

Osobně si myslím, že AfD dělá velkou práci jako silná opoziční strana. Ona už vyrostla natolik, že ostatní politické subjekty na ní musí reagovat, musí nějakým způsobem přizpůsobovat svůj program a svoji činnost.Jednoho dne, až tam paní Merkelová nebude, to pak teprve uvidíme, co všechno se dá AfD z jejich programu vykrást.“

Přejděme k Vašim článkům o volbách v Rakousku. V jednom z nich jste uvedl, že se brzy bude užívat pojem „bordel jako v Rakousku.“ Jak dlouhé trvání budou podle Vás mít průšvihy rakouské politiky v souvislosti s multikulturalismem?

„Myslím si, že si teď budou dávat větší pozor, protože pominuly časy, kdy se daly takové aféry jednoduše zamést pod koberec. V Rakousku je ta nálada tak polarizovaná, že bude-li mít poražená strana jakýkoliv důvod si stěžovat, bude to rozmazávat po všech mezinárodních denících i po internetu. Na druhou stranu předpokládám, že se lepší úředníci nenarodí. Většina těch chyb je dána tím, co znal pan Jaroslav Hašek za Rakouska – Uherska, prostě neschopností úřednické vrstvy. Určitě ještě pár věcí uvidíme, ale už to asi nebudou tak nápadná selhání jako letos.“

Myslíte si, že země jako Rakousko, kterou jsme i my brali v devadesátých letech jako jakýsi vzor, není schopná dohlédnout na tak banální věc, jako jsou lepící proužky na volebních obálkách?

„Tak to, že jsme Rakousko brali jako vzor, vypovídá více o nás než o nich. To je takový nekritický obdiv, který mnozí Češi k Západu mají a mnohdy ani není opodstatněný. Ve věcech byrokracie asi každý, kdo se snažil v Rakousku pracovat a vyřídit třeba potřebné papíry se zdravotní pojišťovnou, nebo si zlegalizovat pobyt, tak už v těch 90. letech zjistil, jak to ve skutečnosti je. Že ta jejich byrokracie je šílená a na hranici stravitelnosti.

Co se týče těch lepidel, já si spíš myslím, že to byla spíše chyba než úmysl, protože to je tak idiotská chyba, že by se málokdo do toho odvážil jít úmyslně. Případná manipulace by byla o trochu méně nápadná.“

Myslíte si, že je byrokracie v Rakousku horší než u nás?

„To jsem neřekl. Byrokracie u nás je dost špatná. My jsme potomci jednoho a toho samého byrokratického útvaru.

U nás veškeré moderní uspořádání státu vzniklo v podstatě za Marie Terezie a Josefa II a fungovala nějakým způsobem 150, 160 let pohromadě a toho dědictví se prostě nezbavíte. Za komunismu do té státní správy možná nalezly hůře kvalifikované typy lidí, ale ty základní postupy a vzorce myšlení zůstaly pořád ty samé. Například dodnes vstáváme na šestou hodinu, protože František Josef I.rád vstával na šestou hodinu, takové věci se dědí po staletí.“

Co se týče Česka. Existuje momentálně u nás strana, která by měla reálnou šanci dostat se k vládě s podobným programem, jako má německá AfD?

„Já takovou zatím nevidím. Jsou to totiž vesměs buď velmi malé strany, které nebyly ještě u moci a nebo strany, které se rozštěpily, jako je například Úsvit a SPD. Já jsem v tomto směru opuštěn jako volič. Rád bych volil euroskeptickou a protiimigrační stranu, která by byla konzistentní a které bych důvěřoval a ve které by seděly nějaké solidní osobnosti, ale zatím mám bohužel pocit, že takový útvar u nás ještě nevykrystalizoval. To znamená, že stejně jako pár milionů voličů s podobným směřováním si budu muset vybrat z toho, co je. Naštěstí alespoň v případě krajských (M. Kechlibar má trvalý pobyt ve Středočeském kraji, pozn. red.) voleb mám kandidáta, se kterým se tak na 85 % shodnu a těch 15 % rozdílů dokážu překousnout. „

Co je to za kandidáta, mohu-li vědět?

„Nepotěším řadu jiných lidí z protiislámského hnutí, ale je to Luboš Zálom (Svobodní a Soukromníci, pozn. red.). Je to takový případ, kdy se kandidát hodně liší od své strany, protože Svobodní jako strana jsou v tomto směru zatraceně opatrní a já bych si je jen jako stranu rozhodně nevybral. „

To, že si volič u nás prakticky nemůže vybrat antimultikulturní a euroskeptickou stranu a zároveň konzistentní subjekt, povede k čemu? Máme se podle Vás připravit skutečně na vítězství ANO nebo ČSSD?

„Myslím si, že ČSSD si toho už nadrobila příliš na to, aby vyhrála podruhé. Její akcie jdou sice pomalu, ale vytrvale dolů. To ale neznamená, že si v příštím volebním období neurve ještě nějaké ministerstvo. Hlavní nemocí této politické scény je nedostatek lídrů – osobností. To je strašně vzácný materiál. Většina zemí je ráda, když má dva takové lidi na své scéně. U nás bohužel už delší dobu nikdo takový není. Proto také může zazářit takové hnutí, jako je ANO, které by v zemi jen trošičku šťastnější hrálo ne druhé, ale spíše třetí housle.“

LEA VOJTEKOVÁ: Dostávám anonymní výhrůžky. A politika? Nikdy neříkej nikdy

Lea Vojteková píše pro filozofický časopis Distance, psala pro blog na iDNES.cz, kde se loni umístila na 2. místě v anketě „bloger roku“. Kvůli obměně personálu mezi administrátory a následnému mazání nepohodlných autorů si založila vlastní stránky leavojtekova.cz. Vzhledem k její viditelnosti na síti jsme se rozhodli jí vyzpovídat. Nikoliv však na osobní témata. Kvůli výhrůžkám od multikulturalistů musí veškeré osobnější informace o sobě držet pod pokličkou.

Jak vnímáte současné pojetí multikulturalismu?

Současné pojetí multikulturalismu vnímám jako ideologickou doktrínu, která slouží k ovládání a manipulaci lidí. Je tady hlavně snaha o vyvolání pocitu viny. Často slyšíme řeči o tom, že Evropa je povinna pomoci imigrantům z Afriky, protože jim to dluží za koloniální minulost. Jenže tohle je snaha o vyvolání kolektivní viny. Nehledě na to, že Česká republika nikdy žádné kolonie neměla. Naopak, sama většinou trpěla pod útlakem jiných. Je to podobné, jako kdybychom měli jít do vězení za činy dědečka našeho souseda. Jestliže kolonialismus byl špatný v minulosti, pak je špatný i dnes. Dvě špatnosti neučiní dobro. Neřízený příliv přistěhovalců je kolonialismem, jenom s hezčím názvem.

Myšlenka multikulturalismu jako holé spolupráce kultur vcelku nezní jako špatný nápad, tak co je špatně?

K míchaní lidí a národů docházelo, dochází a docházet bude. Ovšem musíme rozlišovat 2 typy multikulturalismu. Ten první je tzv. přirozený multikulturalismus. Tedy někdo (např. Vietnamec) se rozhodne, že chce žít v České republice. Česká republika se zas rozhodne, jestli mu pobyt tady umožní. Jestliže ano, pak se dotyčný člověk snaží přizpůsobit kultuře krajiny, která ho přijala. Nesnaží se měnit zákony, zvyky ani tradice této krajiny. Nevykřikuje cosi o rasismu a nevyžaduje pozitivní diskriminaci. Jenom v takovém případě může multikulturalismus fungovat ku prospěchu všech.

Jenže pak je tady multikulturalismus jako ideologie. Tento myšlenkový a politický směr zastává stanovisko, že všechny kultury jsou si rovny (mají stejnou hodnotu) a lidé různých kultur mohou žít vedle sebe na území jednoho státu s tím, že si svou kulturu zachovají. Jenže to je naprostý logický nesmysl. Jestliže nemáme posuzovat a hodnotit jinou kulturu z pozice své vlastní, v tom případě nesmíme odsoudit ani nijak hodnotit Islámský stát. Vždyť lidé tohoto státu si podle podstaty multikulturních ideologů jenom vytváří své vlastní hodnoty a kulturu…

A co je špatně? Stačí se podívat do Marseille, Malmö nebo jiných západoevropských měst. Vidíme, jak vznikají islámské vyloučené lokality (tzv. No Go Zones), kde vládnou zákony šaría. A jak víme, tak i Evropský soud uznal, že zákony šaría jsou neslučitelné s lidskými právy. Do některých těchto lokalit se bojí vstoupit i policie, nemluvě o hasičích nebo poštovních doručovatelích. Vidíme vzrůstající kriminalitu, násilí, obtěžování žen. Vidíme snahu se muslimům „zavděčit“ a proto jim ustupujeme, vzdáváme se svých tradic a dochází k pozitivní diskriminaci. Vybudovat na tomto spokojenou a fungující společnost prostě nejde.

Po útocích v Paříži a policejních zásazích v Bruselu neměli lidé raději vycházet z domu. Byly zrušeny koncerty, fotbalové zápasy, došlo k zastavení metra i tramvají, bylo doporučeno, aby se lidé vyhýbali nákupním střediskům, letištím i vlakovým nádražím. To má být ten slavný multikulturalismus? To obohacení? A kdo o tom pochybuje, je prý xenofob, rasista nebo nácek.

Jak si vysvětlujete to malování islámu na růžovo? Čím to je, že něco, co bylo ještě před lety tvrdě kritizováno, je najednou pod speciální oranou?

Těch teorií, proč se islám najednou lakuje na růžovo, je mnoho. Já se přikláním k tomu, že jde o snahu vyvolat ve společnosti napětí, rozpory a strach (které s islámem zákonitě přijdou). A to pak bude záminka pro zavedení policejního státu. Odposlechy, sledování, odzbrojení občanů. Taky vidím snahu o vytvoření jakéhosi „nového evropského člověka“, nejlépe světle hnědého zbarvení. To dokládá propaganda z Německa, která zdůrazňuje, že nejlepší je spojení bílé ženy a černocha. To samé začíná pomalu i u nás, např. článek o tom, proč je sex s černochem lepší a že světle hnědé děti jsou ty nejhezčí. Naprosto rasistický článek. Umíte si představit, že by tohle napsal někdo o bílých dětech. Hlavně, že nás označují jako rasisty, protože se bráníme proti islamizaci.

Kdysi chtěli Němci vytvořit „nového árijského“ člověka, teď zas „nového multikulturního“ člověka. Jenže obě tyto snahy vedly a vedou pouze k dekadenci a ničení. Když v hrnci smícháte mnoho ingrediencí a mnoho barev, co vám vznikne? Jakási hnědá břečka, ve které se ztratí krása každé barvy. Chuť ingredienci taky zanikne a vznikne něco, co se nedá jíst. Asi jako dort Pejska a Kočičky. Multikulturalismus vlastně ničí samotné kultury.

A ještě bych chtěla dodat něco k té ochraně islámu. Jestliže se islám nemůže kritizovat, tak všichni ti, kteří to tvrdí, se chovají jako imámové z islámských zemí. Tam se islám taky nesmí kritizovat. Vždyť právě kritika je základem logického a kritického myšlení. Jestliže se něco nesmí kritizovat, pak se dostáváme do diktatury. Taky je pro mne záhada, proč se islám kritizovat nesmí, ale křesťanství ano?

Jste členkou BPI (Blok proti islámu, pozn.red.). Jak podle vás může případný úspěch změnit postoj Česka směrem k EU?

Tady bych si dovolila jenom menší úpravu. Přímo členkou BPI nejsem, ale jsem jejich příznivkyní. Jejich případný úspěch by mohl změnit postoj Česka vůči EU v tom smyslu, že bychom v takové míře nepodléhali diktátu Bruselu. Věřím, že by to vedlo k větší samostatnosti, suverenitě a snaze o sobě rozhodovat sami (podobně, jako se to stalo v Polsku nebo Maďarsku). Což by se EU samozřejmě nelíbilo Emotikona smile

Čímž můžeme navázat na tvrzení politiků a médií. Existuje oblast mezi EU a Ruskem? Čili, když se odvážeme od EU, je Rusko jediná alternativa?

Nemyslím, že by Rusko byla jediná alternativa. Tím nás samozřejmě straší zastánci EU, kteří se bojí, že by přišli o své dotace a granty. Existuje něco jako nezávislost (např. Švýcarsko). Nepodléhat ani EU, ani Rusku. Rozhodovat sami o sobě jako suverénní stát. Vždyť přece obchodovat se dá i bez toho, aby nám někdo nařizoval, kolik uprchlíků máme přijmout. Taky by nám nikdo neurčoval, s kým obchodovat nemůžeme a na koho uvalit sankce (i když je to pro nás nevýhodné).

Nedávno jste odešla z blogu iDNES.cz a založila vlastní stránky. Je to jen kvůli jejich mazání nebo jsou tam i jiné důvody?

Já jsem za celé ty roky co jsem tam psala, neměla s administrátory žádné problémy. Když jsem minulý rok vyhrála 2. místo jako blogerka roku, byl se mnou udělán rozhovor. Tam se mě redaktor iDNES.cz ptal například na to, proč jsem se rozhodla psát právě na iDNES.cz. Tak jsem odpověděla, že kvůli tomu, že je tam poměrná svoboda. Jenže rok se s rokem sešel a tohle bych již říct nemohla. Za ten rok došlo k výměně osazenstva administrátorů a začala šikana a cenzura blogerů. U mě šlo o to, že mě obvinili, že jsem porušila Kodex blogera (což ale nebyla pravda) a můj článek stáhli do soukromých. Tak jsem si řekla, že tohle si líbit nenechám a založila jsem si vlastní stránky.

Máte nejspíše dost trvalých čtenářů, kteří se k vám pravidelně vracejí. Předpokládám, že máte i lidi, kteří vás nevnímají tak pozitivně. Byla někdy nějaká nepříjemná situace s odpůrci vašich postojů?

Došlo k nějakým anonymním vyhrůžkám a zastrašování, které mi přišly mailem. No a pak klasické diskuse typu: ,,Ty jsi ale xenofob, rasista, atd.“ Což ovšem považuji za argumentační selhání, kdy člověku v podstatě dojdou argumenty. Pokud vím, islám není rasa a o xenofobii mluvit taky nelze. Je to přesně naopak. Čím více jsem o islámu věděla, tím více jsem byla zděšena. A co pak ex-muslimové, kteří islám kritizují? Těžko o nich mluvit jako o rasistech nebo xenofobech, kteří islám neznají.

Jste hodně známá na síti, ale poměrně málo mimo ní. Hledíte v budoucnu na možnost toto změnit?

Abych pravdu řekla, tak ani nevím, jak bych to měla udělat. O slávu mi nejde, já se spokojím se světem internetu Emotikona smile

Byla byste ochotná kvůli změně současné politiky a vnímání islámu, multikulturalismu a EU, vstoupit do profesionální politiky?

Projevily o mě zájem různé politické subjekty, ale na vstup do politiky si netroufám. Hodně jsem o tom přemýšlela a více mi vyhovuje psaní, hledání argumentů, vyvracení různých logických nesmyslů, atd. Kdybych vstoupila do politiky, na tohle by už nebylo moc času. Taky mě odrazují ty politické zákulisní boje, intriky, atd. Takže o vstupu do politiky zatím neuvažuji. Ale jak se říká: ,,Nikdy neříkej nikdy.“

Aleš Brichta: Multikulturalismus je boj kultur a ne jejich zbližování

Aleš Brichta je známý metalový zpěvák, textař, skladatel a autor výtvarných návrhů. Založil a v minulosti vedl legendární českou kapelu Arakain. Dnes vystupuje se svou vlastní kapelou

Aleš Brichta Project, která před měsícem vydala album „Anebo taky datel“. Na základě jeho internetových aktivit, řečnění na demonstraci 1.7., která se stala terčem tvrdé politické a mediální kritiky kvůli maketám šibenic „za vlastizradu“, které se na akci objevily a svolání jeho vlastní diskuse se svými internetovými odpůrci, kteří nakonec  nedorazili, jsme požádali pana Brichtu o odpovědi na několik otázek ohledně tématu „multikulturalismus a imigrace“.

Na čtvrtek 16.7. jste do hospody Na Samotě svolal diskusi s Vašimi názorovými odpůrci. Jak hodnotíte výsledek? Proč si myslíte, že nikdo z odpůrců na Vaší akci, o které vědělo dost Vašich odpůrců, nedorazil?

Výsledek hodnotím jako odpověď na otázku „Kdo ve skutečnosti ti příznivci přijímání uprchlíků jsou?“. Nikdo takový vlastně neexistuje. Je to jen pár jedinců pověřených v rámci nějaké kampaně blafáním na internetu a vydávajících se za představitele názorů určité části obyvatelstva. Nakonec to skončilo jen výměnou názorů mezi radikálními a méně radikálními odpůrci imigrace. 

Co si myslíte o slově „multikulturalismus“? Jak hodnotíte jeho uplatňování v praxi třeba prostřednictvím EU či vlád západních zemí?

Já to dnes vnímám spíš jako boj mezi jednotlivými kulturami a ne jejich sbližování. Kdyby to probíhalo jako v hudbě, kde vzájemné ovlivnění různých stylů přineslo výsledky, tak to kvituji. Ale společenská realita je jiná a to si bohužel představitelé EU nejsou schopni připustit. Je rozdíl mezi přirozenou migrací a asimilací kultur a násilnými pokusy o integraci nájezdu hord z jiné společenské sféry. 

S panem Okamurou jste absolvoval demonstraci, která se stala terčem velmi tvrdé mediální a politické kritiky. Jak hodnotíte ty makety šibenic, na kterých stálo „za vlastizradu“? Je to etické? Nebo dokonce, porušilo to podle Vás zákon?

Já to hodnotím, jako zoufalou snahu médií a některých politiků odvrátit pozornost od základní otázky, kterou je problém přijímání islámských „rádobyuprchlíků“. Když hrozili šibenicemi na své akci odboráři, bylo to v pořádku? Policie by prý měla řešit takovouhle expresivní nadsázku v obecném slova smyslu, která nikoho konkrétního nenapadala. Ale když někdo na pódiu vyvěsí plachtu s naprosto konkrétním napadnutím „Brichta bude viset“, tak je to zřejmě v pořádku.  

A jaký máte pocit z toho, že nyní politici řeší kdejakou anti-imigrační demonstraci? Neměla by práce policie a její hodnocení stále zůstat mimo politický vliv?

To bezpochyby. Jak mám věřit, že policie je schopná prověřit a ohlídat jakéhokoliv rizikového imigranta, když není schopna spoustu let zadržet mnohamilionového podvodníka, odsouzeného na pět let, Philippa Janýra který se vyhýbá trestu přestěhováním do Rakouska a přesto jezdí pravidelně do Prahy a hraje si tu na aktivistu? To mi hlava nebere. 

Které nebezpečí podle Vás plyne ze současné imigrační krize?

Já už jsem to říkal mnohokrát. Rizika zdravotní z nemocí na které už evropané ztratili imunitu, teroristická, náboženská i společenská. Problémy s některými etniky řešíme už po staletí a stále vyvolávají emoce. Tak jak si někdo může myslet, že jsme schopni etablovat tisíce běženců se zcela jinou mentalitou? Proč politici mluví o stovkách žadatelů o azyl, ale už ne o tisících a desetitisících žadatelů o trvalý, či přechodný pobyt, se kterými bychom tu také museli žít? 

Spočívá možné nebezpečí z přísunu pouze některých lidí, nebo všech? Jak by vláda měla vybírat, koho přijme, když už rozhodla, že to udělá?

Teoreticky pouze některých, ale kdo je vybere? Policie nemá šanci zjistit všechny rizikové, protože je nemožné získat k nim všechny materiály. Navíc se pro ní stává stejně důležité v rámci informací o trestných činech, jestli chtěl někdo spáchat bombový útok nebo si stáhl písničku z internetu. A nemoci? Známý lékař mi říkal, že je pro ně kupříkladu syfilis nebo kapavka totéž co rýma, takže takové drobnosti vůbec neřeší. Náklady na přijetí jednoho uprchlíka mají činit asi milion ročně. Kde vezmeme na jejich kompexní zdravotní prohlídky, když se stát není schopen postarat ani o vlastní seniory, postižené, dlouhodobě nemocné nebo lidi v hmotné nouzi? Proto za nebezpečí považuji vlastně všechny.

Jak kolegové z branže hodnotí Váš postoj k imigrační krizi?

Pro nás to není otázka dne. My řešíme, jak si dnes vydělat na nájem a na jídlo. Ale lidé z mého okolí mají na věc totožný názor. 

Chystáte se svůj postoj nějak prezentovat při vystoupeních nebo, jak to udělala například kapela Dymytry, v textech Vašich písní?

Myslím, že je potřeba odlišovat. Lidé jdou na koncerty na muziku a ne na nějaké proslovy. Já píšu texty o věcech, které se mě dotýkají, takže je možné, že se něco takového v nich objeví.