Archiv štítku: Evropská unie

Orbánova politika vůči EU je nejrozumnější možné řešení. Komise neví, co s ním

Neustálé výhrůžky z EK, hrozba omezování dotací, kritika z OSN, mediální masáž o aktivistech. Ani to premiéra Maďarska Viktora Orbána nezastavilo v tažení proti všem nerozumným nařízením EU. Jednoduše je ignoruje. Nevypisuje žádná referenda o exitu, která jsou vstupenkou na několikaletá jednání, zkrátka, když něco pozbývá rozum, Orbán to ignoruje. Navíc přijal zákon proti neziskovkám placených ze zahraničí.

Když EU vydávala ostrá prohlášení kvůli plotům na maďarských hranicích, Orbán stavěl dál. Nenapadlo ho, že by poslouchal skupinu byrokratů o tom, jak má řídit svůj stát k prosperitě. Poté, co se uzavřela maďarská cesta, ilegální imigranti začali prostupovat o to intenzivněji přes Rakousko. A teď ten rozdíl. Rakousko též začalo stavět místy cosi, co připomíná plot. Kvůli EU a médiím byla zeď nazvána „technickou bariérou“.

Poslední dobou si celá EU neví s neposlušným Orbánem rady. Ten dokonce vyhlásil referendum o povinných kvótách na migranty. Slíbil, že se jeho výsledkem bude řídit, podle průzkumů s velkým náskokem vyhraje odmítnutí těchto kvót. A v evropských médiích se, jakoby na objednávku, začala šířit zpráva o aktivistech, kteří vylepili plakáty o tom, jak do Maďarska uprchlíci nechtějí a o tom, že Maďaři nejsou hloupí, aby poslouchali Orbánova tvrzení a věřili jim.

Premiér se na tyto aktivisty zaměřil a zasáhl do černého. V podstatě vymyslel obdobu amerického „FARA„, což je podrobný dohled nad neziskovými a politickými organizacemi, které jsou financovány z cizího státu. Do neziskovek, které se staly neprůhlednými, jelikož jsou existenčně závislé na tzv. norských fondech, pak přišla policie a zabavila disky a záznamy. Organizace se teď brání proti údajnému zásahu do demokracie. Samy přitom kampaněmi prosazovaly zájmy EU, opozičních stran či Norska.

Neziskové organizace nyní apelují na Evropskou komisi, aby s tímto údajně nepřijatelným krokem něco udělala. Maďarský premiér však tuší. EU neudělá nic. Jediné, co zvládne, jsou silná prohlášení. Činy jsou ty tam. Nejhorší, co Maďarsku hrozí, je dočasné či trvalé vyloučení z EU, což si však poslední dobou přeje stále více a více obyvatel členských zemí. Orbán však neskončil pouze u omezování neziskovek a bojkotu EU.

Sám začal osobně pracovat na přímém styku a spolupráci s ostatními státy. Zkrátka si diplomacii převzala maďarská vláda, veškeré diplomatické kroky si nenechá diktovat od EU. Východoevropský stát tak neztrácí kontakt se svými sousedy a spojenci. A navíc, stejně jako Poláci, Slováci, český prezident a Svobodná strana v Rakousku, touží po povýšení smyslu a moci Visegrádské čtyřky. Není tedy divu, že tzv. evropští politici mluví o spojení s Ruskem. Ono k němu dochází, ale ne přednostně.

Orbán se totiž snaží udržet suverenitu svého státu a svojí vládu pravomocemi udržet nad vládou EU. To je věc, o kterou by se měli snažit všichni politici všech zemí. Jak vidno v Německu, Francii, Rakousku, u nás a v dalších členských státech EU, je to pro některé politiky úkol nemožný, ačkoli by měl být samozřejmostí.

 

Fašismus jako mylně chápané synonymum pro nacismus

Roger Griffin, světoznámý odborník a uznávaný profesor na téma fašismus, v Hyde Parku Civilizace v České televizi uvedl, že fašismus nemá objektivní a absolutní definici. Za svůj přístup označil fašismus jako „zvláštní typ revoluce národa.“ Jedná se o „revoluční pokus úplně změnit společnost“ se základní hodnotou „národa braného jako organismus“. Fašisté berou „národ jako nemocný“ a označí si nepřítele, který je pro společnost virem.

Podle něj je nacismus je jedna odnož fašismu s tím, že dalším typem fašismu je komunismus či italský fašismus, jenž je mnohými považován za úplně první případ fašismu minimálně v současném pojetí. Varovným signálem současné propagandy je také přičítání nacismu k pravici. Nacismus se však skládá ze slov „nacionalistický socialismus“ a jeho původní křídlo, ačkoli působilo od začátku rozštěpeně, je levicové. Každá totalitní ideologie je podle Griffina založena na tvarování společnosti. Všechny fašistické režimy, které kdy existovaly, se snažily přeformovat společnost jako hrnčíř hlínu. Podle něj neexistuje možnost, že by takový režim mohl definitivně ovládnout svět.

„Problém“ při vzniku dokonalé společnosti je její pluralita. Takové režimy selžou právě na základě tendence tento pluralismus zlikvidovat, což historicky není možné a vetšinou to vedlo pouze k velkým ztrátám na životech. Například Antifa je tím pádem ve své definici fašismu v mýlce. Definuje jej jako neonacismus a základním heslem Antifašistické akce je „good night white pride,“ kdy ona „white pride“ (bílá hrdost) je Antifou brána jako symbolika neonacismu a projev rasismu. Stejný fašismus se může projevit v jakékoliv společnosti, nejen v té „bílé“.

Griffin a mnozí další vědci a sociologové tvrdí, že takové režimy nemohou fungovat, jelikož fašismus je systém, který naprosto popírá jakékoliv odpůrce. Neexistuje žádná jiná pravda, odpůrci jsou potlačováni násilím, jelikož logicky a argumentačně je potlačit nelze. A tak jediným východiskem fašistického režimu jsou vyhlazovací zábory. Fašismus je totiž veden fanatiky, pro které jiný názor prostě není přijatelný, neexistuje.

Dá se říct, že Griffin popsal nejen nacismus, komunismus, italský fašismus, ale i současný přístup Bruselu k multikulturalismu a radikální islám. Reportáž v rámci pořadu ČT však uvedla především pravici. Příkladem je údajně útok ve Vítkově. Reportáž se tak s Griffinovým pohledem vůbec neshoduje. Drtivá většina odborníků na fašismus též tvrdí, že pravice není jediné křídlo, odkud může fašismus „přiletět“. ČT však vyslechla odborníky, kteří popsali fašisty jako Marii Le Pen, či švýcarské a rakouské bojovníky proti multikulturalismu.

Jak se tedy většina odborníků staví k fašismu? Jsou to základní pojmy: Národ, sjednocení a znovuzrození či uzdravení. Jako zrozený v Itálii fašismus nevznikl jako cokoliv, co by mohlo být spojováno s rasismem. Ten si, jako jeden ze způsobů „léčby společnosti“, přidali například právě nacisté. Původně se jednalo o stát, který měl jakoukoliv silou centrálně ovládat celou společnost. Italové si ne náhodou pro tuto ideologii zvolili symbol ze starého Říma fasces – jílmové pruty svázané červenou páskou s vyčnívající vetknutou sekyrou. V době starého Říma to byl symbol úředníků.

V současnosti tu nejblíže fašismu máme Evropskou unii. Připomeňme si opět tři slova: Národ, sjednocení a znovuzrození neboli uzdravení. Národ neboli stát. Evropská unie v posledních letech tvoří úředně cosi jako superstát, centrálně řízený z Bruselu. Úřednické regulace jsou součástí politiky, která podle samotných zastánců EU má „sjednotit evropské národy“. Podle vysokých představitelů je EU jediným možným způsobem, jak „znovuobnovit evropskou demokracii“. Takto se to učí na základních školách. Jako virus EU označuje takzvané „populisty“ a „pravicové extremisty“, proti kterým vedou pravidelné kampaně.

A zde nacházíme zajímavou shodu. Kdo jsou současní zákonodárci, kteří členským státům EU přidělují regule a pravidla? No přeci úředníci, tedy zde můžeme počítat s návratem základního symbolu italských fašistů – fasces. Že EU v sobě nepostrádá znaky fašismu, dokazují, mimo jiné, právě úředníci, které nemáte jako občan právo volit ani sesadit. Jsou pravomocemi výše než členové Evropského parlamentu, což jsou jediné pozice, do kterých dostanou politiky pouze naše hlasy. EP však nemá zákonodárné pravomoci, EU tak snižuje práva občana určovat, kdo mu má vládnout, což je u fašismu znak, jenž režim provází již od svého vzniku skrze všechny fašistické odnože.

Součástí současné politiky EU je také multikulturalismus – ideologie protěžována za každou cenu. Je to vlastně poměrně zajímavý jev, kdy multikulturalismus vlastně též splňuje ona tři základní slova, která jsou definicí fašismu (národ – mix národností a méně bělochů, znovuzrození – zrození dokonalé multikulturní společnosti, uzdravení – pravicoví extremisté a bílí rasisté jsou tím virem a sjednocení – sjednocení všech ras, etnik a náboženských skupin pod jednu střechu). Tento režim je však součástí nejen politiky EU, ale v podstatě celého politického „mainstreamu“ Západu. Přestože občanské hlasy jsou stále a hlasitěji proti, tento politický a mediální mainstream tyto hlasy zatím pouze nálepkami, hrami s čísly a pomluvami potlačuje.

Nástup fašismu tak nelze přičítat ani „pouze pravici“ ani „pouze rasismu“ a už vůbec ne „rasismu bělochů“. Je to ideologie, která se může k moci dostat kdekoliv a kdykoliv. Vzestup fašistické ideologie můžeme nyní přičítat spíše těm, kteří jej právě svádí na pravici či bělochy. Je to nebezpečné nálepkování lidí, kteří se, byť smírně a argumentačně, snaží odporovat současné politice Západu. Jsou tedy dvě možnosti. Buď se v tomto případě krutě mýlíme a elitám zazvoní budíček, nebo můžeme doufat v tu naději, že přes mnoho obětí se další fašistický systém stejně nakonec zhroutí.

fasces-symbol-italskych-fasistu-pochazejci-ze-stareho-rima

Bohatí Turci vysávají evropský sociální systém. Dávky utrácí na svých jachtách

Vzhledem k tomu, že kancléřka Merkelová požaduje po Evropské unii zavedení jednotného sociálního systému, mělo by nás zajímat, jak si vede ten německý, jenž bude pravděpodobně udáván jako příklad, možná i jako cíl, pokud se bude o tomto tématu vážně jednat. EU pod náporem migrantů totiž potřebuje systém, díky kterému nebudou podle kvót přerozdělení uprchlíci využívat otevřených hranic k úprku do sociálně štědřejších zemí, jako je právě například Německo.

Pod pokličku se systému podíval německý Die Welt a zjistil zajímavá a zároveň alarmující fakta. Obrovské sumy přitékají do kapes tureckým boháčům. V Německu ze sebe dělají chudáky, vytěžené peníze však utrácí ve své vlasti na drahých jachtách a za vybavení svých milionových sídel. Skandální zjištění se však netýká jen Německa a jedná se o několikaletý problém. Jde přitom až o desítky milionů eur.

Podle úřadů v Německu a Nizozemí, kterých se dotázal redaktor Die Welt, jde o velmi jednoduchý způsob, jakým obejít systém tak, abyste byli za chudáky a přitom vlastnili vily a jachty. Podvody na sociálních dávkách probíhají dle všeho především v Německu a Nizozemí, okrajově však například i v Belgii, Rakousku či Švýcarsku. Podvody navíc nepřímo podporují i turečtí zákonodárci.

V Německu zkrátka o dávky v nouzi požádá člen turecké zámožné rodiny. Jelikož v Turecku není trestným činem žádat o dávky a přitom vlastnit majetek, turecké velvyslanectví není sdílné v tom, předávat německé straně informace o žadateli. „Dojde tak k tomu, že dávky v nouzi například v Německu dostane Turek, který ve své zemi má milionový majetek. V Německu je zákon, který pokládá takové zneužívání dávek za trestný čin. Německo však nemůže tureckou stranu žádat informace o majetku žadatele, jelikož v Turecku toto trestný čin není,“ říká německý diplomat z Istanbulu.

Škody přitom mohou být extrémní, až mnohamilionové, bavíme-li se v eurech. Nikde však není vedena statistika, kolik peněz bylo vyplaceno nepotřebným. Nizozemská diplomacie v Turecku přistoupila k tomu, obejít turecké ministerstvo zahraničí. Aby Nizozemci zjistili, zda žadatel vlastní majetek, nastrčili do nejvíce podezřelých oblastí své „zvědy“. „V posledních letech se velvyslanectví v Ankaře pokoušelo obejít zdlouhavý a neúspěšný proces s tureckými úřady tím, že své zaměstnance postavil do role detektivů,“ říká holandský specialista.

Zaměstnanci, kteří vzhledově i jazykově působí jako Turci, tedy domácí, byli rozmístěni ve čtvrtích, které byly v oblasti zneužívání dávek bohatými určeny jako nejvíce podezřelé. „Jedná se například o exkluzivní přímořské letovisko Bodrum na břehu Egejského moře,“ přibližuje specialista z Holandska, jehož jméno redakce Die Welt nezveřejnila. Došlo k dílčímu úspěchu a v několika případech se podařilo zneužívání dávek skutečně prokázat. Dalším způsobem je třeba najmutí tureckých advokátů, aby se mohli dostat do místního katastru nemovitostí.

Ještě před několika lety však bylo složité se v decentralizovaných katastrech vyznat. Nizozemský expert nicméně tvrdí, že nyní je, i díky digitalizaci tureckého evidenčního systému, vše průhledné a na první pohled jde vidět, co komu náleží. Je tak snadné odhalit Turky, kteří zneužívají evropské dávky a přitom vlastní milionový majetek. Německo už pracuje na tom, aby v pátrání po bohatých Turcích pobírajících tamní sociálku využilo nizozemský příklad.

Turecké podvody vůči sociálním systémům některých evropských zemí je podle všeho navíc organizovaná. Objevují se sice sem tam případy jednotlivců, vesměs se však jedná spíše o systematické vybírání sociální podpory například v rámci různých klanů i náboženských bratrstev. Evropské úřady budou v pátrání po nepoctivých žadatelích o dávky pokračovat. „V době hospodářské krize je na prevenci zneužívání již tak extrémně zátěžových dávek potřeba klást vysoký důraz,“ shodují se úřady.

 

Seznam zatčených teroristů v EU: Ti pravicoví škodí nejméně

České ministerstvo vnitra každoročně vydává zprávu, ve které velmi hlasitě zmiňuje nebezpečí pravicového extremismu, přičemž ten levicový nemá zdaleka tolik místa. V takových zprávách by se levicoví extremisté měli zmínit důrazněji. Napovídá to zpráva Europolu o zatčených teroristech za loňský rok. Nejvyšší počet zatčených samozřejmě zastávají islámští džihádisté.

Ve Francii těchto džihádistů zadrželi 377, dalších 44 separatistů. Levicový extremismus má žně ve Španělsku. Po 75 zatčených muslimských teroristech a stejném počtu zatčených separatistů, policie v zemi pozatýkala 34 levicových extremistů, převážně členů tamní frakce Antify.

Na třetím místě v počtu zadržených džihádistů figuruje Belgie. Velice překvapivě téměř na chvostu se nachází se třemi zatčenými džihádisty Švédsko. To má totiž jeden z nejvyšších počtů aktivních členů, kteří ze země odcestovali vraždit za Islámský stát. Stejně tak má vysoký počet džihádistů na počet obyvatel. Vláda přesto řeší pravicový extremismus, který však nevyprodukoval ani jednoho prokázaného teroristu.

V České republice byl zatčen jeden prokázaný džihádista a čtyři levicově extremističtí teroristé. V tomto případě se jedná o plánu útoku na vlak. Ten naplánovala Síť revolučních buněk, pod kterou spadá například iniciativa Ne rasismu, Socialistická solidarita a také Antifa. Členové Sítě revolučních buněk rovněž operují z takzvané Kliniky na pražském Žižkově, odkud plánují prorážení policejních kordonů.

Celkový počet teroristů podle jejich zaměření v EU za loňský rok je následující. Džihádisté 687, separatisté 168, nespecifikovaní teroristé 144 (nejvíce takových je ve Velké Británii, 134, jelikož nerozlišují), levicoví extremisté 67 a pozor, těch velmi nebezpečných a hnědnoucích pravicových extremistů bylo v EU zatčeno rovných 11, a to i přes to, že se média a politické elity snaží na tuto skupinu co nejvíce upozorňovat.

V Evropě dramaticky vzrostl počet obětí terorismu

Počet obětí terorismu v loňském roce stoupl z předloňských pěti na 151. Drtivou většinu těchto obětí má na svědomí terorismus islámský. Během dvou útoků v Paříži zahynulo 147 z nich. Za letošek má terorismus na svědomí již téměř 100 lidských životů a 400 zraněných.

 

Turecko: Puč nebo scénka pro Západ? Je to dar od boha, řekl Erdogan

Začal stejně rychle jako skončil. Puč, pokus o vojenský převrat, jak mu říkají média, měl za cíl údajně svrhnout současného prezidenta Erdogana. Útok na diktátora však selhal a po událostech, které nastaly a nyní nastávají zůstává mnoho velkých otázek a záhad. Je také divné, jak dvojím metrem měří evropská média a politici.

O puči jsme se dozvěděli v noci z pátku na sobotu 16.7.2016. Armáda obsadila mosty, které kartograficky oddělují evropskou část Istanbulu od asijské. Začala přestřelka mezi armádou opozice a vládními jednotkami. Ty však byly ve velkém oslabení. Stalo se totiž něco zvláštního. Prezident, ačkoli všechny indicie říkají, že armáda měla reálnou šanci, nebyl zadržen a ani neposlal proti armádě všechny dispoziční síly. Naopak. Proti vojákům povstali civilisté.

Podle některých svědků Erdogan přímo svolal civilisty z řad svých příznivců, aby neozbrojení naskákali na techniku armády a tím puč překazili. Vojáci pak nestříleli do lidí a ti je přetlačili vysokým počtem. Následně začal lynč. Vojáci byli biti, bičováni, několika z nich byla údajně i uříznuta hlava. Rychlost legislativních operací je neskutečná. Ihned po ukončení bojů nastaly v ulicích mohutné oslavy. Tisíce lidí oslavily ubránění Erdogana. Nebylo však všechno trochu jinak? Už jen to, že Kiska ze Slovenska nebo premiér Řecka označili režim v Turecku za demokratický, je přinejmenším divné. A při oslavách byl všude kolem vidět znak R4BIA – symbolu Muslimského bratrstva.

R4BIA

Erdogan z puče obvinil islámského duchovního Fethullaha Gülena, který žije v USA. Sám však pokus armády kritizoval. Hlavním důvodem může být to, že je největším a nejhlasitějším odpůrcem a kritikem Erdoganova režimu. V Turecku se pravidelně zatýkají novináři, kteří hlásají proti němu, je likvidována politická konkurence, fanatičtí příznivci opozičním vyhrožují. Lidé, kteří si v Turecku myslí, že puč byla zinscenovaná hra, kterou si Erdogan naplánoval k upevnění moci, nejsou slyšet, protože se bojí. V ulicích tak byli jen příznivci diktátora, protože ostatním by hrozilo vězení či lynčování.

I česká média nezajímá, že Erdoganův režim, který si zakládá na konzervativních islámských předpokladech, například tvrdě potlačuje LGBT komunitu. Divíme se tedy, že Antifa má odvahu zaútočit na web političky z ČSSD, ale na web vládních médií, která oběti orlandské střelby označila za zvrhlíky, si nedovolí. Podvolenost islámským režimům a tolerance jejich nesnášenlivostí je již tradicí. Lze to také odvodit z reakce médií. Zatímco na Ukrajině byl převrat proti prezidentovi, který šel na ruku Rusku, naprosto v pořádku, pokus o převrat v zemi, kde islámskou rukou vládne muž, jenž se stará o vraždění Kurdů a podporu Islámského státu, je zlý, je proti demokracii a je dobře, že si Erdogan svojí demokracii obhájil.

4 prsty, symbol džihádu a Muslimského bratrstva

Následující kroky byly rychlé. Během 36 hodin skončily tři tisíce soudců, šest tisíc policistů a byly zatčeny na 4 000 vojáků. Erdogan teď má na všechno právo veta a vysvětlení pro západní politiky. „Byl zapojen do puče,“ řekne, média mu půjdou na ruku, politici na Západě jej vychválí a on si popraví, koho jen bude chtít. Jeho moc je nyní upevněná na beton. Sám prohlásil, že „tento pokus o puč byl darem od Boha.“ To mluví za vše. Je to vše pro něj. Lidé, kteří v ulicích vztyčují čtyři prsty, také skandují heslo „trest smrti!“ To teď může nastat. A nejspíše také nastane. Kdo bude odvážný a zkritizuje režim, či vydá nějaké svědectví, půjde mu o život. A západní země jej navíc v klidu vydají, kdyby dotyčný náhodou utekl z Turecka.

Vzhledem k tomu, že vyřazení tří tisíc soudců znamená zhroucení justice v Turecku, se země může vrátit někam k roku 1915 – k roku, kdy začala genocida křesťanských Arménů, zkrátka ke středověku. Islámští duchovní mohou převzít roli soudců a vše řešit právem šáría. Odpůrci Erdogana tak budou moct být souzeni jako pochybovači o jeho režimu, tedy jako pochybovači o celé islámské doktríně a za to je podle pravidel muslimů trest smrti. Pokud zkrátka nedojde k hromadným popravám, bude to zázrak. Do několika měsíců k nim dojde. A budete koukat, jak budou západní média souhlasit a politici tleskat. Když to srovnáte s Egyptem, budete se divit, jak opačný přístup budou tito lidé mít.

Pak se není čemu divit, že sílí hlasy, které pokus o puč, který neměl plán B, měl špatné načasování a armáda promarnila šanci zadržet přímo Erdogana, označují za hru. Za hru, jejíž scénář napsal přímo diktátor Erdogan. Pro něj je to totiž skutečně „dar od Boha.“ Je to šance, jak z Turecka udělat režim podobný saúdsko-arabskému. Ty hlasy však budou velmi rychle utlačeny. Média, která nebudou s diktátorem souhlasit, budou zkrátka zlikvidována – Erdogan směrem na Západ řekne, že spolupracovaly s pučisty a Západ odpustí. Vzhledem k tomu, že Turecko je pro nás nechvalnou zásobárnou ilegálních migrantů, můžeme si být jistí, že „Paříž“, „Charlie“, „Brusel“ a „Nice“ se budou opakovat. A zvláště, pokud i přes to, co se v zemi děje, bude Turkům odebrána vízová povinnost…