ROZHOVOR: Český volič je ve volbě konzistentní euroskeptické strany osamocen, říká Marian Kechlibar

Marian Kechlibar je matematik a publicista se zájmem o současné politické dění. Své názory uveřejňuje na blogu www.kechlibar.net. Vzhledem k jeho posledním článkům o volbách v Rakousku a v Německu, ho náš redaktor vyslechl především na téma politiky a voleb všeobecně. Koho máme volit, abychom se zbavili multikulturní otěže a koho bude volit on?

Vystudoval jste matematicko-fyzikální fakultu, algebru a teorii čísel. Jak jste se odsud dostal ke kritice politických poměrů a multikulturalismu?

„To je spíš naopak. Já jsem se zabýval politikou už dříve, než na vysoké škole. Zajímalo mě sledovat společenský vývoj, jsem velký fanoušek historie a rád se v ní celý život vzdělávám. Dlouho jsem ale neměl pocit, že je ta situace tak kritická, abych se k ní veřejně vyjadřoval. Běžné žabomyší spory, jestli se bude vybírat třicet korun za recept, to si mohou politici vyřídit mezi sebou sami. Tentokrát si ale myslím, že jde o velice vážnou krizi, která může poznamenat existenci a tvář této civilizace, že k tomu prostě nemůžu mlčet.“

Ta politická krize, která, jak říkáte, může ovlivnit celou naší existenci, má základ kde? Kde se v současné politické elitě, ač třeba ne naschvál, bere ta tendence likvidovat současnou formu západní civilizace?

„Myslím, že to, co teď máme v Evropě, je zejména důsledek špatných poměrů v Německu, které v současnosti bohužel určuje kurz. Nejsem si jist, jestli je tam nějaký úmysl, jeto vždy těžké dokázat. To, co se v Německu za vlády Angely Merkel stalo, je, že se čím dál více uzavíraly velké koalice, v důsledku toho se německá politická scéna naprosto rozmělnila, splynula do toho, čemu nyní naštvaní Němci říkají Einheitsbrei, neboli miš-maš. To znamená, že je jedno, jakou volíte stranu, stejně dostanete seshora tu samou politiku.“

Což je skoro jako u nás za bývalého režimu…

„Víceméně ano, taková Národní fronta. Tady v Československu se tomu říkalo Národní fronta. V tom Německu to má takovou podobu, že např. ať už máte jakýkoliv názor na pomoc Řecku, tak kancléřka tam po nějakém vyjednávání prostě ty peníze pošle. Proto v době, kdy vznikla Alternativa pro Německo, se vůbec pojmenovala Alternativa. Na tehdejší německé politické scéně byl totiž absolutní nedostatek jakýchkoliv alternativ.

Stopy tohoto problému vidíme neustále i v migrační krizi a vůbec všude. Jako kdyby existoval jenom jeden povolený názor. Německo je na tom z tohoto hlediska mimořádně špatně. Teď už to tak hrozné není, AfD si vytvořila určitou viditelnost v médiích i mezi lidmi, ale loni touto dobou, když se migrační krize rozjížděla, bylo Německo naladěné jen na jednu vlnu a směla se říkat jediná věc. To bylo něco strašného, ta naprostá uniformita v médiích. Všude jen jediný tón “Vítejte!” až do ohlušení.“

U Alternativy se pozastavíme. Měli jsme tu teď volby v Berlíně, který je vlastně v současnosti největší líhní a hnízdem multikulturních fanatiků v Německu. Je zázrak, že tam AfD získala více než deset procent. Zvláště když vezmeme v úvahu tu agresivitu odpůrců Alternativy. Je to zastrašování, nahlašování bomb, nevpouštění lidí na mítinky AfD. Je tohle něco, co kdyby se člověk zeptal třeba kancléřky Merkelové, tak by to dokázala okamžitě odsoudit, nebo by váhala? Nebo by to snad i schvalovala?

„Angela Merkel nemá ve zvyku odpovídat na nepříjemné a nečekané otázky novinářů z publika. Ona vůbec takhle nepředstupuje k volným dotazům, na rozdíl třeba od britské premiérky, která to má tradičně “v popisu práce”. Způsob promluvy Angely Merkel k národu je ten, že se jednou za nějakých čtrnáct dní nechá pozvat talk show Anne Will, kde jsou všechny otázky předem připravené..“

Takže zeptat se Angely Merkelové na něco nečekaného nelze…

„No to je něco jako muslimské vepřové hody, to prostě neexistuje. Ale když se vrátím k těm akcím, německáAntifa dělá daleko horší věci, zapaluje lidem auta, napadá je fyzicky, způsobuje těžká zranění. Rozhodně se proti tomu nedělá dost. „

Myslíte si, že je to naschvál?

„Myslím si, že ano. Určitě je pravda, že se Antifa by si nemohla ve spořádané evropské zemi dovolovat řádit tímto způsobem, kdyby někdo skutečně stál o její potlačení. Je jich pár tisíc, policie je dávno zná a kdyby to měla politicky dovoleno, dávno by tu organizaci rozprášila. Tato podoba politického násilí má na levé straně spektra bohužel spoustu sympatizantů. To je důvod, proč můžou operovat v Lipsku, v Berlíně a nikdo jim nic moc nedělá.“

Ještě jednou k AfD. Má šanci se v dohledné době dostat do vlády?

„Největší základna AfD je ve východním Německu. Třeba v Sasku, kde mají být volby až v roce 2019, se na tu možnost zcela vážně chystají. Část členů CDU dokonce v této oblasti přešla do Alternativy. Tamní CDU je méně nepřátelsky naladěná k možnosti vládnout společně s AfD než CDU celostátní nebo západní. Tohle je tedy spolková země, kde bych to viděl jako reálné nejdříve.

Co se týče ostatních, může to být pro AfD i určité ohrožení. Dokud má totiž pozici čistě opoziční strany, tak si neušpiní ruce praktickým vládnutím, které s sebou nese vždy nějaké korupční skandály a jiné problémy. Navíc v ní nenastane klasický souboj o křesla, který je poměrně rizikový. Musíme si uvědomit, že AfD je poměrně mladá strana a zatím není úplně soudružná. Je v ní spousta lidí s různými pohledy například na sociální a ekonomické otázky a momentálně je drží pohromadě zejména boj vůči současné německé politice. Kdyby se tedy dostali k moci, hrozí, že se právě na těchto sporných otázkách rozštěpí.

Osobně si myslím, že AfD dělá velkou práci jako silná opoziční strana. Ona už vyrostla natolik, že ostatní politické subjekty na ní musí reagovat, musí nějakým způsobem přizpůsobovat svůj program a svoji činnost.Jednoho dne, až tam paní Merkelová nebude, to pak teprve uvidíme, co všechno se dá AfD z jejich programu vykrást.“

Přejděme k Vašim článkům o volbách v Rakousku. V jednom z nich jste uvedl, že se brzy bude užívat pojem „bordel jako v Rakousku.“ Jak dlouhé trvání budou podle Vás mít průšvihy rakouské politiky v souvislosti s multikulturalismem?

„Myslím si, že si teď budou dávat větší pozor, protože pominuly časy, kdy se daly takové aféry jednoduše zamést pod koberec. V Rakousku je ta nálada tak polarizovaná, že bude-li mít poražená strana jakýkoliv důvod si stěžovat, bude to rozmazávat po všech mezinárodních denících i po internetu. Na druhou stranu předpokládám, že se lepší úředníci nenarodí. Většina těch chyb je dána tím, co znal pan Jaroslav Hašek za Rakouska – Uherska, prostě neschopností úřednické vrstvy. Určitě ještě pár věcí uvidíme, ale už to asi nebudou tak nápadná selhání jako letos.“

Myslíte si, že země jako Rakousko, kterou jsme i my brali v devadesátých letech jako jakýsi vzor, není schopná dohlédnout na tak banální věc, jako jsou lepící proužky na volebních obálkách?

„Tak to, že jsme Rakousko brali jako vzor, vypovídá více o nás než o nich. To je takový nekritický obdiv, který mnozí Češi k Západu mají a mnohdy ani není opodstatněný. Ve věcech byrokracie asi každý, kdo se snažil v Rakousku pracovat a vyřídit třeba potřebné papíry se zdravotní pojišťovnou, nebo si zlegalizovat pobyt, tak už v těch 90. letech zjistil, jak to ve skutečnosti je. Že ta jejich byrokracie je šílená a na hranici stravitelnosti.

Co se týče těch lepidel, já si spíš myslím, že to byla spíše chyba než úmysl, protože to je tak idiotská chyba, že by se málokdo do toho odvážil jít úmyslně. Případná manipulace by byla o trochu méně nápadná.“

Myslíte si, že je byrokracie v Rakousku horší než u nás?

„To jsem neřekl. Byrokracie u nás je dost špatná. My jsme potomci jednoho a toho samého byrokratického útvaru.

U nás veškeré moderní uspořádání státu vzniklo v podstatě za Marie Terezie a Josefa II a fungovala nějakým způsobem 150, 160 let pohromadě a toho dědictví se prostě nezbavíte. Za komunismu do té státní správy možná nalezly hůře kvalifikované typy lidí, ale ty základní postupy a vzorce myšlení zůstaly pořád ty samé. Například dodnes vstáváme na šestou hodinu, protože František Josef I.rád vstával na šestou hodinu, takové věci se dědí po staletí.“

Co se týče Česka. Existuje momentálně u nás strana, která by měla reálnou šanci dostat se k vládě s podobným programem, jako má německá AfD?

„Já takovou zatím nevidím. Jsou to totiž vesměs buď velmi malé strany, které nebyly ještě u moci a nebo strany, které se rozštěpily, jako je například Úsvit a SPD. Já jsem v tomto směru opuštěn jako volič. Rád bych volil euroskeptickou a protiimigrační stranu, která by byla konzistentní a které bych důvěřoval a ve které by seděly nějaké solidní osobnosti, ale zatím mám bohužel pocit, že takový útvar u nás ještě nevykrystalizoval. To znamená, že stejně jako pár milionů voličů s podobným směřováním si budu muset vybrat z toho, co je. Naštěstí alespoň v případě krajských (M. Kechlibar má trvalý pobyt ve Středočeském kraji, pozn. red.) voleb mám kandidáta, se kterým se tak na 85 % shodnu a těch 15 % rozdílů dokážu překousnout. „

Co je to za kandidáta, mohu-li vědět?

„Nepotěším řadu jiných lidí z protiislámského hnutí, ale je to Luboš Zálom (Svobodní a Soukromníci, pozn. red.). Je to takový případ, kdy se kandidát hodně liší od své strany, protože Svobodní jako strana jsou v tomto směru zatraceně opatrní a já bych si je jen jako stranu rozhodně nevybral. „

To, že si volič u nás prakticky nemůže vybrat antimultikulturní a euroskeptickou stranu a zároveň konzistentní subjekt, povede k čemu? Máme se podle Vás připravit skutečně na vítězství ANO nebo ČSSD?

„Myslím si, že ČSSD si toho už nadrobila příliš na to, aby vyhrála podruhé. Její akcie jdou sice pomalu, ale vytrvale dolů. To ale neznamená, že si v příštím volebním období neurve ještě nějaké ministerstvo. Hlavní nemocí této politické scény je nedostatek lídrů – osobností. To je strašně vzácný materiál. Většina zemí je ráda, když má dva takové lidi na své scéně. U nás bohužel už delší dobu nikdo takový není. Proto také může zazářit takové hnutí, jako je ANO, které by v zemi jen trošičku šťastnější hrálo ne druhé, ale spíše třetí housle.“