Archiv štítku: Turecko

Neziskové organizace, Případy multikulturního fanatismu

Takzvaná “nová levice” bude islám prosazovat nadále. Vidí v něm spojence v boji proti současné společnosti

České levicové strany a hnutí kritizují policii za zásah v mešitě kvůli nenávistné islámské knize Základy tauhídu. Německá policie znásilňovací aféry migrantů svádí na “evropskou kulturu alkoholismu”, švédská policie tajila své sexistické aféry, aby nebyli označeni za rasisty, stejně tak při velké pedofilní aféře v Rotherhamu úřady ignorovaly hlášení nešťastných rodičů, aby též nebyli obviněny z rasismu. A tak bychom mohli pokračovat dále. Stejně tak jako v nedávných českých aférách, kdy levicoví aktivisté nahlašovali kritiky islámu a ti pak mají problémy či jsou dokonce odstaveni ve svých zaměstnáních.

Čtěte také: Šikana Samkové kvůli kritice islámu. Svoboda slova stojí nad propastí

Čím to je? Německo až po sto jedna letech označí genocidu Arménů za genocidu, Česko se toho furt bojí, Turecko se uráží a hlavně, evropští politici začínají velmi zlehka používat Erdoganovu politickou rétoriku. Opoziční politiky uráží a chystají se na jejich aktivní blokování. A stejně tak konají i politici v Turecku. Jedno malé srovnání:

Prezidentské volby v Rakousku vyhrál zelený kandidát Van Der Bellen. Ten se již v minulosti nechal v rozhovoru pro české noviny slyšet, že nejmenuje předsedu populistické strany kancléřem ani v případě, že by dotyčná strana vyhrála, či dokonce měla nadpoloviční většinu. Jako prezident doslova udělá vše pro to, aby se taková populistická strana nedostala k moci. Touto populistickou stranou v rozhovoru míní jako Hoferovy Svobodné.

V Německu podávají zástupci spolkových zemí opakované stížnosti na působení údajně pravicových a populistických stran. Označují je za extrémní a chtějí jejich zákaz. Celá Evropská unie má v plánu dlouhodobě blokovat všechny populisty z pravého křídla. Slibuje to předseda Evropského parlamentu Juncker, tedy ten samý muž, který Britům otevřeně vyhrožoval, pokud se rozhodnou pro Brexit. O Hoerovi, jehož strana oficiálně podala stížnost na prezidentské volby, prohlásil, že ho odvolá od jakýchkoliv rozhodovacích práv v rámci Evropské unie. “Nebude žádný dialog ani diskuse s krajně krajní pravicí,” řekl doslova.

Náhoda? Ne. V Turecku již takovýto krok učinili. Velmi jednoznačným hlasováním 373 z 500 poslanců odhlasovala turecká vláda odebrání imunity opozičním poslancům. Turecko je nechvalně proslulé zatýkáním v řadách opozičních a kritických médií, turecký velvyslanec v Česku požaduje po Samkové za kritiku islámu vězení a prostřednictvím Erdoganovy stížnosti byla v Německu zakázána komikovi prezentace zesměšňující básně na jeho adresu. Naproti tomu, na adresu Turecka se kritikou velmi šetří. Zatýkání opozičních novinářů a aktivistů nechává celou evropskou levici chladnou.

Čtěte také: Novým rakouským prezidentem je kandidát zelených. Ve vládě nechci populisty, varuje

Není to jediné, na čem se EU s Tureckem shodnou a není to jen záležitost samotné EU jako takové. Brusel má své fondy, Norsko má své fondy. Tyto fondy, financované z mnohdy neznámých zdrojů, platí v rámci Evropy mnoho projektů, většinou však v neziskovém a ultralevicovém sektoru. Levice tak, díky třiceti milionům z Norských fondů, zkouší v Česku zavést českou verzi ostře kritizovaného Barnevernetu, jenž v rámci EU nepodléhá žádné kritice. Stejný systém má i Velká Británie, jen se o něm tolik nemluví. Zatím není tak zásadní a viditelný.

A podobně se chová i Německo, i když trochu naopak. Pokud budete žádat o adopci dítěte, či budete chtít být přímo pěstounem, budou německé úřady zkoumat vaše politické názory. Jakmile někde najdou vaše viditelné a veřejné prohlášení, které bude zavánět xenofobií, islamofobií či rasismem, prakticky ztratíte šanci uspět. Prostě islám je pro evropskou levici víc než jen náboženství.

Stejný je přístup levicových politiků ve vztahu k svátkům islámu. Německá vláda a americká kandidátka na prezidenta Hillary Clintonová přejí muslimům k ramadánu, zatímco opozice si připomíná vojenský vpád spojenců do Evropy, takzvaný Den D. Všechno spolu souvisí a není možné to brát na lehkou váhu.

V rámci podpory vlády mají squatteři šanci získat budovu, kterou předloni ilegálně obsadili. Proč? Jsou to levicoví extremisté, jejich můstek k státem organizovaným neziskovkám Cemper a potažmo HateFree Culture lobbují ve vládě za jejich podporu. Tu jim vyjádřili levicoví zelení, levicová ČSSD a nejspíše rovněž levicové ANO. TOP09, strana, která se na začátku prezentovala jako pravicová, má levicové ideály islámu a podpory Tibetu. A levicoví aktivisté dál mohou vyhrožovat oponentům. Tak to prostě je. Všechno to jsou spojenci.

Na vrcholu tohoto spojenectví stojí soudy. Nejvyšší soud řekl, že ČSSD nemusí platit dluhy a kdo jmenoval soudce NS? Vláda. Stejně tak soud přinutil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, aby předal klíče od budovy klinikářům, protože prý nemůže ohlášení bomby využít pro vyhnání extremistů a squatterů. A policie ignoruje ilegální sbírku pro uprchlíky na hlavním nádraží v Praze, aby vyhrožovala organizátorovy veřejného čtení k islámu kritického projevu Samkové před tureckou ambasádou. Ochrana Turecka má v Česku zřejmě vyšší zájem než ochrana svobody projevu.

Čtěte také: ZASTRAŠOVÁNÍ: Organizátor veřejného čtení projevu Samkové čelí výhrůžkám policie i úředníků

Je to jednoduché. Jak mladí komunisté, tak zelení, tak mladí socialisté všeho druhu, ti všichni mají s tureckým režimem i islámskými nenásilnými extremisty jedno společné – boj proti současnému pojetí západní společnosti. Kapitalismus je nepřítel, demokracie je hnůj, protože nezatýká lidi, kteří s námi nesouhlasí. A kritika našeho pohledu na svět nám prostě nesluší, jeto nenávist. Máme hodnoty, překroutíme je, aby vyšly do našeho obrazu. A protože islám to z ideologického hlediska cítí stejně, levicoví extremisté v něm vidí jasného spojence v boji proti kapitalismu a demokracii.

Případy multikulturního fanatismu, Události

ZASTRAŠOVÁNÍ: Organizátor veřejného čtení projevu Samkové čelí výhrůžkám policie i úředníků

Před tureckou ambasádou v Praze na Ořechovce se dnes od 19:00 bude veřejně číst projev právničky Kláry Samkové (ex-BPI), která jej přednesla na besedě Máme se bát islámu? z 18.5. Samková za tento projev čelí vyšetřování policie i kárnému řízení v rámci Advokátní komory, a to na nahlášení jednoho z jejích kolegů Jaroslava Kryma. Organizátor akce Pavel Pešan však od včerejška čelí zastrašování od policie a úředníků. 

“Včera mi kvůli akci volal hodný, dneska zlý,” píše na sociálních sítích Pešan. Při dnešním hovoru jej policista varoval, že čtením projevu právničky se dopouští protiprávního jednání, neboť tento projev je prošetřován. To však odporuje českému zákoníku, jenž v první řadě hovoří o presumpci neviny. Dokud nebude projev pravomocně označen za protiprávní, není protiprávní jej veřejně číst. Policista byl však nekompromisní. “Ještě dodal, že by byl nerad, aby byly problémy při případném zásahu, který by měl zamezit protiprávnímu jednání, tedy myšleno čtení textu,” dodává Pešan.

Nebyl to však jediný hovor, který organizátor absolvoval. Policista, který volal Pešanovi, totiž varoval, že nemá akci nahlášenou na Magistrátu, což Pešan odmítl, neboť akce oznámená je. “Telefon jsem uváděl totiž v ohlášce, kterou on neviděl a myslel, ze jsem to neoznámil na Magistrátu,” tvrdí. Sám neví, kde jinde by na něj kriminalisté vzali mobilní číslo, aby mu mohli zavolat. Dále se podivuje nad tím, že si vyšetřovatel ani nezjistil, zda je akce řádně nahlášená.

O chvíli později však Pešanovi volali přímo z Magistrátu. Kriminalista, který volal chvíli předtím Pešanovi, volal i tam a nahlásil úředníkům, že nemá nahlášení úplně v pořádku. “Bylo vidět, že ho policista školil, prý je možné, že ten projev může být protiprávní a měli bychom si být vědomi trestněprávních důsledků,” informuje Pešan. Dále dodává: “Když jsem mu říkal, že každý bude číst jen úryvek, tak zda seberou jen toho kdo bude zrovna číst ostřejší odstavec, tak prý je to jedno, seberou všechny, protože se dopustíme skupinového protiprávního jednání.”

České úřady a policie tak jednoznačně stojí na straně turecké diktatury, stejně tak jako EU. Je to z jejich vlastní vůle? Na něčí příkaz? Každopádně tohle rozhodně demokracie není. Hromadné zatýkání veřejných čtenářů opravdu může nastat. Policie tomu říká prevence. “Jeden z Klářiných případů seděl tři roky, než se ho povedlo dostat ven,” popisuje českou policejní šikanu jeden z komentujících….

Případy multikulturního fanatismu

Serj Tankian zpracoval soundtrack k filmu o genocidě Arménů

Zpěvák, vlastník nahrávací společnosti, multiinstrumentalista a hlavně původem Armén Serj Tankian (System of a Down) uvádí premiéru klipu písně ze svého prvního úplného soundtracku k filmu. A není náhodou, jakou film nese tématiku. Jako Američan nikdy nezanevřel na své arménské kořeny a věnuje se též aktivismu v rámci upozornění na 101 let starou genocidu Arménů Turky. Muslimští fanatici Osmanské říše povraždili či nechali vyhladovět k smrti až milion a půl křesťanských Arménů.

Přestože se jedná o druhou největší genocidu 20. století, mnoho států ji stále neuznává. Jako důvod uvádějí například nebezpečí, že by jejím uznáním poškodili spojenectví právě s Tureckem. Turecko samozřejmě též genocidu neuznává. Je členem NATO. Přitom pozadí události a vše, co o ní víme, jasně dokazuje, že byl naplněn a definován výraz “genocida”. Osmanský triumvirát rozhodl, že se Arménů, od 16. století v rámci říše jako nemuslimů druhořadých osob, jednoduše zbaví. Rozhodli tak poté, co se Arméni v první světové válce přidali k Rusům. Politické procesy po přidání arménských vojáků k ruskému protivníkovi Osmanské říše nabraly na síle 24. dubna, kdy byla pozatýkána arménská elita – politici, doktoři, boháči a vědci. Byli popraveni nebo byli vysláni na pochody smrti.

Turkové dokonce vydali provizorní zákon. Ten říkal, že je možné libovolně odsunout jakékoliv podezřelé obyvatelstvo říše. Osmanská armáda a čety tamních radikálů, mnohdy i účelově propuštěných těžkých zločinců, vyháněly Armény z domovů. Jako údajné zrádce je popravily. Další lidi posílaly na pochody smrti. Ty byly mířeny do 25 předem definovaných koncentračních táborů. Arméni nedostávali jídlo ani pití. Taková cesta byla účelově provedena tak, aby do táborů dorazilo co nejméně živých lidí.

Po válce byli tři pašové v nepřítomnosti odsouzeni k smrti za válečné zločiny. Tam je však vyhledali a zabili členové arménského “komanda smrti”. Enver Paša byl zabit v dnešním Tádžikistánu, Džamal Paša na území dnešního Tbilisi a Talat Paša dokonce až v Berlíně. Všichni mezi lety 1921 a 1922. Z dvoumilionové menšiny Arménů v Turecku zůstalo pár desítek tisíc. Do okolních zemí prchlo až 600 000 z nich. Ostatní zemřeli.

Způsob genocidy Arménů byl i inspirací nacistů k tomu, jak vraždit Židy. Turecko dnes hájí vraždu milionu a půl civilistů “nutnými operacemi spojenými s průběhem války”. Genocidu uznává jen 23 států na světě. Jsou to například Rusko, Řecko či Německo. Česká republika mezi nimi není. A to máme své zdroje již od roku 1923, kdy Karel Hansa vydal knihu “Hrůzy východu”. Tam jako očitý svědek popisuje: „Děti ležely v největším stupni smrtelné horečky bez pomoci na holé zemi v kalu, blátě, vodě. Co živ budu, nezapomenu těch maličkých tvorů, těch trpitelů za viny nespáchané,“ nebo například přidává svědectví českého inženýra, který tam v té době pracoval: „během šesti hodin bylo povražděno ve městě Angora více než 1 500 mužů. Všechny svázali a odvedli za město, kde je na odlehlém místě řezníci poráželi jako jateční dobytek.“

Ke 100. výročí koncertovala kapela System of a Down přímo v Arménii. Bylo to poprvé v historii kapely. Turné kapela nazvala “Wake up the Souls” (Probuďte duše) a kapela jasně poukázala na to, že se jednalo o genocidu. V témže roce vyšel i film “1915”, drama s dvěma režiséry, které je genocidou inspirováno. A soundtrack je celý od věčného kritika Turků Serje Tankiana. Ten se například postavil za německého komika, který básní znemožnil Erdogana a jehož stíhání schválila německá velmi Turecku nakloněná vláda.

“Merkelová by měla veřejně prohlásit, že nesouhlasí s vězněním a vraždami opozičních tureckých novinářů,” píše Tankian na Facebooku. “Mohammed Zahir Al-Sherqat, syrský novinář, byl v Turecko zavražděn Islámským státem,” upozorňuje. “Žádný jiný stát nedělá víc pro potlačení publicistiky a svobody projevu.”

Premiéra videoklipu písně, která je součástí soundtracku k filmu 1915:

Osmiminutový dokument “Den, kdy začala genocida Arménů” ze serveru Stream zde.