Archiv autora: admin

Největší argumentační faul multikulturalistů: Jsme odpovědní za kolonie

Jako Západ jsme odpovědní za to, že jsme vykořisťovali rozvojové země a nyní musíme za tyto zločiny zaplatit, to je jeden z argumentů, proč přijímat migranty i ze zemí, kde momentálně válka nezuří. Mimochodem, někteří masochisté toto osočování použijí ve chvílích teroristických útoků. Pokud je totiž nevyvratitelné, že útok nebyl spáchán osamělým vlkem, ale byl organizovaný, pachatel se mstil chamtivému Západu za kolonie a útok tak pořád nemá nic společného s islámem.

Tak se podíváme na nedávnou historii. Zkusíme pominout, že v době, kdy islámští dobyvatelé vypalovali knihovny, zotročovali ženy a řezaly mužům hlavy za to, že nechtěli být muslimy, odřízli Evropu od Afriky obsazením Středozemního moře a území dnešních Spojených Arabských Emirátů, čímž již v 8. a 9. století zadělali Africe na velké ekonomické problémy, jelikož ta do té doby s Evropou velmi dobře obchodovala například s obilovinami. Islám tak má na nízké míře bohatství Afriky velký podíl již historicky.

Pro úplnost ještě předem dodáváme, že Česká republika v nedávné historii neměla žádnou kolonii a další státy Evropy a dnešní EU jsou na tom stejně. Je zde tedy náznak k uplatnění kolektivní viny, kterou multikulturalisté odmítají v souvislosti s muslimy, ale používají jí proti západním zemím. Z našeho pohledu velmi pokrytecké, ale ať si to užijí. Další věc je schvalování nenávisti proti Rusku – škatulkování Rusů a samozřejmě bělochů. Ale to se hodí na zvláštní článek.

Pojďme k těm koloniím. Důležité a pro dnešní ekonomiku států je dvacáté století. V Africe jasně vede Francie, v Asii Velká Británie, která však vede celkové pořadí, co se čtverečních kilometrů týká. V předních pozicích neztrácí ani Německo. To je třetí, v závěsu pak Portugalsko a Itálie. Kousek má i Turecko. A právě Turecko má jedno prvenství. Má “kolonií” velmi málo, jsou kolem jeho hranic, přesto se tento muslimský stát, tehdy Osmanská říše, mohl pochlubit první historicky zaznamenanou genocidou v moderní historii, když se postaralo o vyvraždění jednoho a půl milionů arménských křesťanů.

Na druhé misce vah jsou kolonie ostatních států. Evropské státy sice těžily například tamní nerostná bohatství, do svých kolonií však investovaly obrovské sumy a co víc, jejich kolonie nebyly samostatně schopné takové nerostné bohatství vytěžit, nemohlo by na něm jakkoliv zbohatnout a státy by se tak měly většinou daleko hůře i v dnešní době. Problémem bývalých kolonií je neschopnost tamních lidí pracovat, jelikož jsou daleko více než Západ závislí na svých starých, náboženských a ideologických hodnotách. Místo vzdělávání dětí jsou nuceny do práce, místo škol a nemocnic se staví střelecká hnízda a financuje armáda.

Dalším aspektem je míra, s jakou tyto státy finančně a personálně podporují své bývalé kolonie. Zatímco Turecko zásadně odmítá řeči o nějaké genocidě a zvyšují napětí se státy a lidmi, kteří arménské vyvražďování jako genocidu nazvou (a níž by se jakýkoliv turecký představitel v poslední době omluvit a převzal odpovědnost), ostatní koloniální státy dále investují miliardy do rozvoje těchto zemí. Například Evropská komise chce v příštích letech investovat v přepočtu bilion korun na rozvoj zemí, odkud přichází migranti a to tam v mnohých případech ani nezuří válka.

A reakce multikulturalistů? Podle nich se sníží utrpení těchto států, když budeme národy stěhovat do Evropy, v zoufalé chudobě ale žije téměř pět miliard lidí. A Na Turecko si nedovolí žádný novinář a prakticky ani německá kancléřka. Ta tedy hovoří k České republice za české migranty před komunismem a pomíjí Mnichovskou zradu, ale před tureckými politiky se o Arménech zmínit neodvážila. To je prostá realita. Turecko již stovky let používá slabosti naší kultury, která spočívá v pravidle vina >>> odpuštění. A v Turecku je právě odpouštění a tolerance projev slabosti nepřítele.

Pokud chtějí multikulturalisté hovořit o odpovědnosti za kolonie, ať se zamyslí nad pravidly kolektivní viny, uvědomí si, že Česko kolonie nemělo, zamyslí se, co pro své kolonie dotyčné státy dělaly a ať konečně seberou odvahu a začnou mluvit o opravdu všech státech, tedy i o Turecku. To totiž na území své “kolonie” před 101 lety spáchalo genocidu, kterou se multikulturalisté dokonce bojí vyslovovat…

Sluníčkaření jako nemoc

Sluníčkaření, odborně popsáno jako Multikulturní fanatismus (MkF), latinsky Multikulti Fanaticisme, je volně šiřitelná nemoc, která má především psychologické příznaky. Patologická Multikulti Fanaticisme může vést dokonce až k fašizaci osobnosti. Jsou prokázány případy z minulosti a záznamy nemoci, která je právě podobná Sluníčkaření. Osoby, nesoucí tuto nemoc, byly pak následně odsouzeny k smrti, nejčastěji za vlastizradu. Symptomy nemoci od vlastizrádného chování rozezná jen několik celosvětových odborníků.

Původ nemoci

Do dnešní doby se největší odborníci dohadují o prvních znacích této nemoci. Někteří prapůvod vidí v myslích starých Římanů, kteří měli sluníčkařením způsobit pronikání tzv. barbarů do jejich říše, čímž bylo pro jejich nepřátele následně snadnější dobytí jinak nedobyvatelného Říma. Jiní tvrdí, že sluníčkaření vzniklo až po první světové válce, kdy se MkF rozšířilo především mezi tamní vládní úředníky, což způsobilo tehdejší ústupky Hitlerovi (například Mnichovskou dohodu o československém pohraničí). Jiní pak hovoří o tom, že průkopníkem sluníčkaření je až novinář Jiří Doležal, který jej jako první pojmenoval a vzniklo až na přelomu tisíciletí.

Jiří Doležal však svůj čas tráví psaním velmi důležitých článků v časopise Reflex, který je odborným přehledem o kritice Zemana, Putina a Trumpa. Nemá bohužel čas na knihu či odbornou práci, která by definovala Doležalův pohled na MkF. Dodnes nevyšla žádná odborná publikace o MkF. Je však všeobecně dáno, jaké má symptomy, jak se šíří a také způsoby léčení a prevence.

Šíření

MkF je poměrně šiřitelná nemoc. Není jako ostatní psychologická onemocnění. Sluníčkaření lze chytit, dá se říci, jako chřipku. Nešíří se však vzduchem, ale šíří se signálem, zejména televizním a rádiovým. Největším nositelem bakterie MkF je v ČR Česká televize a v rozhlase je to Český rozhlas. Dalšími velmi známými nositeli nemoci jsou i internetové weby, například HateFree Culture, který je z tohoto hlediska velmi nebezpečný. Virus byl nalezen a prokázán na internetových stránkách mnoha neziskových organizací.

Spiknutí?

Někteří zasvěcení tvrdí, že mnohé tyto instituce šíří virus účelně. Prokázáno to ještě nebylo, minimálně ne u nás. Ale například miliardář George Soros sám v minulosti prohlásil, že s virem MkF aktivně pracuje, šíří jej a obchodování se Sluníčkařením mu vynáší slušné peníze. Nicméně žádný zákon nikde na světě momentálně šíření MkF nezakazuje, to musíme zdůraznit. Odpůrci teorií o spiknutí se shodují, že téměř všichni nakažení se nechali nemocí poddat vlastním nízkým IQ.

Příznaky

Příznaky nemoci lze rozdělit do čtyř fází. Pokud se subjekt dostane až do té poslední, zpravidla je neléčitelný. Proto se jí říká “rudá fáze.”

První fáze:

Nemoc se zpočátku projevuje velmi nenápadně. Většinou se projeví tendencemi obhajoby chování menšin. Typická slovní spojení, která jsou pronášena během počátku nemoci, jsou “agenti Kremlu”, “nutnost tolerance (a další slovní spojení s tolerancí” nebo “do jednoho pytle (ve smyslu “nesmíme strkat všechny do jednoho pytle)”. Po původní vlně hezkých slov přijdou na řadu vzácněji i další příznaky, jako je veganství, osvojení psa z útulku, přihláška na evropská nebo lidskoprávní studia a podobně. Tyto vedlejší vzácnější příznaky pozorujeme především u nemocných do osmnácti let.

Druhá fáze:

V další fázi následuje především u mladých lidí touha se angažovat. Zde je zajímavé, že osoby nakažené MkF nad třicet let mají druhou fázi mnohem kratší než subjekty mladší, či touto fází vůbec neprojdou a přeskočí jí. Fáze se projevuje především účastí na multikulturních demonstracích. Hlavním symptomem je ignorace lidí, kteří na těchto akcích jsou. Najednou nakaženým lidé, kteří se již nachází v poslední fázi a nesou například vlajky seskupení Antifa, nevadí a přijde těmto subjektům přirozené se takto chovat.

Další částí je také částečná aktivita například na internetu. Lidé jsou ochotní diskutovat i zcela bez argumentů. Už ve druhé fázi se projevují agresivní výpady proti lidem s opačným názorem. Subjekty nakažené MkF jsou ve druhé fázi nemoci přesvědčeni o tom, že lidé s opačným názorem jsou ti nemocní a oni sami jsou zdraví a v pořádku.

Třetí fáze:

Ve třetí fázi se opět sejdou všichni zástupci nakažených MkF ze všech generací. Ve spojení s tendencí najít si multikulturní práci, například v neziskových organizacích, se projevuje hlavním a nejnebezpečnějším příznakem. Lidé ve třetí fázi sluníčkaření dostávají novou alergii. Je to alergie na opačné názory. Alergie se projevuje stále zvyšující se agresivitou vůči těmto názorům, která se posléze otočí proti jejich nositelům. Subjekty nakažené Multikulti Fanaticismem (MkF) začnou být agresivní na nositele opačných názorů, mají je za nebezpečné. Lidé v této fázi se totiž cítí plní lásky pouze mezi lidmi, kteří mají stejný názor jako oni.

Čtvrtá, takzvaná rudá, fáze

Rudá fáze je již poslední stádium nemoci. Není zatím nikde zaznamenán případ, že by se subjekt ve čtvrté fázi MkF dokázal z nemoci vyléčit. Lidé již pravidelně agresivně napadají nositele pro ně nebezpečných (opačných) názorů, protože jakmile se někde k nějakému jinému názoru dostanou, mozek jim doslova hoří a nutí je ke vzteku. Nositelé čtvrté fáze MkF jsou již propadlí své nemoci, neštítí se přidat do uskupení jako Antifa nebo jiných komunistických hnutí. Sami však komunismus, například ten ruský nebo čínský, kritizují.

Velmi často používají věty z první fáze nemoci, čili slovní spojení o toleranci, jednom pytli či agentech Kremlu. Rozdíl mezi první a čtvrtou fází je, že argumenty z první fáze používají již naprosto nelogicky a neorganizovaně, mnohdy i nekultivovaně. Své chování si vůbec neuvědomují, poslední fáze je známá fanatickým přesvědčením, že to, co dělají je správné. Proto například Antifa používá slovní spojení “všemi prostředky”, jelikož jim to přijde normální.

Prevence

Jak jsme psali, nemoc se šíří signálem televize, rádia, prostě mediálními prostředky. Základní prevencí je nevěřit oficiálním zdrojům a ověřovat si i banální data uvedená v médiích. Jejich lehké pozměnění může způsobit úplně jiné chápání situace, což už může být považováno za prvopočátek MkF.

Léčba

Jediným známým lékem, krom dlouhodobé práce s myšlenkami postiženého, je Antiidiotikum, které je k dostání na recept v běžných lékárnách.

P.S.: Tento článek, prosím, neberte vážně. Proto je v kategorii “Skutečně nekorektně”.

Kratší verzi článku jsme zveřejnili též v Necyklopedii.

antiidiotikum

 

 

 

Mnichovská zrada, aneb proč Česko Západu rozhodně nic nedluží

29.9.1938 byla v Mnichově podepsána smlouva západních “vyspělých” států. Mezi Francií, Itálií, nacistickým Německem a Velkou Británií vznikla dohoda, která naší zemi, Československo, připravila o pohraničí. Mnichovská dohoda, jinak řečená také smlouva “o nás bez nás” či definujícím názvem “Mnichovská zrada”, “slavila” nedávno své 78. výročí a je s podivem, že přes svojí vážnost nebylo toto neslavné výročí nikde připomínáno.

Porovnejme si dvě události, které se velmi dotkly vztahů České republiky v Německa v souvislosti s druhou světovou válkou. Pro nás její faktický začátek, kdy vyspělé země, původně naši spojenci, ustoupily Hitlerovi doufajíc, že nenapadne je, a odevzdaly bez našeho souhlasu Německu 41 098 čtverečních metrů našeho území a podepsaly se pod vyhnání několika milionů obyvatel této oblasti. Celková bilance v Československu byla přes 400 000 obětí.

A její “konec”, kdy Češi vyháněli Němce z pohraničí pryč, při čemž zahynuly až tisíce z nich. Při odsunu Němců bylo z území Československa odstěhováno kolem dvou a půl milionu osob. Z toho 85% bylo odsunuto systematicky a organizovaně. Obětí na naší straně bylo mnohem více, národy jednaly vědomě s tím, že poškodí Československo a samy budou v bezpečí. Vůbec nebraly ohled na naší obranu i přes to, že jsme za 5 dní shromáždili milionovou amatérskou armádu.

A to je přesně ono. Zatímco Angela Merkelová, Česká televize, Mladá fronta a další státníci a média neustále připomínají zlé Čechy, kteří násilně vyháněli Němce, poslední velké připomenutí České televize o Mnichovské zradě proběhlo před třemi lety a nikdo se v diskusi například v rámci Evropské unie “neodváží” tuto zradu připomenout. Na serverech je letos zhruba čtyřnásobně vyšší zastoupení článků o odsunu Němců než o Mnichovské dohodě.

Jenže tato dohoda by se v této době měla připomínat neustále dokola. Proč? Protože nám Němci, Francouzi a Brusel tvrdí, že jim něco dlužíme. A také, protože nyní se ustupuje stejně jako tehdy v domnění, že se to nějak samo spraví a že politici, kteří žijí o několik společenský pater výše než občané, zůstanou v bezpečí. Ne, ne a ne. Nic Západu nedlužíme, on má co napravovat, on dluží nám! A navíc, ubohé ústupky jsou přesně to, co Západ dělal před druhou světovou před Hitlerem a je to přesně to, co nyní dělá před islámem…

clanek

Íránský skandál na MS v šachu: Ženské hráčky jsou nuceny k zahalení

Ženskou světovou šachovou špičkou otřásly podmínky, za kterých mohou odcestovat na mistrovství světa v Íránu, které se koná v roce 2017. Írán, na základě islámské revoluce, již od roku 1979 vyžaduje po ženách minimální pokrývku hlavy – hidžáb, přičemž za porušení tohoto pravidla hrozí pokuta či veřejné napomenutí. Dodržování hlídá tamní náboženská policie. O případu se první zmínil Daily Telegraph.

Část ženské světové šachové špičky se tak rozhodla bojkotovat turnaj 64 hráčů modelem “knock out” s tím, že se světové sportovní asociace dostatečně nestaví za práva žen. Například světová hráčka Carla Heredia Serrano řekla: “Diskriminace na základě pohlaví do sportu nepatří.” Není zdaleka jediná. Nicméně Komise pro ženské šachy doporučila hráčkám, aby dodržovaly tamní předpisy.

Nazi Paikdize, mistryně USA v ženském šachu, vyjádřila obavy o bezpečnost soutěžících na turnaji právě v Íránu. “Je naprosto neakceptovatelné, aby hostitel jedné z nejdůležitějších šachových událostí současnosti nutil ženy k zahalování hidžábem,” řekla. “Chápu určité kulturní rozdíly, ale ženy jsou zde diskriminovány všeobecně a za nenošení šátku hrozí i vězení,” udiveně doplnila.

Zároveň upozornila, že přes hrdost na to, že může reprezentovat USA, přemýšlí, že příští rok na turnaj neodcestuje. “Současné podmínky nejsou dobré pro pocit bezpečí hráček z celého světa. Pokud se situace nezmění, přestože jsem hrdá na to, že mohu reprezentovat svojí zemi, události se rozhodně neúčastním.” upozornila Paikdize. Upozorňuje správně, jelikož americké úřady upozorňují, že turista může být uvězněn pouze na základě své státní příslušnosti. Je s podivem, že se někdo rozhodl uspořádat takový turnaj v zemi jako Írán.

Nigel Short, anglický šachový “grandmaster”, šachový komentátor a trenér, se k tématu vyjádřil též velmi rozhořčeně. “Pokud jste například hluboce věřící křesťan, proč byste měl být nucen k nošení symbolu islámského útlaku?” kroutí nechápavě hlavou. Nicméně předsedkyně FIDE (Komise pro ženské šachy), Susan Poglar, se pořadatelské země zastává. “Je potřeba chápat kulturní rozdíly,” řekla v obhajobě komise, proč se rozhodla ženám nakonec hidžáby opravdu vážně doporučit.

“Procestovala jsem téměř šedesát zemí, navštívila různá místa a kultury. Vždy jsem respektovala tamní zvyky a dodržovala tamní kulturní předpisy. Nikdo to po mně nevyžadoval, dělala jsem to automaticky. Nemám problém s tím, vzít si na sebe hidžáb,” doplnila Poglar. Zároveň poslala účastníkům vzkaz: “Pokud s tím má někdo problém, může se obrátit na komisi FIDE nebo to můžeme řešit při našem dalším setkání.”

Není to první ani největší problém Komise FIDE

FIDE se již vzpamatovává ze “skandálu”, kdy se její prezident, Kirsan Ilyumzhinov, známý excentrický miliardář, dostal na sankční seznam USA pro obchodní spolupráci s režimem Bašára Asada během války, což sám popírá. Přes sankce zůstal ve funkci, přičmž sám tvrdil, že než se jeho záležitost vyjasní, přenechá pravomoci svému zástupci Georgiosovi Makropulosovi.

carla-heredia

 

ROZHOVOR: Český volič je ve volbě konzistentní euroskeptické strany osamocen, říká Marian Kechlibar

Marian Kechlibar je matematik a publicista se zájmem o současné politické dění. Své názory uveřejňuje na blogu www.kechlibar.net. Vzhledem k jeho posledním článkům o volbách v Rakousku a v Německu, ho náš redaktor vyslechl především na téma politiky a voleb všeobecně. Koho máme volit, abychom se zbavili multikulturní otěže a koho bude volit on?

Vystudoval jste matematicko-fyzikální fakultu, algebru a teorii čísel. Jak jste se odsud dostal ke kritice politických poměrů a multikulturalismu?

“To je spíš naopak. Já jsem se zabýval politikou už dříve, než na vysoké škole. Zajímalo mě sledovat společenský vývoj, jsem velký fanoušek historie a rád se v ní celý život vzdělávám. Dlouho jsem ale neměl pocit, že je ta situace tak kritická, abych se k ní veřejně vyjadřoval. Běžné žabomyší spory, jestli se bude vybírat třicet korun za recept, to si mohou politici vyřídit mezi sebou sami. Tentokrát si ale myslím, že jde o velice vážnou krizi, která může poznamenat existenci a tvář této civilizace, že k tomu prostě nemůžu mlčet.”

Ta politická krize, která, jak říkáte, může ovlivnit celou naší existenci, má základ kde? Kde se v současné politické elitě, ač třeba ne naschvál, bere ta tendence likvidovat současnou formu západní civilizace?

“Myslím, že to, co teď máme v Evropě, je zejména důsledek špatných poměrů v Německu, které v současnosti bohužel určuje kurz. Nejsem si jist, jestli je tam nějaký úmysl, jeto vždy těžké dokázat. To, co se v Německu za vlády Angely Merkel stalo, je, že se čím dál více uzavíraly velké koalice, v důsledku toho se německá politická scéna naprosto rozmělnila, splynula do toho, čemu nyní naštvaní Němci říkají Einheitsbrei, neboli miš-maš. To znamená, že je jedno, jakou volíte stranu, stejně dostanete seshora tu samou politiku.”

Což je skoro jako u nás za bývalého režimu…

“Víceméně ano, taková Národní fronta. Tady v Československu se tomu říkalo Národní fronta. V tom Německu to má takovou podobu, že např. ať už máte jakýkoliv názor na pomoc Řecku, tak kancléřka tam po nějakém vyjednávání prostě ty peníze pošle. Proto v době, kdy vznikla Alternativa pro Německo, se vůbec pojmenovala Alternativa. Na tehdejší německé politické scéně byl totiž absolutní nedostatek jakýchkoliv alternativ.

Stopy tohoto problému vidíme neustále i v migrační krizi a vůbec všude. Jako kdyby existoval jenom jeden povolený názor. Německo je na tom z tohoto hlediska mimořádně špatně. Teď už to tak hrozné není, AfD si vytvořila určitou viditelnost v médiích i mezi lidmi, ale loni touto dobou, když se migrační krize rozjížděla, bylo Německo naladěné jen na jednu vlnu a směla se říkat jediná věc. To bylo něco strašného, ta naprostá uniformita v médiích. Všude jen jediný tón “Vítejte!” až do ohlušení.”

U Alternativy se pozastavíme. Měli jsme tu teď volby v Berlíně, který je vlastně v současnosti největší líhní a hnízdem multikulturních fanatiků v Německu. Je zázrak, že tam AfD získala více než deset procent. Zvláště když vezmeme v úvahu tu agresivitu odpůrců Alternativy. Je to zastrašování, nahlašování bomb, nevpouštění lidí na mítinky AfD. Je tohle něco, co kdyby se člověk zeptal třeba kancléřky Merkelové, tak by to dokázala okamžitě odsoudit, nebo by váhala? Nebo by to snad i schvalovala?

“Angela Merkel nemá ve zvyku odpovídat na nepříjemné a nečekané otázky novinářů z publika. Ona vůbec takhle nepředstupuje k volným dotazům, na rozdíl třeba od britské premiérky, která to má tradičně “v popisu práce”. Způsob promluvy Angely Merkel k národu je ten, že se jednou za nějakých čtrnáct dní nechá pozvat talk show Anne Will, kde jsou všechny otázky předem připravené..”

Takže zeptat se Angely Merkelové na něco nečekaného nelze…

“No to je něco jako muslimské vepřové hody, to prostě neexistuje. Ale když se vrátím k těm akcím, německáAntifa dělá daleko horší věci, zapaluje lidem auta, napadá je fyzicky, způsobuje těžká zranění. Rozhodně se proti tomu nedělá dost. “

Myslíte si, že je to naschvál?

“Myslím si, že ano. Určitě je pravda, že se Antifa by si nemohla ve spořádané evropské zemi dovolovat řádit tímto způsobem, kdyby někdo skutečně stál o její potlačení. Je jich pár tisíc, policie je dávno zná a kdyby to měla politicky dovoleno, dávno by tu organizaci rozprášila. Tato podoba politického násilí má na levé straně spektra bohužel spoustu sympatizantů. To je důvod, proč můžou operovat v Lipsku, v Berlíně a nikdo jim nic moc nedělá.”

Ještě jednou k AfD. Má šanci se v dohledné době dostat do vlády?

“Největší základna AfD je ve východním Německu. Třeba v Sasku, kde mají být volby až v roce 2019, se na tu možnost zcela vážně chystají. Část členů CDU dokonce v této oblasti přešla do Alternativy. Tamní CDU je méně nepřátelsky naladěná k možnosti vládnout společně s AfD než CDU celostátní nebo západní. Tohle je tedy spolková země, kde bych to viděl jako reálné nejdříve.

Co se týče ostatních, může to být pro AfD i určité ohrožení. Dokud má totiž pozici čistě opoziční strany, tak si neušpiní ruce praktickým vládnutím, které s sebou nese vždy nějaké korupční skandály a jiné problémy. Navíc v ní nenastane klasický souboj o křesla, který je poměrně rizikový. Musíme si uvědomit, že AfD je poměrně mladá strana a zatím není úplně soudružná. Je v ní spousta lidí s různými pohledy například na sociální a ekonomické otázky a momentálně je drží pohromadě zejména boj vůči současné německé politice. Kdyby se tedy dostali k moci, hrozí, že se právě na těchto sporných otázkách rozštěpí.

Osobně si myslím, že AfD dělá velkou práci jako silná opoziční strana. Ona už vyrostla natolik, že ostatní politické subjekty na ní musí reagovat, musí nějakým způsobem přizpůsobovat svůj program a svoji činnost.Jednoho dne, až tam paní Merkelová nebude, to pak teprve uvidíme, co všechno se dá AfD z jejich programu vykrást.”

Přejděme k Vašim článkům o volbách v Rakousku. V jednom z nich jste uvedl, že se brzy bude užívat pojem “bordel jako v Rakousku.” Jak dlouhé trvání budou podle Vás mít průšvihy rakouské politiky v souvislosti s multikulturalismem?

“Myslím si, že si teď budou dávat větší pozor, protože pominuly časy, kdy se daly takové aféry jednoduše zamést pod koberec. V Rakousku je ta nálada tak polarizovaná, že bude-li mít poražená strana jakýkoliv důvod si stěžovat, bude to rozmazávat po všech mezinárodních denících i po internetu. Na druhou stranu předpokládám, že se lepší úředníci nenarodí. Většina těch chyb je dána tím, co znal pan Jaroslav Hašek za Rakouska – Uherska, prostě neschopností úřednické vrstvy. Určitě ještě pár věcí uvidíme, ale už to asi nebudou tak nápadná selhání jako letos.”

Myslíte si, že země jako Rakousko, kterou jsme i my brali v devadesátých letech jako jakýsi vzor, není schopná dohlédnout na tak banální věc, jako jsou lepící proužky na volebních obálkách?

“Tak to, že jsme Rakousko brali jako vzor, vypovídá více o nás než o nich. To je takový nekritický obdiv, který mnozí Češi k Západu mají a mnohdy ani není opodstatněný. Ve věcech byrokracie asi každý, kdo se snažil v Rakousku pracovat a vyřídit třeba potřebné papíry se zdravotní pojišťovnou, nebo si zlegalizovat pobyt, tak už v těch 90. letech zjistil, jak to ve skutečnosti je. Že ta jejich byrokracie je šílená a na hranici stravitelnosti.

Co se týče těch lepidel, já si spíš myslím, že to byla spíše chyba než úmysl, protože to je tak idiotská chyba, že by se málokdo do toho odvážil jít úmyslně. Případná manipulace by byla o trochu méně nápadná.”

Myslíte si, že je byrokracie v Rakousku horší než u nás?

“To jsem neřekl. Byrokracie u nás je dost špatná. My jsme potomci jednoho a toho samého byrokratického útvaru.

U nás veškeré moderní uspořádání státu vzniklo v podstatě za Marie Terezie a Josefa II a fungovala nějakým způsobem 150, 160 let pohromadě a toho dědictví se prostě nezbavíte. Za komunismu do té státní správy možná nalezly hůře kvalifikované typy lidí, ale ty základní postupy a vzorce myšlení zůstaly pořád ty samé. Například dodnes vstáváme na šestou hodinu, protože František Josef I.rád vstával na šestou hodinu, takové věci se dědí po staletí.”

Co se týče Česka. Existuje momentálně u nás strana, která by měla reálnou šanci dostat se k vládě s podobným programem, jako má německá AfD?

“Já takovou zatím nevidím. Jsou to totiž vesměs buď velmi malé strany, které nebyly ještě u moci a nebo strany, které se rozštěpily, jako je například Úsvit a SPD. Já jsem v tomto směru opuštěn jako volič. Rád bych volil euroskeptickou a protiimigrační stranu, která by byla konzistentní a které bych důvěřoval a ve které by seděly nějaké solidní osobnosti, ale zatím mám bohužel pocit, že takový útvar u nás ještě nevykrystalizoval. To znamená, že stejně jako pár milionů voličů s podobným směřováním si budu muset vybrat z toho, co je. Naštěstí alespoň v případě krajských (M. Kechlibar má trvalý pobyt ve Středočeském kraji, pozn. red.) voleb mám kandidáta, se kterým se tak na 85 % shodnu a těch 15 % rozdílů dokážu překousnout. “

Co je to za kandidáta, mohu-li vědět?

“Nepotěším řadu jiných lidí z protiislámského hnutí, ale je to Luboš Zálom (Svobodní a Soukromníci, pozn. red.). Je to takový případ, kdy se kandidát hodně liší od své strany, protože Svobodní jako strana jsou v tomto směru zatraceně opatrní a já bych si je jen jako stranu rozhodně nevybral. “

To, že si volič u nás prakticky nemůže vybrat antimultikulturní a euroskeptickou stranu a zároveň konzistentní subjekt, povede k čemu? Máme se podle Vás připravit skutečně na vítězství ANO nebo ČSSD?

“Myslím si, že ČSSD si toho už nadrobila příliš na to, aby vyhrála podruhé. Její akcie jdou sice pomalu, ale vytrvale dolů. To ale neznamená, že si v příštím volebním období neurve ještě nějaké ministerstvo. Hlavní nemocí této politické scény je nedostatek lídrů – osobností. To je strašně vzácný materiál. Většina zemí je ráda, když má dva takové lidi na své scéně. U nás bohužel už delší dobu nikdo takový není. Proto také může zazářit takové hnutí, jako je ANO, které by v zemi jen trošičku šťastnější hrálo ne druhé, ale spíše třetí housle.”

____________________________________________________

Pokud se vám líbí obsah našeho webu www.stop-multikulti.cz, můžete jej nyní podpořit finančně.

Učinit tak můžete na účet u Fio banky číslo 2401131596/2010, který je transparentní. Odkaz zde.