Archiv pro den: Březen 5, 2016

Případy multikulturního fanatismu

Matiční ulice: symbol multikulturního útlaku na slušné lidi

Matiční ulice v Ústí nad Labem se stala definicí pro špatné soužití Romů s ostatními v Česku. V případu selhala Evropská unie, město, lidé, ekonomika i neziskové organizace. Hlavním problémem byla neochota médií a politiků přiznat, že lidé nechtěli být oddělováni od Romů, ale od velmi problémových lidí. Ti pak své slušné sousedy nakonec téměř zruinovali. Vítejte v multikulturním světě! Příběh “Matiční” začíná.

“Bývala to krásná ulice, čisté domy, příjemní lidé,” tak podle iDNES.cz vzpomíná na život v Matiční starousedlice. Pak ale město do oblasti, do tamních činžovních domů, nastěhovalo nepřizpůsobivé neplatiče. Co čert nechtěl, bylo to několik romských rodin, které začaly bydlet se stávajícími romskými obyvateli pod “jednou” střechou. Klidný život v Matiční rychle skončil. Lidé přestali spát, ponocovali. Ne, že by se snad starousedlíci změnili ve flámující partu chuligánů, nepřizpůsobiví sousedé je nenechali spát. Lidé se báli ozvat se jim. Romové jim hrozili násilím a vandalismem, slibovali vysklení oken a zbití.

Obyvatelé začali na radnici vyvíjet tlak. Radnice povolila a v říjnu 1999 se odhodlala k radikálnímu kroku. Starousedlíci byli od Romů odděleni betonovou zdí. Bylo to rychlé řešení, krajní meze. Bez ohledu na to, kdo nepořádek dělá, nechtěli mít pořádní usedlíci s nimi nic společného. Nikdy nepatřili mezi rasisty. Než se nepřizpůsobiví nastěhovali, žilo tam deset romských rodin. Jejich děti hrávaly s dětmi ostatních fotbal. O rasu ani etniku nešlo. Šlo jen a pouze o nepořádek, násilí a výhružky. Ta zeď však vzbudila šokující reakce.

Matiční se dostala do všech médií, Romové tvrdili, že se jedná o rasismus. Do jednání se vložil i tehdejší prezident Václav Havel, celá vláda a na ní tlačila i Evropská unie, přestože tehdy nebyla Česká republika jejím členem. Do případu se vložilo několik neziskových organizací a tlak na radnici Ústí sílil. Tehdy se nikdo neotočil ke starousedlíkům. Nikdo se jich neptal, Romové měli přednost. Jim šlo o takzvaný rasismus, média z toho udělala antinacistickou scénku a Matiční ulici navštěvovaly zahraniční delegace, které hraním na city zvyšovaly tlak na Česku a rychlé řešení – zastavení “útlaku” nepřizpůsobivých.

Vláda si pak koupila přízeň radnice za 10 milionů korun. Za ty radnice vykoupila tři rodinné domy starousedlíků a zbytek věnovala organizacím na sociální programy. V Matiční se usadil například Člověk v tísni, organizace v současnosti zakázaná v Rusku kvůli spolupráci s teroristy. Domy byly vykoupeny, zeď rozebrána. Ta nyní slouží v tamní ZOO. Část se dostala do místního muzea jako připomínka události, která dostala Ústí na přední stránky světových médií. Tím ale příběh neskončil.

Naštvaní Romové začali usedlíky fyzicky napadat, vyhrožovat jim. Média mlčela, informace o Matiční nikdo nezveřejňoval. Agrese a buzení uprostřed noci vyhnal další slušné rodiny z ulice. V té době už to však pro ně bylo téměř likvidační. Nemovitostem klesla hodnota o 80%, domy nikdo nechtěl, lidé neměli kam jít a museli začínat od nuly. Zpět na dno, a to díky multikulturnímu tlaku. Kdyby na druhé straně zdi nebyli členové menšiny, případ by nebylo možné tak nafouknout. Finančně zlikvidovaní původní obyvatelé ze zasažené části ulice zmizeli, domy prodali nanejvýš za pár stovek tisíc městu a odjeli pryč.

Z ulice, ve které se žilo mírumilovně, pořádně a klidně jako v každé jiné ulici, se stala výkladní skříň barabizen, které nikdo nechce. Bývalá pobočka Člověka v tísni je neprodejná a rozpadá se. Organizace mezitím dostala byt 4+1 ve vyloučeném ústeckém sídlišti, kam se část nepřizpůsobivých přemístila. Z ulice zbyly ruiny. Nemovitosti se budou nejspíše bourat. Z původní podoby ulice zbydou jen vzpomínky a možná nějaké fotografie. Smutný konec smutného příběhu, který se podle médií stal symbolem rasismu v Česku. Není tomu tak. Matiční se stala symbolem útlaku většinové společnosti a pozitivní diskriminace, která je z globálního hlediska nedílnou součástí multikulturalismu.

Události

Boj na síti: Facebookové stránky proti multikulturalismu jsou hromadně mazány

Chcete na síti bojovat proti multikulturním fanatikům? Proti islámu? Za vlastenectví? Podle novodobé módy máte prostě smůlu. A pociťuje to i česká scéna. Multikulturní internetoví aktivisté (za činnost v některých případech i placení) tráví hodiny a dny u počítačů a nahlašují podle nich pochybné a urážlivé příspěvky. Facebookový stroj bez vlivu lidí nakonec podlehne tlaku počtu nahlášení a vy máte smůlu. Existují pouze výjimky, které dokáží odolat.

Například velkou a populární facebookovou stránku smazal Facebook po hromadném nahlašování příspěvku, na kterém stálo: “´ne černochům´ povoleno (do roku 1978), ´ne gayům´ povoleno (v současnosti). Hanba mormonismu.” Díky tomuto příspěvku přišla stránka Atheists.org o svojí facebookovou skupinu. Nápisy údajně podněcovaly nenávist.

Podobně měla být loni smazána největší česká antiislámská komunita. Po jejím dočasném smazání, na základě hromadných nahlašování, slavili multikulturalisté úspěch jen několik dní. Stránka byla obnovena, jelikož leadři hnutí aktivně psali přímo lidem Facebooku a žádali vysvětlení. Bylo to jen “těsně” a hnutí má od té doby “záložní” verzi stránky, kterou nyní využívá jejich redakce “news”.

Stejně byla smazána stránka “Citáty vo hovně”, jenž obsahovala dva “vtipné citáty” při žhářském útoku těžce zraněné Romky. Stránka byla smazána pouze na základě hromadného tlaku nahlašování ze strany jedné z pracovnic blogu iDnes.cz a po úderné propagaci jejího blogu i podobně smýšlejících lidí. V podobných případech na druhé straně barikády, se mažou pouze jednotlivé příspěvky, nikoliv celá stránka.

Poslední případ zasáhl tvůrce Anti Hate Free Culture, stránky, která měla pardovat demagogické výroky, které ze svých úst vypouští tvůrci a vedoucí lidé z projektu Hate Free Culture. První verze stránky byla zablokována po předchozích varováních, další dva pokusy pak byly smazány jen kvůli vysokému počtu nahlášení. Hlášení o smazání poslední verze znělo asi takto:

“Facebook má nějaká pravidla (následovalo jejich vyjmenování). Stránka byla smazána asi proto, že jste nejspíše některé porušili,” a v podstatě nic víc.

Znovu je tedy potřeba upozornit. že multikulturalisté kolikrát na Facebookových hlášeních pracují na plný úvazek – dostávají za to zaplaceno. Jedná se třeba o pracovníky Hate Free Culture. Odpůrci si tedy musí dávat veliký pozor na to, co píší. Navíc je potřeba přitvrdit zpětnou vazbu druhým směrem.

Poslední dobou se totiž množí osobně útočící stránky, které se daří smazat až po několika měsících. Byla to třeba stránka “Znásilnil mě Martin Konvička,” která se na Facebook udržela téměř měsíc, a to i přes trvalý tlak na nepravdivost tamních tvrzení a podezření z trestného činu pomluvy.

Současná doba k válčení na síti táhne. Na internetu sedí mnoho lidí a většina z nich staví své postoje právě z dojmů, které na nich zanechají příspěvky na internetu. Je potřeba vědět, že pravda je v 99% na straně odpůrců fanatického multikulturalismu. Proto je třeba se tak i chovat. Oni totiž kopou nohama kolem sebe. A nemají prakticky nic jiného na práci.

Případy multikulturního fanatismu

Aleš Brichta: Multikulturalismus je boj kultur a ne jejich zbližování

Aleš Brichta je známý metalový zpěvák, textař, skladatel a autor výtvarných návrhů. Založil a v minulosti vedl legendární českou kapelu Arakain. Dnes vystupuje se svou vlastní kapelou

Aleš Brichta Project, která před měsícem vydala album “Anebo taky datel”. Na základě jeho internetových aktivit, řečnění na demonstraci 1.7., která se stala terčem tvrdé politické a mediální kritiky kvůli maketám šibenic “za vlastizradu”, které se na akci objevily a svolání jeho vlastní diskuse se svými internetovými odpůrci, kteří nakonec  nedorazili, jsme požádali pana Brichtu o odpovědi na několik otázek ohledně tématu “multikulturalismus a imigrace”.

Na čtvrtek 16.7. jste do hospody Na Samotě svolal diskusi s Vašimi názorovými odpůrci. Jak hodnotíte výsledek? Proč si myslíte, že nikdo z odpůrců na Vaší akci, o které vědělo dost Vašich odpůrců, nedorazil?

Výsledek hodnotím jako odpověď na otázku “Kdo ve skutečnosti ti příznivci přijímání uprchlíků jsou?”. Nikdo takový vlastně neexistuje. Je to jen pár jedinců pověřených v rámci nějaké kampaně blafáním na internetu a vydávajících se za představitele názorů určité části obyvatelstva. Nakonec to skončilo jen výměnou názorů mezi radikálními a méně radikálními odpůrci imigrace. 

Co si myslíte o slově “multikulturalismus”? Jak hodnotíte jeho uplatňování v praxi třeba prostřednictvím EU či vlád západních zemí?

Já to dnes vnímám spíš jako boj mezi jednotlivými kulturami a ne jejich sbližování. Kdyby to probíhalo jako v hudbě, kde vzájemné ovlivnění různých stylů přineslo výsledky, tak to kvituji. Ale společenská realita je jiná a to si bohužel představitelé EU nejsou schopni připustit. Je rozdíl mezi přirozenou migrací a asimilací kultur a násilnými pokusy o integraci nájezdu hord z jiné společenské sféry. 

S panem Okamurou jste absolvoval demonstraci, která se stala terčem velmi tvrdé mediální a politické kritiky. Jak hodnotíte ty makety šibenic, na kterých stálo “za vlastizradu”? Je to etické? Nebo dokonce, porušilo to podle Vás zákon?

Já to hodnotím, jako zoufalou snahu médií a některých politiků odvrátit pozornost od základní otázky, kterou je problém přijímání islámských “rádobyuprchlíků”. Když hrozili šibenicemi na své akci odboráři, bylo to v pořádku? Policie by prý měla řešit takovouhle expresivní nadsázku v obecném slova smyslu, která nikoho konkrétního nenapadala. Ale když někdo na pódiu vyvěsí plachtu s naprosto konkrétním napadnutím “Brichta bude viset”, tak je to zřejmě v pořádku.  

A jaký máte pocit z toho, že nyní politici řeší kdejakou anti-imigrační demonstraci? Neměla by práce policie a její hodnocení stále zůstat mimo politický vliv?

To bezpochyby. Jak mám věřit, že policie je schopná prověřit a ohlídat jakéhokoliv rizikového imigranta, když není schopna spoustu let zadržet mnohamilionového podvodníka, odsouzeného na pět let, Philippa Janýra který se vyhýbá trestu přestěhováním do Rakouska a přesto jezdí pravidelně do Prahy a hraje si tu na aktivistu? To mi hlava nebere. 

Které nebezpečí podle Vás plyne ze současné imigrační krize?

Já už jsem to říkal mnohokrát. Rizika zdravotní z nemocí na které už evropané ztratili imunitu, teroristická, náboženská i společenská. Problémy s některými etniky řešíme už po staletí a stále vyvolávají emoce. Tak jak si někdo může myslet, že jsme schopni etablovat tisíce běženců se zcela jinou mentalitou? Proč politici mluví o stovkách žadatelů o azyl, ale už ne o tisících a desetitisících žadatelů o trvalý, či přechodný pobyt, se kterými bychom tu také museli žít? 

Spočívá možné nebezpečí z přísunu pouze některých lidí, nebo všech? Jak by vláda měla vybírat, koho přijme, když už rozhodla, že to udělá?

Teoreticky pouze některých, ale kdo je vybere? Policie nemá šanci zjistit všechny rizikové, protože je nemožné získat k nim všechny materiály. Navíc se pro ní stává stejně důležité v rámci informací o trestných činech, jestli chtěl někdo spáchat bombový útok nebo si stáhl písničku z internetu. A nemoci? Známý lékař mi říkal, že je pro ně kupříkladu syfilis nebo kapavka totéž co rýma, takže takové drobnosti vůbec neřeší. Náklady na přijetí jednoho uprchlíka mají činit asi milion ročně. Kde vezmeme na jejich kompexní zdravotní prohlídky, když se stát není schopen postarat ani o vlastní seniory, postižené, dlouhodobě nemocné nebo lidi v hmotné nouzi? Proto za nebezpečí považuji vlastně všechny.

Jak kolegové z branže hodnotí Váš postoj k imigrační krizi?

Pro nás to není otázka dne. My řešíme, jak si dnes vydělat na nájem a na jídlo. Ale lidé z mého okolí mají na věc totožný názor. 

Chystáte se svůj postoj nějak prezentovat při vystoupeních nebo, jak to udělala například kapela Dymytry, v textech Vašich písní?

Myslím, že je potřeba odlišovat. Lidé jdou na koncerty na muziku a ne na nějaké proslovy. Já píšu texty o věcech, které se mě dotýkají, takže je možné, že se něco takového v nich objeví.